-
Je něco špatně v tomto záznamu ?
Analoga inzulinu
[Insulin analogues]
Jindra Perušičová
Jazyk čeština, angličtina Země Česko
- Klíčová slova
- Humalog, Novorapid, Apidra, Lantus, Levemir,
- MeSH
- diabetes mellitus farmakoterapie MeSH
- dlouhodobě působící inzulin analogy a deriváty aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- inzulin analogy a deriváty aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- lidé MeSH
- postprandiální období MeSH
- přehledová literatura jako téma MeSH
- selfmonitoring glykemie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Od roku 1922, kdy byl prvně použit inzulin v léčbě diabetika 1. typu, jsme byli svědky éry monokomponentních (MC) inzulinů, pak éry humánních (HM) inzulinů a nyní se nacházíme v éře inzulinových analog. Analoga inzulinu vycházejí z molekuly HM inzulinu, ve které záměnou některých aminokyselin v řetězci B (event. i v řetězci A) se strukturální změna projeví ve farmakokinetických vlastnostech. Krátcepůsobící inzulinová analoga, lispro, aspart a glulisin mají rychlejší nástup účinku a kratší dobu jeho trvání než regulerní, solubilní HM inzuliny a mají významně nižší riziko jednak časné postprandiální hyperglykemie a také pozdní postprandiální hypoglykemie. Aplikace dlouzepůsobícího inzulinového analoga glargin nebo detemir zajistí vyrovnaný profil bazálního inzulinu se sníženou fluktuací glykemií a významně sníží frekvenci hypoglykemií (především v noci). Správně indikovaná léčba inzulinovými analogy vede dále ke zlepšení kompenzace diabetu, často i ke snížení denních dávek inzulinu a zlepšení kvality života diabetiků.
Since 1922, when insulin was first used to treat type 1 diabetes, we have witnessed an era of monocomponent (MC) insulins, later an era of human (HM) insulins, and currently we are witnessing an era of insulin analogues. Insulin analogues are derived from the HM insulin molecule in which a structural change in the sequence of some amino acids in chain B (or even in chain A) will be reflected in the pharmacokinetic properties. Short-acting insulin analogues, including lispro, aspart and glulisine, have a more rapid onset of effect and a shorter duration than standard soluble HM insulins and they also pose a significantly lower risk of both early and late postprandial hyperglycaemia. The administration of glargine or detemir, the long-acting insulin analogues, provides a balanced profile of basal insulin with a decreased glycaemia fluctuation and it also significantly reduces the frequency of hypoglycaemias (particularly at night). Correctly indicated treatment with insulin analogues further leads to improved diabetes compensation and not infrequently to a reduction in daily doses of insulin and an improvement of the quality of life of diabetics.
Insulin analogues
Analoga inzulinu = Insulin analogues /
Insulin analogues /
Lit. 22
- 000
- 00000naa a2200000 a 4500
- 001
- bmc06008321
- 003
- CZ-PrNML
- 005
- 20130423130631.0
- 008
- 060905s2006 xr u cze||
- 009
- AR
- 040 __
- $a ABA008 $b cze $c ABA008 $d ABA008 $e AACR2
- 041 0_
- $a cze $a eng
- 044 __
- $a xr
- 100 1_
- $a Perušičová, Jindra, $d 1942- $4 aut $7 jn19990216137
- 245 10
- $a Analoga inzulinu = $b Insulin analogues / $c Jindra Perušičová
- 246 11
- $a Insulin analogues
- 314 __
- $a Interní klinika FN Motol, 2. LF UK, Praha 5, CZ
- 504 __
- $a Lit. 22
- 520 3_
- $a Od roku 1922, kdy byl prvně použit inzulin v léčbě diabetika 1. typu, jsme byli svědky éry monokomponentních (MC) inzulinů, pak éry humánních (HM) inzulinů a nyní se nacházíme v éře inzulinových analog. Analoga inzulinu vycházejí z molekuly HM inzulinu, ve které záměnou některých aminokyselin v řetězci B (event. i v řetězci A) se strukturální změna projeví ve farmakokinetických vlastnostech. Krátcepůsobící inzulinová analoga, lispro, aspart a glulisin mají rychlejší nástup účinku a kratší dobu jeho trvání než regulerní, solubilní HM inzuliny a mají významně nižší riziko jednak časné postprandiální hyperglykemie a také pozdní postprandiální hypoglykemie. Aplikace dlouzepůsobícího inzulinového analoga glargin nebo detemir zajistí vyrovnaný profil bazálního inzulinu se sníženou fluktuací glykemií a významně sníží frekvenci hypoglykemií (především v noci). Správně indikovaná léčba inzulinovými analogy vede dále ke zlepšení kompenzace diabetu, často i ke snížení denních dávek inzulinu a zlepšení kvality života diabetiků.
- 520 9_
- $a Since 1922, when insulin was first used to treat type 1 diabetes, we have witnessed an era of monocomponent (MC) insulins, later an era of human (HM) insulins, and currently we are witnessing an era of insulin analogues. Insulin analogues are derived from the HM insulin molecule in which a structural change in the sequence of some amino acids in chain B (or even in chain A) will be reflected in the pharmacokinetic properties. Short-acting insulin analogues, including lispro, aspart and glulisine, have a more rapid onset of effect and a shorter duration than standard soluble HM insulins and they also pose a significantly lower risk of both early and late postprandial hyperglycaemia. The administration of glargine or detemir, the long-acting insulin analogues, provides a balanced profile of basal insulin with a decreased glycaemia fluctuation and it also significantly reduces the frequency of hypoglycaemias (particularly at night). Correctly indicated treatment with insulin analogues further leads to improved diabetes compensation and not infrequently to a reduction in daily doses of insulin and an improvement of the quality of life of diabetics.
- 650 _2
- $a inzulin $x analogy a deriváty $x aplikace a dávkování $x farmakologie $7 D007328
- 650 _2
- $a dlouhodobě působící inzulin $x analogy a deriváty $x aplikace a dávkování $x farmakologie $7 D049528
- 650 _2
- $a selfmonitoring glykemie $7 D015190
- 650 _2
- $a postprandiální období $7 D019518
- 650 _2
- $a diabetes mellitus $x farmakoterapie $7 D003920
- 650 _2
- $a přehledová literatura jako téma $7 D012196
- 650 _2
- $a lidé $7 D006801
- 653 00
- $a Humalog
- 653 00
- $a Novorapid
- 653 00
- $a Apidra
- 653 00
- $a Lantus
- 653 00
- $a Levemir
- 773 0_
- $w MED00011399 $t Interní medicína pro praxi $g Roč. 8, č. 4 (2006), s. 185-189 $x 1212-7299
- 856 41
- $u https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2006/04/07.pdf $y plný text volně přístupný
- 910 __
- $a ABA008 $b B 2174 $c 1043 $y 0
- 980 00
- $a bmc05003932
- 990 __
- $a 20060909 $b ABA008
- 991 __
- $a 20130423130917 $b ABA008
- BAS __
- $a 3
- BMC __
- $a 2006 $b 8 $c 4 $d 185-189 $i 1212-7299 $m Interní medicína pro praxi $x MED00011399
- LZP __
- $b přidání abstraktu