Východisko: Tromboembolická nemoc je významnou komplikací u pacientů s traumatem. Profylaktická opatření jsou na základě výsledků randomizovaných kon
trolovaných studií dobře zavedena u pacientů s frakturou proximálního femuru. U většiny ostatních traumat zabraňuje vysoká heterogenita případů zorganizování velkých randomizovaných kontrolovaných studií a tak je síla dostupných důkazů menší, což vede ke skeptickému přístupu k formulaci klinických doporučení založených na důkazech. Nedostatek silných doporučení často vede k zanedbání tromboprofylaxe i u pacientů s kumulací rizikových faktorů trombózy. Je tedy zapotřebí manuál aplikovatelný v klinické praxi. Cíle práce: Shrnout současné znalosti o tromboprofylaxi u pacientů s traumatem a formulovat vhodné postupy pro klinickou praxi. Metody: Relevantní publikace byly vyhledány pomocí databáze Medline, byla zhodnocena úroveň důkazů a následně formulovány výroky na dvou úrovních. Výroky vycházející z randomizovaných kontrolovaných studií, z metaanalýz a z velkých sofistikovaných registrů byly formulovány jako doporučení, výroky založené na nižší úrovni důkazů nebo na konsenzu názorů expertů byly formulovány jako návrhy. Výsledky: Byly formulovány postupy tromboprofylaxe u 4 skupin traumat: Fraktura proximálního femuru, poranění dolní končetiny, spinální trauma a velké trauma. Byla definována role mechanických a farmakologických opatření s přihlédnutím k riziku trombotických i krvácivých komplikací u jednotlivých typů úrazů. Závěr: Zásady uvedené v články by neměly být používány automaticky; u pacientů s kumulací rizikových faktorů trombózy nebo se zjevně zvýšeným rizikem krvácení by měl být preferován individuální přístup.

Background: Venous thromboembolism is a major complication in patients with trauma. Based on results of randomized controlled trials, the prophylactic measures are well established in patients with hip fracture. In most other injuries, the high heterogeneity of cases precludes an arrangement of large randomized controlled trials, thus the strength of available evidence is lower, and resulting in skepticism in formulation of evidence based clinical guidelines. The lack of strong recommendations leads often to the omission of thromboprophylaxis even in patients with accumulation of risk factors for thrombosis. A manual which is applicable in clinical practice is thus required. Aims: To summarize current knowledge on thromboprophylaxis in trauma patients and form a suitable guide for clinical practice. Methods: Relevant publications were searched using Medline database, the level of evidence was evaluated, and 2 level statements were formulated. Statements based on randomized controlled trials, on a meta-analysis, or on a large sophisticated registry were formulated as recommendations, and statements based on lower level evidence or on consensual expert opinion were formulated as suggestions. Results: Guidelines on thromboprophylaxis were formulated covering 4 groups of injuries: Hip fracture, lower extremity injury, spinal trauma and major trauma. The role of mechanical and pharmacological measures was defined, considering the risk of thrombotic and bleeding complications in distinct injuries. Conclusions: The principles stated in this article should not be applied automatically; an individualized ap-
proach should be preferred in patients with accumulation of thrombotic risk factors and in patients with apparently high risk of bleeding.

Klinika hematoonkologie FN Ostrava

Odd hematologie a transfuziologie Nemocnice Pelhřimov

Traumatologické centrum FN Ostrava

Traumatologické oddělení Nemocnice Jihlava

Ústav medicíny katastrof LF OU

Prevention of venous thromboembolism in traumatology

Literatura