Epilepsie postihuje přibližně 1 % dospělé populace. Diagnóza je dána opakovaným výskytem neprovokovaných epileptických záchvatů, které mohou být generalizované či fokální. Generalizované záchvaty jsou nejčastěji tonicko-klonické, absence a myoklonie. Fokální záchvaty mohou být bez poruchy vědomí nebo jsou doprovázeny zastřeným vědomím. Dle etiologie lze epileptické syndromy dělit na genetické, se známou či předpokládanou genetickou příčinou, strukturální, s detekovatelnou mozkovou lézí a epileptické syndromy s neznámou příčinou, kdy příčina může být multifaktoriální či je možné předpokládat určitou lézi, ale nelze ji detekovat. Základními diagnostickými prostředky jsou anamnéza, EEG, MRI a v indikovaných případech video-EEG monitorace. V diferenciální diagnóze je nutné odlišit především synkopu a psychogenní neepileptické záchvaty. Diagnózu epilepsie zpravidla nestanovujeme v případě tzv. akutně symptomatických záchvatů, které se objevují jako bezprostřední reakce na akutně vzniklé mozkové poškození. Farmakoterapie bývá úspěšná přibližně u 70–80 % pacientů, přičemž výběr vhodného antiepileptika se řídí daným epileptickým syndromem a charakteristikami pacienta. U farmakorezistentních pacientů je nutné včas zvážit možnost epileptochirurgického zákroku.

One percent of adult population suffers from epilepsy. Epilepsy is diagnosed in case of occurrence of repeated unprovoked seizures that can be generalised or focal. The most frequent generalised seizures are tonic-clonic, absences, and myoclonic seizures. Focal seizures can be without impairment of consciousness or with clouded consciousness. Aetiology of epileptic syndromes can be genetic, in which genetic ground is known or presumed, structural, with known and detectable lesion. Epileptic syndromes of unknown cause can have multifactorial origin or a lesion can be presumed but cannot be detected. The most important diagnostic tools are history, EEG, MRI, and, in indicated cases, video-EEG monitoring. In differential diagnosis, mainly the syncope and the psychogenic non-epileptic seizures must be considered. The diagnosis of epilepsy is usually not made in acute symptomatic seizures which appear as an immediate response to acute brain injury. Pharmacotherapy is effective in approximately 70–80 % of patients. The choice of convenient antiepileptic drug is influenced by the epileptic syndrome and by characteristics of the patient. In pharmacoresistant patients the surgery should be considered.

Neurologická klinika 1 LF UK a VFN Praha

Epilepsy

Literatura