CÍL: Retrospektivní zhodnocení střednědobých výsledků operační léčby u pacientů se zlomeninou krčku hlezenní kosti léčených na Klinice úrazové chirurgie FN Brno v letech 2008-2014. Materiál a metody: Sledovaný soubor pacientů tvořilo 15 pacientů, celkem 10 mužů (66,7 %) a pět žen (33,3 %). Průměrný věk v souboru byl 38 let (19–66 let). Indikací k operačnímu řešení byly všechny dislokované zlomeniny krčku talu a též i většina nedislokovaných zlomenin. Jako metoda volby byla použita osteosyntéza dvěma paralelně zavedenými kanylovanými šrouby, a to buď artroskopicky asistovaně, miniinvazivně či s použitím otevřené repozice. Klinické kontroly u sledovaných pacientů byly prováděny v pravidelných intervalech pooperačně, po 1, 3 a 6 měsících a dále po 24 měsících od operace. K zhodnocení výsledků bylo použito AOFAS (American Orthopaedic Foot and Ankle score). VÝSLEDKY: Průměrná doba hospitalizace u sledovaného souboru pacientů byla v průměru devět dní. Doba od úrazu po definitivní operační řešení se pohybovala v rozmezí od jednoho po deset dnů, v průměru 4,7 dne. S I. typem zlomeniny dle Hawkinse bylo ošetřeno 33,3 %, s II. typem 53,3 % a 13,3 % pacientů s III. typem. Nejčastějším použitým operačním přístupem byl anteromediální přístup (33,3 %). Dle American Orthopaedic Foot and Ankle score v našem sledovaném souboru dosáhlo výborného výsledku 20 % pacientů, dobrého výsledku 26,7 %, uspokojivého výsledku 20 % a špatného výsledku 33,3 % pacientů. Průměrné celkové AOFAS skóre bylo 72,5 a pohybovalo se v rozmezí od 38 do 97 bodů. Mezi průměrným AOFAS mezi skupinou pacientů ošetřených do dvou dnů od úrazu a mezi pacienty ošetřenými definitivně s odstupem nebyl rozdíl. Rentgenové známky artrózy I.-II. stupně byly zjištěny po 24 měsících sledování u 26,7 % pacientů, avaskulární nekróza u 6,7 % pacientů. DISKUZE: Mechanizmus úrazu u zlomenin krčku talu je nejčastěji nepřímý a vysokoenergetický. Postihuje zejména mladou, aktivní a mobilní část populace. Při diagnostice zlomenin talu postupujeme od anamnestických údajů, přes fyzikální vyšetření, RTG a CT vyšetření. Operační výkon je možné provést akutně definitivně či etapově odloženě. Indikovány k operačnímu řešení jsou dislokované i nedislokované zlomeniny krčku talu, a to z důvodů časnější pooperační mobilizace a předcházení komplikacím souvisejících s dlouhodobou fixací končenin. Velmi závažnou komplikací, úzce související s anatomickým uspořádáním cévního zásobení talu, je osteonekróza. Mnohem častější, avšak ne tak závažnou komplikací, je rozvoj poúrazové artrózy. ZÁVĚR: Zlomeniny hlezenní kosti patří mezi velmi závažné zlomeniny vzhledem k velmi častým poúrazovým komplikacím, jež úzce souvisí s anatomickou strukturou talu, zranitelným cévním zásobením a vysokými mechanickými nároky kladenými na talus. Nejefektivnější omezení daných komplikací je provedení urgentní repozice u každé dislokované, luxační či otevřené zlomeniny. Z našich výsledků sledovaného souboru vyplývá, že zlomeniny krčku talu je možné ošetřit primárně v jedné době či etapově odloženě. Avšak ani nejlepší možné načasování a plánování operačního ošetření těchto zlomenin zcela neeliminuje četné komplikace, které tyto zlomeniny provází.

