Antipsychotika se používají pro léčbu patologické úzkosti již několika generacemi psychiatrů přesto, že důkazy o jejich účinnosti v této indikaci nejsou dostatečné. Obzvláště antipsychotika druhé generace jsou ve zvýšené míře používána při léčbě nepsychotické úzkosti, a to obzvláště pro jejich slušný bezpečnostní profil. Zdrojem literární rešerše na toto téma byly články z databází PubMed a Web of Science publikované v letech 1991-2011. Další reference byly získány z bibliografie relevantních článků. Z literatury vyplývají středné silné důkazy pro podporu použití některých antipsychotik buď jako přídatné léčby, nebo při monoterapii Úzkostných poruch. Přes omezené množství klinických studií, které byly na toto téma provedeny, představují atypická antipsychotika slibný způsob léčby, zejména s ohledem na profil jejich nežádoucích účinků při srovnání s konvenčními látkami. Důkazy, které v současnosti máme, nejsou dostatečné pro indikaci antipsychotik druhé generace jako první volby při léčbě úzkostných poruch. Přesto mohou někteří pacienti trpící rezistentní formou úzkostné poruchy těžit z podávání antipsychotik druhé generace za uvážlivého a pečlivého sledování účinnosti a bezpečnosti. Závěry: Výhody a nevýhody podávání antipsychotické medikace u úzkostných poruchy jsou různé. S ohledem na dvojitě slepé randomízované kontrolované studie v monoterapii pouze quetiapin je spojen s prospěchem u generalizované úzkostné poruchy, risperidon a haloperidol jako přídatná terapie u obsedantně kompulzivní poruchy a risperidon u PTSD (Posttraumatické stresové poruchy).

Introduction: Antipsychotics were used in the treatment of pathological anxiety by several generations of psychiatrists despite the insuf- ficient evidence. Because of their somewhat improved safety profile, especially second generation antipsychotics (SGAs) are inc reasingly used for the treatment of non-psychotic anxiety. Method: The resources for this literature review were obtained from the National Library of Medicine PubMed database and Web of Science, including the ones published between the years 1991–2011. Additional references were found through bibliography review s of relevant articles. Results: There is moderate evidence supporting the use of some antipsychotics, either as adjunctive treatment or monotherapy, in the treatment of anxiety disorders. Despite the limitations of the trials reviewed, atypical antipsychotics represent a promising t reatment modality when considering their improved side effect profile compared to conventional agents. The facts to date do not warrant the use of SGAs as first-line monotherapy in the treatment of anxiety disorders. Nevertheless, some patients with highly refractory anxiety disorders may benefit from the judicious and carefully monitored use of adjunctive SGAs. A careful risk-benefit assessment, on a caseby-case basis, must be undertaken by the physician. Conclusions: Benefits and harms vary among antipsychotic medications for off-label use in anxiety disorders. With respect to the dou- ble-blind randomized controlled studies only quetiapine was associated with benefits in the treatment of generalized anxiety di sorder; risperidone and haloperidol were associated with benefits in the treatment of obsessive-compulsive disorder and risperidone in PTSD.

Klinika psychiatrie LF UP a FN Olomouc

Antipsychotics in the treatment of anxiety disorders

Literatura