Ekologická validita je míra, do jaké nástroj (test) predikuje chování v běžných, každodenních situacích. Problémem je, jakým způsobem můžeme v psychologii zkoumat ekologickou validitu psychologického vyšetření a zda jsou naše metody opravdu ekologicky validní. Představa psychologa o ekologické validitě může být v rozporu s realitou – pokud např. tradiční test schopností koreluje 0,5 s pacientovým zvládáním domácích povinností (tj. vyčerpává 25 % společné variance), což je považováno za poměrně těsný vztah, znamená to také, že 75 % společné variance obsahuje faktory jiné než zjistitelné použitým testem. Jsou dva možné způsoby, jak se problematika ekologické validity může promítnout do vývoje nových testů. První je tlak na vydavatele testů, aby i nadále vydávali tradiční testy a škály, ale ty pak byly používány k měření běžných schopností. Druhá možnost je modifikovat testy tak, aby obsahovaly měřítka každodenních schopností. Na základě odhadu vztahů mezi zkoumáním běžného života a psychologickým (testovým) vyšetřením, jsme navrhli 9 úrovní sledování ekologické validity. Zkoumání ekologické validity má možnosti rozvoje – např. v psychiatrii je nedostatečně rozvinutá spolupráce s ergoterapií, která je lépe než jiné režimové aktivity v rámci běžných lůžkových oddělení schopna odhadnout pracovní schopnosti a výkonovou stránku chování v každodenních situacích. Možná právě tato spolupráce umožní v budoucnu zkvalitnění nástrojů měření ekologické validity a tím vývoj psychologických testů samotných.

Ecological validity is the degree to which a tool (test) predicts behaviors in natural, day-to-day situations. The issue is how we, in psychology, can measure ecological validity of a psychological test and whether our methods are ecologically valid at all. Psychologist´s assessment of ecological validity may be in contradiction with reality – e.g., if a traditional test of abilities correlates 0,5 with a patient´s abilities in daily housework (i.e. feeds 25 % covariance), which is considered quite a tight relation, it also means that 75 % covariance contains factors other than detectable by the used test. There are two possible ways to reflect ecological validity in the development of new tests. First is a pressure onto test publishers to offer traditional tests and scales to use them to measure daily “real world” abilities, too. Second way is to modify or design tests by including criteria of the daily general abilities. We have proposed 9 levels of ecological validity evaluation based on comparison of real-world life and test performance. Ecological validity exploration has a future potential – e.g. cooperation of psychiatrists and ergotherapists is not well established as yet, while ergotherapy can reflect

Psychiatrické centrum Praha Praha

Challenge of ecological validity in performance tests

Lit.: 19