Adherence je rozsah, ve kterém se pacientovo chování shoduje s radami zdravotníka. Spolu s farmakokinetikou tvoří nejvýznamnější zdroj variability v odpovědi na léčbu. Obecně lze uvést, že přibližně pouze polovina pacientů užívá dostatečné množství léčiva k dosažení terapeutického efektu. Tato skutečnost vede k nárůstu morbidity, mortality a ke zvýšení nákladů spojených s léčbou. Ve většině výzkumných prací je adherence chápána buď jako synonymum compliance, nebo jako nadřazený pojem pro compliance (shodu s doporučeným léčebným režimem) a perzistenci (kontinuitu pokračování léčby po doporučenou dobu). Non-adherence má dva aspekty: (1) pacient užívá nesprávné množství léčiva a (2) pacient užívá léčivo nesprávným způsobem. V současné době neexistuje „zlatý standard“ v měření adherence, častěji se používají metody nepřímé. Koreláty adherence se liší dle charakteristik zkoumané populace i podle definice a metody zvolené k jejímu měření. Sociodemografické faktory adherenci většinou významně neovlivňují. Důležitější roli hraje motivace pacienta k léčbě, vzájemný vztah zdravotník-pacient, psychiatrická komorbidita, farmakoterapeutický režim a nežádoucí účinky. Monitorování adherence by mělo být součástí běžné klinické praxe zejména v případě chronických asymptomatických onemocnění.

Adherence is the extent to which the patient follows medical instructions. Pharmacokinetics and medication adherence are the most significant source of variation in the response to therapy. Generally, about half of patients only take adequate dose of medication needed to achieve the therapeutic effect. This fact results in increased morbidity, mortality and therapy costs. In most studies, medication adherence is either considered as synonymous to compliance or as an umbrella term for compliance (sticking to a prescription drug regimen) and persistence (staying on the medication for the recommended time). Non-adherence means principally two things: (1) the patient takes an inadequate dose of his/her medication (2) the patient takes the medication in an inadequate way. Currently, there is no „gold standard“ for medication adherence assessment and indirect methods are often used. Adherence correlates vary with population characteristics as well as with the definition and method used for the assessment. Sociodemographic factors usually have no effect on medication adherence. Important factors in this regard are the patient's motivation for treatment, health professional-patient relationship, psychiatric comorbidity, pharmacotherapeutic regimen and adverse events. The medication adherence monitoring should be an integral part of routine clinical practice, particularly in patients with chronic asymptomatic diseases.

Katedra sociální a klinické farmacie FaF UK Hradec Králové

Medication adherence - a known unknown

Lit.: 73