Úvod: Mechanismem účinku interspinózních implantátů je snížení segmentálního ohybu v extenzi. Tím také dojde k omezení vyklenutí ligamentum flavum směrem do páteřního kanálu a zabránění následné dynamické stenotizaci s kompresí nervových kořenů. Cílem studie bylo v období jednoho roku zhodnocení míry komplikací a klinických výsledků po perkutánní implantaci interspinózní rozpěrky In-Space (Synthes, USA), převážně u pacientů s bederní páteřní stenózou. Materiál a metodika: Prospektivně byli sledováni nemocní s degenerativním onemocněním lumbosakrální páteře. Soubor tvořilo 25 pacientů ve věku 25–73 let (průměrný věk 52,6 roku), z toho bylo 18 mužů a 7 žen. Pacienti byli operováni v celkové anestezii, implantáty byly zavedeny v pronační poloze, z miniinvazivního perkutánního laterálního přístupu pod skiagrafickou kontrolou. Byly vzájemně srovnány a statisticky zpracovány výsledky ODI, VAS a skiagraficky stanovené ROM (Range Of Motion) a sagitálního úhlu operovaného segmentu před operací a 6 měsíců a 1 rok po operaci. Výsledky: Bylo prokázáno, že došlo ke statisticky významnému snížení hodnot ODI 6 i 12 měsíců po operaci (průměr 17,48 %, resp. 22,76 %) ve srovnání se stavem před operací (průměr 47,2 %) i hodnot VAS 6 a 12 měsíců po operaci (průměr 2,96, resp. 2,8) ve srovnání se stavem před operací (průměr 6,64). To znamenalo zlepšení ODI o 63 % po 6 měsících, o 52 % po 12 měsících a zlepšení VAS o 55,4 % po 6 měsících a o 57,8 % po 12 měsících ve srovnání s předoperačním stavem. Ve všech případech zůstal zachován lordotický sagitální úhel, který se ale po 1 roce zvýraznil v důsledku mírného zanoření některých implantátů. ROM byl 6,1o v 6. měsíci a 7,24o ve 12. měsíci. K závažným komplikacím nedošlo. Ve dvou případech se po jednom a dvou letech ukázal vliv rozpěrky jako nedostatečný a byla provedena konverze na fúzi nebo prostá dekomprese. Závěr: 1. Perkutánní miniinvazivní aplikace interspinózní rozpěrky In-Space je šetrnou metodou dynamické stabilizace, která není provázena závažnými komplikacemi. 2. V období 6 měsíců od implantace udávali pacienti zlepšení svého funkčního stavu vyjádřeného pomocí ODI o 63 % v průměru, ale po 12 měsících se efekt snížil. Pacienti udávali snížení intenzity axiální a kořenové bolesti za 6, resp. 12 měsíců po operaci v průměru o 55,4 %, resp. 57,8 %. 3. Ve všech případech zůstal zachován lordotický sagitální úhel operovaného segmentu a rozsah pohybu z flexe do extenze byl implantací ovlivněn minimálně.

Introduction: Interspinous spacers are supposed to reduce the segmental extension with a decrease in the expansion of yellow ligaments into the spinal canal, thus avoiding the dynamic narrowing of the spinal canal and compression of nerve roots. The aim of this study was to evaluate clinical outcomes and post-operative complications during one year in patients mostly having suffered from spinal stenosis and treated by In-Space interspinous spacer (Synthes, USA). Material and methods: A total of 25 patients aged between 25 and 73 (average age 52.6) years, including 18 males and 7 females, with degenerative disease of the lumbosacral spine were indicated for surgery and prospectively followed up. The patients were operated on under general anaesthesia in the prone position, using a minimally invasive lateral percutaneous approach, under fluoroscopic control. The ODI and VAS values as well as X- rays (Range Of Motion and Sagittal angle of the operated segment) 6 and 12 months after the surgery were compared to each other and to those before surgery. The results were statistically analyzed. Results: The average ODI of the group was 47.2% before surgery and 17.48% 6 months (22.76% 12 months) after surgery, showing a statistically significant improvement by 63% (52% after 12 months). The average VAS of the group was 6.64 points before surgery and 2.96 points 6 months (2.8 points 12 months) after surgery, which showed a statistically significant improvement by 55.4% after 6 months (57.8% after 12 months) when compared to preoperative status. After surgery the lordotic sagittal angle remained in all cases; one year after surgery the angle increased due to the slight sinking of some implants. The extent of segmental motion was minimally changed (6.1o 6 months and 7.24o 12 months after surgery). No serious complications occurred. The effect of interspinous implants proved insufficient in two cases (one year and two years after surgery) and conversion to arthrodesis or decompression was performed. Conclusions: 1. Percutaneous, minimally invasive insertion of an In-Space interspinous spacer is an effective and safe method of dynamic stabilization not accompanied by any serious complications. 2. ODI improved by 63% 6 months after surgery with a decrease in this effect 12 months after surgery. VAS for axial and radicular pain, as reported by patients, improved on average by 55.4% 6 months and by 57.8% 12 months after surgery. 3. In all cases, the lordotic sagittal angle remained after surgery and the extent of segmental motion from flexion to extension was minimally changed.

Neurochirurgická klinika LF UP a FN Olomouc

Ústav lékařské biofyziky LF UP Olomouc

Percutaneous interspinous dynamic stabilization (In-Space) in patients with degenerative disease of the lumbosacral spine - a prospective study

Obsahuje 2 tabulky

Literatura