Syndromy chromosomální instability (SCI) jsou autosomálně recesivně dědičné poruchy reparace změn DNA, a proto vysoce citlivé k mutagenním vlivům, zejména ionizaci a chemikáliím.(1, 2) Enzymatická porucha na úrovni DNA se manifestuje multisystémovým postižením. Individuální incidence jednotlivých afekcí jsou nízké – Louis-Barové syndrom ataxia telangiectasia 1 : 30 000–40 000, Nijmegen breakage syndrom 1 : 70 000, Fanconiho anémie 1 : 250 000 s výjimkou malarických oblastí Afriky, kde v důsledku selekční výhody heterozygotů (tj. přenašečů) je incidence 1 : 22 000, deficience ligázy I 1 : 1 milión, deficience ligázy IV 1 : 1 milión, Bloomův syndrom 1 : 2 milióny s výjimkou až desetkrát vyšší incidence v Ashkenazi-židovské a japonské populaci z neznámých příčin, xeroderma pigmentosum 1 : 3 milióny, Wernerův syndrom 1 : 5 miliónů. Společnými klinickými příznaky SCI jsou prenatální a postnatální růstová retardace, humorální i celulární imunodeficience, opakované infekty, zvláště respirační, poruchy pohlavního zrání a fertility, známky předčasného stárnutí a vysoké riziko lymforetikulárních malignit v dětství a solidních nádorů bez predilekce v dospělosti. Společným laboratorním příznakem je genomová instabilita, zvýšená spontánní lomivost chromatid, chromosomů, hypersenzitivita k mutagenním vlivům manifestovaná zvýšením chromosomální instability po expozici buněk. Význam syndromů chromosomální instability představuje nutnost respektovat hypersenzitivitu k mutagenům, a tedy ochranu homozygotů i heterozygotů před stykem s mutageny. Omezí se a oddálí manifestace malignity. Zohlednění hypersenzitivity je nezbytné při volbě léčby malignity. Incidence homozygotů SCI je nízká, avšak heterozygoti SCI představují téměř 3 % populace s vysokým rizikem manifestace malignit od středního věku, které je účinně ovlivnitelné respektováním ochranného režimu (omezením styku s mutageny, dostatečným přívodem antioxidantů, nejlépe v potravě, a kontrolou účinnosti ochranného režimu sledováním míry hladiny chromosomální instability). V naší republice je dosud dostupná molekulárněgenetická přímá diagnostika mutací ATM genu a NBN genu pro Louis-Barové a Nijmegen breakage syndrom. Pro DNA diagnostiku ostatních vzácně se vyskytujících SCI je zatím nutné se obracet na zahraniční referenční centra. Včasná diagnostika SCI je nezbytná pro efektivitu ochranného režimu k prevenci maligních procesů u homozygotů i heterozygotů. Práce uvádí přehled fenotypů jednotlivých SCI s důrazem na signální příznaky, které by měly vést k diagnóze SCI.

Syndromes of chromosomal instability (SCI) are autosomal recessive DNA repair disorders characterized by hypersensitivity to the mutagenic effects particularly to the ionisation and chemical agents. Individual incidence of SCI is rare, Louis-Bar syndrome of ataxia telangiectasia 1 : 30 000–40 000, Nijmegen breakage syndrome 1 : 70 000, Fanconi anemia 1 : 250 000 except of regions with malaria in Africa due to selective advantage of heterozytes, where is incidence so high as 1 : 22 000, Ligase I deficienty 1 : 1 milion, ligase IV deficiente 1 : 1 milion, Bloom syndrome 1 : 2 milion excerpt of Jewish and Japan population with ten times higher incidence of unknown reason, xeroderma pigmentosum 1 : 3 milions and Werner syndrome 1 : 5 milions. Common clinical symptomes of SCI are prenatal as well as postnatal growth retardation, cellular and humoral immunodeficiency with frequent infections particularly of respiratory tract, disturbance of sexual development and fertility, presenility, high risk of lymphoreticular malignancy in childhood and solid tumors without predilection in adulhood. Laboratory findings are increased genome instability, increased chromosomal breaks, hypersensitivity to mutagenit agents which is manifested in increased breakage and chromosomal rearrangements. The evoidance of ionisation and chemical mutagenes is necessary to prevent early onset of malignant process and particularly for modification of tumor therapy. The incidence of homozygote is low, but also heterozygote of SCI are hypersensitive to mutagens and have substantionally increased cancer risk in early adulthood. Heterozygotes of all SCI represent nearly 3 % of population. Their increased cancer risk could be controled by special regime with protection from mutagens, sufficient intake of antioxidants in food and monitoring of chromosomal instability for control of efficiency of protective regime. In our republic is available direct DNA diagnostics of mutations in ATM gene and NBN gene, responSouhrnsible for Louis-Bar and Nijmegen breakage syndromes. In case of another SCI we must cooperate with centres in abroad. Here we describe phenotypes of individual SCI and emphasize the signal features.

Univerzita Karlova Praha 2 lékařská fakulta Ústav biologie a lékařské genetiky Oddělení klinické genetiky

Syndromes of chromosomal instability

Literatura