Článek podává přehled o léčivech pro antiresorpční léčbu postmenopauzální osteoporózy. Jsou uvedeny hlavní indikace, dlouhodobá účinnost a nežádoucí účinky léčiv. Složení a mikrostruktura kosti se mění v závislosti na stupni útlumu remodelace a modelace kostní hmoty. Volba léčiva by se měla odvíjet nejenom od změn denzity kostního minerálu (BMD) a poklesu relativního rizika zlomenin v registračních studiích, ale také od dlouhodobého účinku léčiva na kvalitu kostní hmoty. Osteoporóza je chronické onemocnění. Po pěti letech užívání aminobisfosfonátů má být zvážena vhodnost pokračování této léčby. Dostatečně dokumentované studie rizika zlomenin po ukončení léčby zatím chybějí.

This review examines currently available clinical data on the pharmacological properties of antiresorptive treatments for postmenopausal osteoporosis, their indications, long-term anti-fracture efficacy and side-effects. The composition and microstructure of bone alters according to the degree of suppression of bone remodelling and modelling. The choice of an adequate treatment should be made not only in light of increased bone mineral density (BMD) and reduction of relative risk of fracture in pivotal clinical trials, but also in light of the long-term ability of the given drug to maintain bone tissue quality. Osteoporosis is a chronic condition. The appropriateness of continuing treatment with aminobisphosphonates after 5 years should be considered. Adequately powered post-discontinuation studies on maintenance or loss of fracture benefit are lacking.

Revmatologický ústav Praha

Antiresorptive treatment of postmenopausal osteoporosis

Literatura