Inhibitory hydroxy-metylglutaryl koenzym A reduktázy (statiny) jsou jednou z nejvýznamnějších lékových skupin. Nejvýznamnější nejen stran zlepšení prognózy nemocných, ale i z pohledu masového užívání. Ač je léčba statiny obecně velmi dobře tolerována, občas se setkáme se statiny indukovanými myopatiemi. Ty mohou být zcela benigní a projeví se jen myalgiemi, méně často se objeví klinicky i laboratorně prokazatelná myopatie, jen vzácně se vyskytne i obávaná rhabdomyolýza. Analýza výskytu myopatií provázejících léčbu statiny ukazuje, že naprostá většina těchto nežádoucích účinků spadá na vrub lékových interakcí statinů s inhibitory jejich metabolizmu. Biodegradace jednotlivých statinů je odlišná. Simvastatin a lovastatin jsou metabolizovány izoenzymem CYP3A4, hydrofilnější atorvastatin je metabolizován jak oxidázou CYP3A4, tak přestupuje do jater membránovým transportním systémem organických aniontů (Organic Anion Transporting Protein – OATP). Fluvastatin je substrátem a mírným inhibitorem jiného izoenzymu – CYP2C9. Rosuvastatin a pravastatin není eliminován žádným z izoenzymů cytochromů P 450 (CYP), ale pouze systémem OATP. Největší potenciál k lékovým interakcím má lovastatin a symvastatin. Komedikace s řadou inhibitorů izoenzymu CYP3A4, jakými jsou makrolidová antibiotika klaritromycin či erytromycin, antimykotika, antiarytmikum amiodaron či blokátory kalciového kanálu verapamil či diltiazem, zvyšuje jejich expozici nemocným více než desetinásobně. Riziko interakce atorvastatinu díky duální cestě bioeliminace je výrazně nižší. Podobně fluvastatin má malý interakční potenciál, sám však může inhibovat degradaci warfarinu. Rosuvastatin a pravastatin jsou z pohledu lékových interakcí rovněž bezproblémové. Pouze inhibitory membránového transporotního systému OATP, jako je fibrát gemfibrozil či cyklosporin A, mohou hladinu významně zvyšovat.

Ústav farmakologie 3 LF UK Praha

Lit.: 20