Implantáty představují významnou skupinu přípravků umožňujících cílený transport léčiv. Zavádějí se do organismu parenterální cestou a dodávají léčivo přímo na místo působení či do systémového krevního oběhu. Použitím implantátů se dosáhne přesného dávkování při menší spotřebě léčiva, kontinuálního, prodlouženého nebo řízeného uvolňování léčiva a nižšího výskytu nežádoucích systémových účinků. Implantáty rovněž umožňují dodání léčiva na místa, která jsou jinými způsoby aplikace léčiv obtížně dosažitelná. V současné době je na trhu k dispozici řada těchto systémů, desítky dalších jsou v různém stadiu klinických zkoušek. Cílem článku je seznámit s teoretickou podstatou implantátů, se způsobem vzniku a výroby implantačních systémů.

Implants are an important group of targeted drug transport agents. They are introduced parenterally into the body to deliver the drug directly to the site of action or into the bloodstream. Implants allow accurate dosage while at the same time reducing drug consumption, provide continuous, prolonged or controlled drug release and are associated with a lower incidence of adverse systemic events. They are also able to deliver the drug to the sites difficult to reach by other means. A wide range of such systems are currently marketed and dozens of others are at different stages of clinical trials. The objective of this article is to present the theoretical background of the implant delivery systems and their development and manufacture.

Ústav technologie léků FaF Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Implants as drug transport systems - theoretical aspects of drug-containing implants

Lit.: 57