Purpose of the study: Retrospective evaluation of medium-term outcomes of surgical treatment in pa­tients witha fracture of the talus neck treated at the Department of Trauma Surgery, University Hospital Brno between 2008 and 2014. Material and methods: The observed group consisted of 15 patients, 10 men (66.7 %), and 5 women (33.3 %). The average age of patients was 38 years (19–66 years). All dislocated talus neck fractures were indicated for surgical treatment, together with most undislocated fractures. The selected treatment of choice was osteosynthesis, with two cannulated screws inserted in parallel to each other, either with assisted arthroscopy, mini-invasively, or by open reduction. Regular clinical controls were performed in all patients after surgery, after 1, 3, and 6 months, and furthermore 24 months from the surgery. In order to assess the outcomes, the AOFAS score (American Orthopaedic Foot and Ankle score) was used. Results: The average period of hospitalization among the observed patient population was 9 days. The period from the injury to definite surgical management varied between one and ten days, with 4.7 days on average. A total of 33.3 % of patients sustained type-I fracture classified according to Hawkins, 53.3 % of patients sustained type-II fracture, and 13.3 % of patients were treated with type-III fractures. The most frequently used surgical approach was anteromedial approach (33.3 %). According to the American Orthopaedic Foot and Ankle score, excellent outcome was observed in 20 % of our patients, good outcome in 26.7%, satisfactory outcome in 20 %, and poor outcome in 33.3 % of patients. The average total AOFAS score was 72.5, and varied between 38 and 97 points. No difference was observed in the average AOFAS score between the group of patients treated within two days from the injury and the patients who underwent a delayed definite treatment. Signs of I-II degree arthritis were observed after 24-month follow-up period in 26.7 % of patients, avascular necrosis was diagnosed in 6.7 % of patients. Discussion: The most common mechanism of injury in talus neck fractures is indirect and high-energy. It affects mostly the young and active part of population. When diagnosing talus fractures, we began with anam­nestic data, and continued with physical examination, X-ray and CT examination. The surgical procedure may be performed at the acute stage, as a definite treatment, or in stages, as a delayed procedure. Both dislocated and undislocated talus neck fractures are indicated for surgical management, due to earlier postoperative mobilization and prevention of complications associated with long-term fixation of fractures. Osteonecrosis represents a very serious complication, closely related to the anatomical structure of talus vascular supply. Another less serious, however rather frequent complication, is the development of post-injury arthritis. Conclusions: alus fractures belong among very serious fractures, considering the frequent occurrence of postoperative complications, which are closely associated with the anatomical structure of the talus, vulnerable vascular supply, and high-energy requirements imposed upon the talus. The most effective means of elimination of these complications is an emergency reduction in every dislocated, luxation or open fracture. From the outcomes obtained among our patient population it becomes apparent that talus neck fractures may be treated primarily at one time, or in stages, as a delayed procedure. However, even the best possible timing and planning of surgical management of these fractures does not completely eliminate complications associated with this type of injury.

• MeSH
• Internal Fixators utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Recovery of Function MeSH
• Talus * diagnostic imaging   surgery   injuries   MeSH
• Fracture Fixation, Internal methods   MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

• MeSH
• Internal Fixators utilization   MeSH
• Bone Screws MeSH
• Humans MeSH
• Device Removal MeSH
• Orthopedic Fixation Devices utilization   MeSH
• Pelvic Bones * surgery   injuries   MeSH
• Sacrococcygeal Region surgery   injuries   MeSH
• Fracture Fixation, Internal MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH

Současný trh nabízí řadu extra- a intramedulárních implantátů. Při jejich výběru je nutné zvažovat jejich konstrukční, biomechanické vlastnosti a v neposlední řadě i kvalitu instrumentária. Právě to může zásadním způsobem ovlivnit hladký průběh operace.

The current market offers a wide range of extra- and intramedullary implants. Their selection should be based on a careful consideration of their design, biomechanical properties and last but not least the quality of the instrumentation set. Mainly this may substantially influence a smooth course of the operation.

