Hyperaktivní měchýř (OAB) charakterizovaný epizodami urgence, vysokou frekvencí močení, nykturií a u větší části pacientů i urgentní inkontinencí je v seniorské populaci častý a jeho prevalence narůstá s věkem. Postihuje 11–16 % dospělé populace, ale až 20–30 % seniorů nad 70 let. Lékem volby jsou antimuskarinika, která blokádou M3 a méně i M2 muskarinových receptorů ve stěně močového měchýře tlumí kontrakce detruzoru. I když u geriatrických pacientů je méně klinických studií, všechny prokazují konzistentně superioritu léčby oproti placebu, a to srovnatelně se středním věkem. Pro léčbu v primární péči je uvolněn trospium chlorid, jehož výhodou je, že nepřestupuje hematoencefalickou bariéru, a proto je riziko centrálních anticholinergních účinků minimální. Pro starší nemocné s OAB se složitějším polyfarmakoterapeutickým režimem je trospium chlorid vhodný pro malý potenciál lékových interakcí. Vědecké důkazy jsou dostatečné i pro behaviorální léčbu OAB – limitem může být její dostupnost a omezená schopnost spolupráce starších pacientů. Pokud léčba OAB zahájena praktickým lékařem není dostatečně efektivní, pacienta odesíláme ke specialistovi.

Overactive bladder (OAB) is characterized by episodes of urgency, micturition frequency, nycturia and, in majority of patients by urge incontinence. It occurs frequently in older people and the prevalence increases with advancing age. 11–16 % of adult population is affected and up to 20–30 % of elderly persons above 70 years. The treatment of choice are antimuscarininc drugs which supress detrusor contraction by mechanism of blocking M3 and M2 muscarinic receptors in the bladder. Although there are fewer studies in geriatric population all consistently prove antimuscarinics superiority over placebo. In primary care trospium chlorid was released for non-regulated primary care physician prescribing. The risk of potential central anticholinergic adverse events is very low because trospium chlorid does not cross blood-brain barrier. It is suitable also for older OAB patients with complex pharmacological regimen as it has a low risk of drug interactions. Scientific evidence is sufficient for behavioral therapy in OAB. However, its implementation may be limited due to availability or ability of the older patient to cooperate. In case the OAB treatment started by primary care physician is not sufficiently effective the patient should be referred to a specialist´s treatment.

Geriatrická klinika 1 LF UK a VFN Praha

Overactive bladder in old age and treatment options in primary care

Obsahuje 2 tabulky

Literatura