Cíl práce: Cílem studie bylo srovnat účinnost a virovou kinetiku v počátcích antivirové léčby u různých skupin nemocných s chronickou hepatitidou C – dosud neléčených, relabujících a non-responderů na předchozí léčbu pegylovaným interferonem (PEG-IFN) a ribavirinem. Dále zjistit závislost dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR; negativní HCV RNA v séru za 24 týdnů po skončení léčby) na genotypu viru, vstupní virémii, tělesné hmotnosti, věku a pohlaví. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 216 nemocných s chronickou hepatitidou C, kteří byli léčeni kombinací PEG-IFN alfa-2a (180 µg jednou týdně) a ribavirinu (800 mg denně při infekci genotypy 2 nebo 3, 1000 mg při infekci genotypem 1 a hmotnosti do 74 kg, 1200 mg denně při infekci genotypem 1 a hmotnosti 75 kg a vyšší). Jednalo se o 140 mužů a 76 žen, průměrného věku 40 let (rozmezí 19-70 let). 142 (66 %) pacientů bylo dosud neléčených, 37 (17 %) bylo relabujících po předchozí léčbě PEG-IFN a ribavirinem a 37 (17 %) non-responderů na tuto předchozí léčbu. Převládala jednoznačně infekce genotypem 1 (172 pacientů; 79,6 %), následovaná infekcí genotypem 3 (34; 15,6 %) a genotypem 2 (4; 1,9 %). Infekce genotypy 4 resp. 6 byla prokázána pouze u jednoho pacienta (0,5 %) a u 4 nemocných (1,9 %) se nepodařilo genotyp viru stanovit. Kvantitativní stanovení virémie bylo provedeno před léčbou u všech pacientů, za 24 hodin po první dávce PEG-IFN u 83 pacientů, po 14 dnech léčby (85 pacientů), po 28 dnech (88 pacientů) a 84 dnech (211 pacientů). Výsledky: Dosud dokončilo léčbu 195 pacientů a u 179 z nich uplynulo již 24 týdnů od skončení léčby nezbytných pro posouzení dosažení SVR. Pravděpodobnost SVR byla významně vyšší (p<0,001) u neléčených pacientů (74/114; 64,9 %) a relabujících (22/30; 73,3 %) než u non-responderů (9/35; 25,7 %). Významně vyšší (p=0,002) byla účinnost u infikovaných genotypem 3 (23/28; 82,1 %) než genotypem 1 (77/143; 53,8 %). Pacienti, kteří dosáhli SVR byli ve srovnání s neúspěšně léčenými mladší (36,2 versus 45,5 roku, p<0,001), měli nižší vstupní tělesnou hmotnost (72,8 versus 79,1 kg; p=0,008) a nižší průměrnou vstupní virémii (1 014 000 IU/ml versus 2 415 000 IU/ml; p<0,001). Léčba byla častěji úspěšná u žen než u mužů (43/63; 62,8 % versus 62/116; 53,4 %), ale tento rozdíl nebyl statisticky významný (p=0,059). Negativní HCV RNA v séru na konci 12. týdne léčby lépe predikovala (98/122; 80,3 %) dosažení SVR než dosažení časné virologické odpovědi, definované jako pokles virémie minimálně o 2 dekadické logaritmy během prvních 12 týdnů léčby (104/141; 73,1 %). Závěr: 1) Sledování virové kinetiky během prvních 12 týdnů protivirové léčby mělo velký význam pro předpovědění dosažení SVR. 2) Negativní HCV RNA v séru po 12 týdnech léčby bylo významnějším předpovědním ukazatelem SVR než dosažení časné virologické odpovědi. 3) Pravděpodobnost dosažení SVR byla významně vyšší u mladších pacientů, s nižší vstupní virémií a nižší tělesnou hmotností. 4) Pohlaví pacientů významně neovlivnilo úspěšnost léčby.

Objective: The aim of the study was to compare efficacy and viral kinetics during antiviral treatment in different chronic hepatitis C patients – naive, relapsers and non-responders to previous pegylated interferon alpha (PEG-IFN) and ribavirin treatment, with different genotypes, baseline viremia, body weight, age and gender – and to find some baseline parameters which can predict sustained viral response (SVR; negative serum HCV RNA 24 weeks after treatment). Material and Methods: 216 chronic hepatitis C patients were treated with PEG-IFN alpha-2a 180 µg/wk and ribavirin 1000 or 1200 mg/day. There were 140 men and 76 women, mean age 40, range 19-70 years; 142 (66 %) naive, 37 (17 %) relapsers after previous PEG-IFN and ribavirin treatment, and 37 (17 %) non-responders to this treatment. 172 (79.6%) has genotype 1 infection, 4 (1.9 %) genotype 2, 34 (15.6 %) genotype 3, 1 (0.5 %) genotype 4 or 6 infection, and 4 (1.9 %) were infected by unknown viral genotype. Quantitative detection of HCV RNA was done at baseline (216 pts.), 24 hours (83 pts.), 14 days (85 pts.), 28 days (88 pts.), and 84 days (211 pts.) after the first dose of PEG-IFN. Results: 195 patients have completed the treatment period and 179 patients the 24-week follow-up period. The probability of SVR was significantly higher (P<0.001) in naive patients (74/114, 64.9 %) and relapsers (22/30, 73.3 %) than in non-responders (9/35, 25.7 %); and in genotype 3 patients (23/28, 82.1%) than genotype 1 patient (77/143, 53.8 %) (P=0.002). The patients with SVR comparing those without SVR have significantly lower weight (mean 72.8 kg vs. 79.1, P=0.008), were younger (mean 36.2, vs. 45.5, P<0.001), and had lower baseline viremia (mean 1.014 × 106 IU/mL vs. 2.415 × 106 IU/mL, P<0.001). SVR was more frequent in women than in men (43/63, 62.8 % vs. 62/116, 53.4 %) but difference was not significant (P=0.059). Undetectable serum HCV RNA at week 12 was more predictive of SVR than early viral response (minimum 2 log decrease of serum HCV RNA during the first 12 weeks of treatment) – 98/122 (80.3 %) versus 104/141 (73.1 %) of SVR. Conclusions: 1) The monitoring of viral kinetics during first 12 weeks of antiviral therapy in hepatitis C patients was an important predictive value for SVR. 2) Negative serum HCV RNA at week 12 was more predictive of SVR than early viral response. 3) The probability of SVR was significantly higher in patients with lower baseline viremia, body weight and younger adults. 4) Gender was not significant for the efficacy of treatment.

Klinika infekčních chorob Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultni nemocnice Brno

Efficacy of pegylated interferon alpha-2a and ribavirin treatment in chronic hepatitis C patients depends on various baseline parameters and early viral kinetics

Lit.: 12