• Keywords
• dynamický kyčelní kloub ( DHS), proximální femorální hřeb (PFN),
• MeSH
• Equipment Design MeSH
• Hip Fractures * surgery   MeSH
• Internal Fixators * history   utilization   MeSH
• Fracture Fixation, Intramedullary methods   instrumentation   MeSH
• Bone Plates MeSH
• Bone Nails MeSH
• Bone Screws MeSH
• Humans MeSH
• Fracture Fixation, Internal * methods   instrumentation   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

Úvod: Mechanismem účinku interspinózních implantátů je snížení segmentálního ohybu v extenzi. Tím také dojde k omezení vyklenutí ligamentum flavum směrem do páteřního kanálu a zabránění následné dynamické stenotizaci s kompresí nervových kořenů. Cílem studie bylo v období jednoho roku zhodnocení míry komplikací a klinických výsledků po perkutánní implantaci interspinózní rozpěrky In-Space (Synthes, USA), převážně u pacientů s bederní páteřní stenózou. Materiál a metodika: Prospektivně byli sledováni nemocní s degenerativním onemocněním lumbosakrální páteře. Soubor tvořilo 25 pacientů ve věku 25–73 let (průměrný věk 52,6 roku), z toho bylo 18 mužů a 7 žen. Pacienti byli operováni v celkové anestezii, implantáty byly zavedeny v pronační poloze, z miniinvazivního perkutánního laterálního přístupu pod skiagrafickou kontrolou. Byly vzájemně srovnány a statisticky zpracovány výsledky ODI, VAS a skiagraficky stanovené ROM (Range Of Motion) a sagitálního úhlu operovaného segmentu před operací a 6 měsíců a 1 rok po operaci. Výsledky: Bylo prokázáno, že došlo ke statisticky významnému snížení hodnot ODI 6 i 12 měsíců po operaci (průměr 17,48 %, resp. 22,76 %) ve srovnání se stavem před operací (průměr 47,2 %) i hodnot VAS 6 a 12 měsíců po operaci (průměr 2,96, resp. 2,8) ve srovnání se stavem před operací (průměr 6,64). To znamenalo zlepšení ODI o 63 % po 6 měsících, o 52 % po 12 měsících a zlepšení VAS o 55,4 % po 6 měsících a o 57,8 % po 12 měsících ve srovnání s předoperačním stavem. Ve všech případech zůstal zachován lordotický sagitální úhel, který se ale po 1 roce zvýraznil v důsledku mírného zanoření některých implantátů. ROM byl 6,1o v 6. měsíci a 7,24o ve 12. měsíci. K závažným komplikacím nedošlo. Ve dvou případech se po jednom a dvou letech ukázal vliv rozpěrky jako nedostatečný a byla provedena konverze na fúzi nebo prostá dekomprese. Závěr: 1. Perkutánní miniinvazivní aplikace interspinózní rozpěrky In-Space je šetrnou metodou dynamické stabilizace, která není provázena závažnými komplikacemi. 2. V období 6 měsíců od implantace udávali pacienti zlepšení svého funkčního stavu vyjádřeného pomocí ODI o 63 % v průměru, ale po 12 měsících se efekt snížil. Pacienti udávali snížení intenzity axiální a kořenové bolesti za 6, resp. 12 měsíců po operaci v průměru o 55,4 %, resp. 57,8 %. 3. Ve všech případech zůstal zachován lordotický sagitální úhel operovaného segmentu a rozsah pohybu z flexe do extenze byl implantací ovlivněn minimálně.

