Inkretiny jsou hormony secernované střevními buňkami po prandiálním podnětu. Hlavními mechanismy, kterými působí na homeostázu glukózy, jsou ovlivnění sekrece inzulínu závislé na glykémii, postprandiální suprese sekrece glukagonu a ovlivnění evakuace žaludku. Klinicky nejvýznamnějším je glukagon-like peptid 1. Má velmi krátký poločas účinku (2–7 minut), je degradován ubikvitárně přítomným enzymem dipeptidyl peptidázou IV (DPP IV). Terapeuticky je využíván potenciál inkretinů buď v podobě tzv. inkretinových mimetik (exenatid, má shodný účinek, ale je rezistentní k enzymatické degradaci, aplikuje se injekčně), anebo inhibicí DPP IV (gliptiny, v konečném důsledku zvyšují hladinu endogenního GLP 1).

Incretins are hormones secernated by enteric cells after prandial stimulation. The main mechanisms, which impact glucose homeostasis, are affected by secretion of insulin dependent on glycaemia, postprandial suppression of glucagon secretion and effect on stomach evacuation. Clinically most important is glucagon-like peptide 1. It has a very short half-life of action (2–7 minutes), is subject to ubiquitarian degradation by the present enzyme dipeptidyl peptidase IV (DPP IV). Therapeutically the potential of incretins is used either in the form of incretin mimetics (exenatide, has the same effect, but is resistant to enzymatic degradation, administered by injection), or inhibition of DPP IV (gliptins, ultimately increasing the level of endogenous GLP 1).

Univerzita Karlova Praha 2 lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Motol Interní klinika Praha

Therapy based on the incretin effect

Lit.: 21