Přítomnost plicní hypertenze představuje hlavní rizikový faktor selhání pravé komory po transplantaci srdce, protože srdce dárce není schopné náhlé adaptace na vysoké tlaky v plicním řečišti příjemce. Nezbytnou součástí vyšetřovacího programu kandidátů transplantace srdce je proto posouzení nálezu, stupně a reverzibility plicní hypertenze při pravostranné katetrizaci, protože těžká plicní hypertenze nereagující na farmakologické testování je absolutní kontraindikací k transplantaci. U pacientů s levostranným srdečním selháním a těžkou „fixovanou“ plicní hypertenzí využíváme zavedení levostranné mechanické srdeční podpory s úmyslem dosáhnout poklesu tlaků v plicnici na hodnoty přijatelné k transplantaci srdce. Navzdory pokrokům v perioperační péči je pravostranné srdeční selhání po transplantaci srdce stále zodpovědné až za 20 % pooperačních komplikací a časných úmrtí po výkonu. Základní principy perioperační léčby pravostranného srdečního selhání jsou: optimalizace preloadu pravé komory, snížení afterloadu aplikací látek navozujících vazodilataci plicního řečiště, podávání kyslíku v optimální inspirační koncentraci k prevenci hypoxické plicní vazokonstrikce, nasazení inotropik k posílení kontraktility pravé komory, podpora koronární perfuze při udržování dostatečné výše středního arteriálního tlaku a léčba arytmií. Přetrvávající hemodynamická nestabilita a echokardiografický průkaz těžké dysfunkce pravé komory, navzdory maximální farmakologické léčbě, jsou indikací k včasnému zavedení pravostranné mechanické srdeční podpory před rozvojem multiorgánového selhání.

The presence of increased pulmonary artery pressure represents a major risk factor for post-transplant right ventricular failure. In principle the donor heart, which is not adapted to elevated pulmonary vascular resistance, is exposed to pulmonary hypertension in the recipient. Postoperative right ventricular dysfunction is a major cause of morbidity and mortality and despite advances in the peri-operative management, right ventricular dysfunction accounts for 20 % postoperative complications and early deaths in patients after heart transplantation. The presence, grade and reversibility of pulmonary hypertension has to be defined by cardiac catheterization, which forms an important part of pre-operative evaluation and selection of candidates for heart transplantation. Fixed pulmonary hypertension is considered a contraindication for orthotopic heart transplantation. In all heart transplant candidates with severe fixed pulmonary hypertension, implantation of left ventricular assist device should be considered to achieve a significant decrease of pulmonary vascular resistance to acceptable values for heart transplantation. Treatment goals in right ventricular failure include preserving coronary perfusion through maintenance of mean arterial pressure, increasing contractility, optimizing right ventricular preload, reducing afterload by decreasing pulmonary vascular resistance, limiting pulmonary vasoconstriction through ventilation with high inspired oxygen concentration and the treatment of arrhythmia. The right ventricular assist device should be implanted when, despite all pulmonary hypertension treatment measures, the right ventricle progressively fails. The implantation should be done timely before the development of multiple organ failure.

Klinika anesteziologie a resuscitace IKEM Praha

Klinika kardiologie IKEM Praha

Klinika kardiovaskulární chirurgie IKEM Praha

Post-transplant right ventricular failure management