Introduction: Interspinous spacers are supposed to reduce the segmental extension with a decrease in the expansion of yellow ligaments into the spinal canal, thus avoiding the dynamic narrowing of the spinal canal and compression of nerve roots. The aim of this study was to evaluate clinical outcomes and post-operative complications during one year in patients mostly having suffered from spinal stenosis and treated by In-Space interspinous spacer (Synthes, USA). Material and methods: A total of 25 patients aged between 25 and 73 (average age 52.6) years, including 18 males and 7 females, with degenerative disease of the lumbosacral spine were indicated for surgery and prospectively followed up. The patients were operated on under general anaesthesia in the prone position, using a minimally invasive lateral percutaneous approach, under fluoroscopic control. The ODI and VAS values as well as X- rays (Range Of Motion and Sagittal angle of the operated segment) 6 and 12 months after the surgery were compared to each other and to those before surgery. The results were statistically analyzed. Results: The average ODI of the group was 47.2% before surgery and 17.48% 6 months (22.76% 12 months) after surgery, showing a statistically significant improvement by 63% (52% after 12 months). The average VAS of the group was 6.64 points before surgery and 2.96 points 6 months (2.8 points 12 months) after surgery, which showed a statistically significant improvement by 55.4% after 6 months (57.8% after 12 months) when compared to preoperative status. After surgery the lordotic sagittal angle remained in all cases; one year after surgery the angle increased due to the slight sinking of some implants. The extent of segmental motion was minimally changed (6.1o 6 months and 7.24o 12 months after surgery). No serious complications occurred. The effect of interspinous implants proved insufficient in two cases (one year and two years after surgery) and conversion to arthrodesis or decompression was performed. Conclusions: 1. Percutaneous, minimally invasive insertion of an In-Space interspinous spacer is an effective and safe method of dynamic stabilization not accompanied by any serious complications. 2. ODI improved by 63% 6 months after surgery with a decrease in this effect 12 months after surgery. VAS for axial and radicular pain, as reported by patients, improved on average by 55.4% 6 months and by 57.8% 12 months after surgery. 3. In all cases, the lordotic sagittal angle remained after surgery and the extent of segmental motion from flexion to extension was minimally changed.

• Keywords
• bederní spinální stenóza, neurogenní intermitentní klaudikace, interspinózní implantát, rozpěrka In-Space,
• MeSH
• Lumbar Vertebrae surgery   MeSH
• Biomechanical Phenomena MeSH
• Adult MeSH
• Prosthesis Implantation methods   MeSH
• Internal Fixators contraindications   utilization   MeSH
• Clinical Trials as Topic MeSH
• Laminectomy methods   utilization   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Lumbosacral Region surgery   physiopathology   MeSH
• Neurosurgical Procedures contraindications   methods   utilization   MeSH
• Postoperative Complications MeSH
• Prospective Studies MeSH
• Prostheses and Implants MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Aged MeSH
• Spinal Stenosis surgery   MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Outcome and Process Assessment, Health Care MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH

PURPOSE OF THE STUDY The aim of the study was to evaluate the group of patients treated for varus arthritic knee by the method of high tibial osteotomy from the lateral approach and to assess its role in the present-day orthopaedic surgery which also offers other options such as distraction osteotomy from the medial approach, autologous chondrocyte transplantation or alloplasty. MATERIAL AND METHODS The study included 101 patients, 41 women and 60 men, undergoing lateral valgus high tibial osteotomy at our department between 2003 and 2007. The age of patients at the time of surgery ranged from 34 to 61 years, with an average of 54 years. The follow-up period was in the range of 2 to 7 years, with an average of 5.2 years. Moderate varus gonarthrosis was the most frequent indication for osteotomy. Each procedure was preceded by arthroscopy with treatment of the pathologies found; these most frequently included a torn medial meniscus, synovitis or medial compartment chondropathy The outcomes were evaluated using a system of clinical and radiographic assessment (A) and the Lysholm score (B) before and after surgery. RESULTS The A system evaluation showed excellent, good and poor results in 42, 47 and 12 patients, respectively. The average Lysholm score was 51 points before surgery and 73 points at the final follow-up examination; the average improvement was by 22 points. The average mechanical axis was 2 degrees of varus before and 6 degrees of valgus after surgery. The minimal correction of the axis was 4 degrees and the maximal correction was 18 degrees. The average change of the axis was 8 degrees. Complications were recorded in 21% of the patients. None of the patients had delayed healing, pseudo-arthrosis, fracture of the tibial plateau or peroneal nerve palsy. DISCUSSION Long-term excellent and good outcomes were found more often in the patients with a greater resulting valgus angle. After surgery the average anatomical axis was 7.4 degrees of valgus for good and excellent results, and 4.3 degrees of valgus for poor results. This is in agreement with the common recommendation that osteotomy should produce mild over-correction. The 95% osteotomy survival rate in this study is in accordance with the results reported by Coventry et al. and Sprenger et al. With strict adherence to the indication criteria, we did not find any clear relationship between the severity of knee injury before surgery and the subjective evaluation of post-operative clinical outcome. The patient's body mass index (BMI) had no effect on the outcome, but the majority of our patients had a BMI below 30 (average, 28.2). The range of motion after surgery was not significantly limited. Both the occurrence of complications and alignment maintenance are comparable with the results of distraction osteotomy. CONCLUSIONS The mid-term results of valgus osteotomy performed by the technique described by Coventry et al. testify to the lasting success of this method. Satisfaction with its outcome can be expected in about 90% of the patients in a 5-year post-operative period. To achieve this, it is necessary to strictly observe the indication criteria, operative technique and thorough arthroscopic treatment of the joint. Also, the necessity of slight over-correction to 8 degrees of valgus is emphasised.

