Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je neurobehaviorální porucha, která, i když je obvykle poprvé diagnostikována v dětství, často přetrvává do adolescence a dospělosti. V celosvětovém měřítku dle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) postihuje přibližně 5 až 8 % dětí, zejména chlapce. Symptomaticky je tato porucha značně heterogenní, a to ve vztahu k charakteru symptomů i jejich intenzity, tj. stav se může pohybovat od dominující nízké/špatné pozornosti až po převažující hyperaktivitu a impulzivitu nebo kombinaci obojího. I navzdory pokrokům v oblasti neuropsychiatrie přesná etiologie zůstává neobjasněna (faktory genetické, intrauterinní, environmentální aj.). Léčba je vždy komplexní, přičemž zcela fundamentální roli sehrává psychoterapie a kognitivně-behaviorální léčba v případě potřeby vhodně doplňovaná i o možnosti farmakoterapie. Nepostradatelná je potřeba vhodné edukace směrem ke všem, kteří se podílejí na péči o dítě (tj. nikoliv pouze směrem k rodičům, nýbrž také k širšímu okolí, včetně učitelů). Zdaleka ne každý nemocný vyžaduje medikamentózní léčbu. Jakkoliv její možnosti nejsou nikterak široké, v obecné rovině se lze rozhodovat mezi léčivými látkami ze skupiny psychostimulancií (methylfenidát či deriváty amfetaminu) a látkami postrádajícími stimulační účinek (atomoxetin). Inovativní medikamentózní přístup představuje v České republice nově dostupná léčivá látka lisdexamfetamin, o které je v článku pojednáno, a to jak z hlediska ryze farmakologického, tak i klinického. Jde o primárně neúčinnou látku (proléčivo), která je dominantně v erytrocytech transformována na farmakologicky účinný dextroamfetamin. Vedle průkazu své terapeutické účinnosti i bezpečnosti v dané indikaci je pro nemocné příznivý i způsob dávkování spočívající v užití jediné denní dávky, a to bez ohledu na současný příjem stravy.
Attention deficit hyperactivity disorder (ADHD) is a neurobehavioral disorder that, while usually first diagnosed in childhood, often persists into adolescence and adulthood. Globally, according to the World Health Organization (WHO), it affects approximately 5 to 8% of children, especially boys. Symptomatically, this disorder is highly heterogeneous in relation to the nature of symptoms and their intensity, i.e. the condition can range from dominating low/poor attention to predominant hyperactivity and impulsivity or a combination of both. Despite advances in the field of neuropsychiatry, the exact aetiology remains unclear (genetic, intrauterine, environmental, etc.). Treatment is always comprehensive, with psychotherapy and cognitive-behavioral treatment playing a fundamental role, suitably supplemented by pharmacotherapy options if necessary. The need for appropriate education towards all those involved in the childcare (i.e. not only towards parents, but also towards the wider environment, including teachers) is indispensable. Not every patient requires drug treatment. Although its possibilities are not very wide, in general it is possible to choose between active substances from the group of psychostimulants (methylphenidate or amphetamine derivatives) or substances lacking a stimulating effect (atomoxetine). An innovative drug approach is represented by the newly available active substance lisdexamfetamine, which is discussed in the article, both from a purely pharmacological and clinical point of view. It is primarily an inactive substance (prodrug) that is dominantly transformed in erythrocytes into pharmacologically active dextroamphetamine. In addition to demonstrating its therapeutic efficacy and safety in the given indication, the dosage method consisting of the use of a single daily dose, regardless of the current food intake, is also favourable for patients.
VitC je důležitý jako redukční činidlo a podílí se na mnoha biologických procesech, včetně syntézy kolagenu a neurotransmiterů. Cílem této práce bylo kriticky zhodnotit dostupné informace o potenciálu intravenózně podávaného VitC (IVC) v onkologii a diskutovat případy, kdy by jeho použití mohlo být indikováno využitím literárního přehledu dostupných vědeckých publikací zaměřených na použití IVC v léčbě rakoviny. Zahrnuty byly práce z posledních 2 dekád, včetně studií fáze I-III, které hodnotily bezpečnost, snášenlivost a účinnost IVC. Vysokodávkový IVC má potenciál jako doplňková léčba v onkologii, zejména v kombinaci s chemoterapií a radioterapií. Další rozsáhlé studie jsou však zapotřebí k potvrzení těchto nálezů a k definování optimálního dávkování a aplikačních schémat ve specifických indikacích.
Vitamin C is important as a reducing agent and is involved in many biological processes, including collagen and neurotransmitter synthesis. This study aimed to critically review the available information on the potential of intravenous vitamin C (IVC) in oncology and to discuss cases where its use might be indicated. A literature review of available scientific publications focusing on the use of IVC in the treatment of cancer was conducted. Papers from the last two decades were included, including phase I-III trials that evaluated the safety, tolerability, and efficacy of IVC. High-dose IVC has potential as an adjuvant therapy in oncology, particularly in combination with chemotherapy and radiotherapy. However, further large-scale trials are needed to confirm these findings and to define optimal dosages and schedules in specific indications.
Medikamentózní léčba funkčních trávicích poruch je zpravidla obtížná, vyžaduje komplexní přístup a u řady pacientů také podávání účinných prokinetik. Ta se nově v České republice rozšiřuje o léčivou látku cinitaprid. Předložený text shrnuje jeho základní farmakologické vlastnosti a dostupné relevantní aspekty jeho klinického využití.
Treatment of functional dyspepsia is often medically difficult and requires a comprehensive approach, including the drug group prokinetics. In the Czech Republic, it is now being expanded to include the active substance cinitapride. The presented text summarizes its basic pharmacological properties and summarizes the available relevant aspects of its clinical use.
