Pro dlouhodobé přijetí transplantované ledviny je nezbytná účinná celoživotní imunosuprese. Při nedostatečné imunosupresi může dojít k rejekci štěpu, která může vyústit v jeho dysfunkci. Používání nových účinných imunosupresivních režimů je spojeno s řadou nežádoucích účinků, zejména větším rizikem vzniku kardiovaskulárních onemocnění, infekcí, malignit a lékové nefrotixicity. Hledají se biomarkery odrážející imunologický stav pacienta, které by umožnily individualizovat imunosupresivní terapii. Při hodnocení předtransplantačního rizika je hlavním cílem měření úrovně buněčné a protilátkové allosenzitizace a určení předtransplantačního poškození štěpu. K tomu se využívá genová a proteinová expresní analýza a funkční testy jako jsou metody detekce anti-HLA protilátek a IFN- γ ELISPOT. Cílem potransplantačního vyšetření je předpovědět rejekci a dlouhodobou funkci štěpu a dále identifikovat potenciálně operačně tolerantní pacienty, kteří budou profitovat z minimální imunosuprese. Využívané metody jsou detekce anti-HLA protilátek, IFN-γ ELISPOT, molekulární fenotypizace bioptických vzroků a analýza genové exprese v krvi, fenotypizace leukocytů a detekce imunitních markerů v moči pomocí ELISA. I když je role biopsie zatím nezastupitelná, rozpaky spojené s interpretací řady nálezů vedou ke snaze zavést do běžné praxe méně invazivní a přitom věrohodnější metody, které léoe oomohou řídit léčbu nemocných do transolantaci ledvinv.

Long-term renal graft acceptance requires lifelong immunosuppressive therapy. Insufficient immunosuppression could lead to graft rejection and its dysfunction. The use of new immunosuppressive regimens is accompanied by many adverse effects, in particular a higher risk of cardiovascular diseases, infections, malignancies and drug nephrotoxicity. Research continues for biomarkers that reflect a patient’s immunological status and thus allowing for individualized immunosupressive therapy. The main aim of the pretransplant risk evaluation is the assessment of cellular and humoral allosensitization and graft preinjury. In current use are gene and protein expression assays and functional tests, as such the methods for anti-HLA antibodies detection and IFN-? ELISPOT. Prediction of rejection and long-term graft outcome and identification of potential operationally tolerant patients, who could profit from minimal immunosuppresive therapy, is the goal of post-transplant investigation. Several methods have been used, such as anti-HLA antibodies detection, IFN-? ELISPOT, molecular phenotyping of bioptic samples, gene expression analysis of blood samples, leukocyte phenotyping and detection of immune markers in urine by ELISA. Although the role of renal graft biopsy is not substitutable, uncertainties with interpretation of many findings lead to efforts for introducing less invasive and more reliable methods which could better support administration of the treatment to patients after transplantation.

Klinika nefrologie TC a Transplantační laboratoř PEM IKEM Praha

Biomarkers of tolerance and rejection after kidney transplantation

Lit.: 50