• MeSH
• Osteoarthritis, Knee surgery   MeSH
• Leg surgery   MeSH
• Adult MeSH
• Internal Fixators utilization   MeSH
• Joint Deformities, Acquired surgery   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Young Adult MeSH
• Osteotomy methods   instrumentation   utilization   MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Young Adult MeSH
• Male MeSH
• Female MeSH

Úvod: Periprotetické zlomeniny distálního femuru mohou být řešeny konzervativně i operačně. Způsob léčby vychází z klasifikace těchto zlomenin dle Lewise a kol.. Materiál a metodika: V uvedené práci autoři sdělují své zkušenosti s retrográdním hřebováním periprotetických zlomenin distálního femuru pomocí DFN firmy Synthes za období let 1999–2006 retrospektivně. Celkem bylo hřebem DFN ošetřeno 16 pacientů. Výsledky: U 15 pacientů bylo kostní hojení bez komplikací, 1x byl zaznamenán infekt. K hodnocení funkčního výsledku operačního řešení autoři použili kriteria podle Rorabecka. Rozsah flexe v koleni byl u 14 pacientů >=90 st., 2x menší, ale odpovídal situaci před úrazem. 1x byl deficit extenze cca. 15 st. u 4 roky nechodící pacientky. Valgózní či varózní odchylka do 5 st. byla zaznamenána u 2 pacientů. Závěr: Řešení těchto zlomenin vyžaduje specializovanou péči na traumatologicko - ortopedických pracovištích.

Introduction: Periprosthetic distal femoral fractures can be treated conservatively or surgically. The way of treatment is based on the clasification of these fractures according to Lewis et al. Material and methods: Authors provide their experience with retrograde nailing of distal femoral periprosthetic fractures using DFN (Synthes) gained during 1999–2006 retrospectively. Group of 16 patients was treated by intramedullary nail DFN. Results: 15 patients had good bone healing without complications, infection was detected in 1 case. Authors used Rorabeck criterion to evaluate the functional results of surgical solution. 14 patients had range of motion of the knee, flexion >=90 deg., 2 patients less than 90 deg., but it was the same situation as before injury. There was deficiency of extension about 15 deg. in one case (4 years immobile patient). There were 2patients with valgus or varus deviations up to 5 deg. Conclusion: These types of fractures require specialized treatment in departments of orthopaedics and traumatology.

• MeSH
• Femoral Fractures surgery   MeSH
• Internal Fixators utilization   MeSH
• Fracture Fixation, Intramedullary methods   MeSH
• Humans MeSH
• Orthopedic Procedures MeSH
• Arthroplasty, Replacement, Knee MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

• MeSH
• Arthroscopy methods   utilization   MeSH
• Adult MeSH
• Internal Fixators utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Shoulder Dislocation surgery   MeSH
• Joint Instability surgery   MeSH
• Shoulder Injuries MeSH
• Shoulder Joint MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Female MeSH

• MeSH
• Splints MeSH
• Femoral Fractures therapy   MeSH
• Fracture Healing MeSH
• Internal Fixators utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Orthopedic Procedures methods   MeSH
• Joint Prosthesis MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Comparative Study MeSH

• MeSH
• Acromioclavicular Joint injuries   MeSH
• Internal Fixators utilization   MeSH
• Humans MeSH
• Shoulder Dislocation surgery   classification   therapy   MeSH
• Regeneration MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Comparative Study MeSH

• MeSH
• Research Support as Topic MeSH
• Femoral Fractures classification   therapy   MeSH
• Internal Fixators utilization   MeSH
• Bone Nails utilization   MeSH
• Publication type
• Review MeSH