Ankylozující spondylitida (Bechtěrevova nemoc) je poměrně časté chronické zánětlivé revmatické onemocnění ze skupiny spondylartritid. Je příčinou časté disability a invalidity svých nositelů a vede k významnému snížení kvality jejich života. Relativně pozdní výskyt radiografických známek sakroiliitidy vedl ke zpoždění v diagnostice ankylozující spondylitidy. Proto byla vyvinuta nová kritéria pro tzv. axiální spondylartritidu, při jejíž diagnostice využíváme mimo jiné i magnetickou rezonanci. Léčebné možnosti ankylozující spondylitidy byly před nástupem biologické léčby zcela omezené, neboť důkazy účinnosti terapie u tohoto onemocnění existovaly pouze pro dlouhodobou rehabilitaci a cvičení, pro nesteroidní antirevmatika, lokálně aplikované kortikosteroidy a sulfasalazin podávaný při periferních formách s artritidou periferních kloubů. Biologická léčba je tak velkým pokrokem v terapii ankylozující spondylitidy, neboť je první účinnou léčbou, která působí nejen symptomaticky, ale také rychle a efektivně snižuje hladinu reaktantů akutní fáze a současně i intenzitu zánětu na magnetické rezonanci, má vliv na výskyt extraartikulárních manifestací, vede ke zlepšení funkčních schopností a rovněž zlepšuje kvalitu života i práceschopnost nemocných. V současné době je pro léčbu ankylozující spondylitidy v Evropě i v USA schváleno pět léčivých přípravků: monoklonální chimérická protilátka infliximab, dvě plně humánní monoklonální protilátky adalimumab a golimumab, a dále plně humánní dimerický fúzovaný protein etanercept a nově certolizumab, což je rekombinantní humanizovaný Fab fragment protilátky proti tumor nekrotizujícímu faktoru alfa konjugovaný s polyethylenglykolem.

Ankylosing spondylitis (Bechterew's disease) Is a relatively common chronic inflammatory rheumatic disease of the spondyloarthritis group of diseases. It is a frequent cause of disability and invalidity for its carriers and leads to significant reduction in their quality of life. The relatively late occurrence of radiographic signs of sacroiliitis leads to a delay in the diagnosis of ankylosing spondylitis. Therefore, new criteria were created for so called axial spondyloarthritis, the diagnosis of which uses, among others, magnetic resonance imaging. Before the development of biological therapy, treatment options for ankylosing spondylitis were quite limited, with evidence of treatment effectiveness available only in the case of long-term rehabilitation and exercise, NSAlDs, topical corticosteroids and sulfasalazine administered in peripheral forms of peripheral joint arthritis. Biological treatment thus represents an important advance in the treatment of ankylosing spondylitis, as it is the first effective treatment that exerts not only a symptomatic effect, but also quickly and effectively reduces acute phase reactants as well as the intensity of inflammation on magnetic resonance imaging. Biological therapy affects the Incidence of extra-articular manifestations, leads to improved functional capabilities and also improves the quality of life and employabllity of patients. Today, four drugs are approved for the treatment of ankylosing spondylitis in Europe and the USA: the monoclonal chimeric antibody infliximab, two fully human monoclonal antibodies adalimumab and golimumab, as well as the fully human dimeric fusion protein etanercept, and newly certolizumab, recombinant humanized Fab fragment of a monoclonal antibody to tumor necrosis factor.

Revmatologický ústav Praha

Ankylosing spondylitis and current pharmacotherapeutic options

Literatura