Cíl: Atlantookcipitální dislokace (AOD) představuje vysoce nestabilní a často fatální poranění kraniovertebrální junkce. Vzhledem k současným možnostem integrovaného záchranného systému a propracované resuscitační péči se mohou pacienti s tímto poraněním dostat k definitivnímu ošetření do nemocnice. Tyto skutečnosti nás vedly ke zhodnocení vlastní série s cílem upozornit na úskalí tohoto vzácného poranění. Pacienti a metody: Byla provedena retrospektivní analýza dostupné dokumentace všech pacientů s AOD přijatých do Krajské nemocnice Liberec za období 1993–2010. Výsledky: Soubor tvořilo šest pacientů (čtyři ženy a dva muži, průměrného věku 36,2 let). Při příjezdu do nemocnice byli všichni pacienti intubováni a řízeně ventilováni, bez známek pohybu na končetinách, a to ani na algický podnět. U všech pacientů byly přítomny jasné radiologické známky AOD. Krátce po provedení základních diagnostických testů pět z nich zemřelo. Poslední pacientka po stabilizaci stavu podstoupila zadní stabilizaci C0–C2, po dvou měsících však podlehla ventilační pneumonii a sepsi. Závěr: Náš soubor potvrdil vysokou mortalitu AOD. Ideálním diagnostickým nástrojem je spirální CT dle protokolu pro polytrauma. Aplikace halo fixačního aparátu je možná u některých méně závažných forem, případě jako dočasná imobilizace. Pouze okcipitocervikální fúze však nabízí okamžitou a solidní stabilizaci kraniovertebrální junkce. Klíčová slova: atlantookcipitální dislokace – kranioverte­brální junkce – mortalita – poranění míchy

Objective: Atlantooccipital dislocation (AOD) represents highly unstable and usually fatal injury of craniovertebral junction. Improved prehospital emergency care enables AOD sufferers to actually reach a hospital alive. Consequently, we decided to analyse our own series of AOD patients with the aim to highlight the difficulties associated with this injury. Patients and methods: We conducted a retrospective analysis of patients admitted during 1993–2010 with the diagnosis of AOD to Regional Hospital Liberec. Results: This series included 6 patients (4 women and 2 men, mean age 36.2 years). Upon arrival, all patients were intubated and ventilated. There was no sign of movement on the extremities. All patients had clear radiological findings of AOD. Five patients succumbed to the injury shortly after the diagnosis was established. The sixth patient underwent C0–C2 fusion but died after two months due to ventilator-associated pneumonia and sepsis. Conclusion: Our series confirmed high mortality among AOD patients. Spiral CT is the diagnostic test of choice. External orthosis can be used in some selected cases or as a temporary measure. Occipitocervical fusion is the only approach providing immediate and solid stabilization of craniovertebral junction. Key words: atlantooccipital dislocation – craniovertebral junction – mortality – spinal cord injury The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manu­script met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

Neurochirurgické oddělení Krajská nemocnice Liberec a s

Atlantooccipital dislocation – a series of six patients and topic review