Ankylozující spondylitida je chronické zánětlivé revmatické onemocnění ze skupiny spondyloartritid. Poměrně pozdní výskyt radiografických známek sakroiliitidy vedl ke zpoždění v její diagnostice. Proto byla vyvinuta nová kritéria pro tzv. axiální spondyloartritidu, při jejíž diagnostice využíváme mimo jiné i magnetickou rezonanci. Axiální spondyloartritida se nyní dělí na tzv. non-radiografickou axiální spondyloartritidu a dále na radiografickou axiální spondyloartritidu neboli ankylozující spondylitidu. Důkazy o účinnosti terapie u nemocných s ankylozující spondylitidou existovaly po mnoho let pouze pro dlouhodobou rehabilitaci a cvičení, pro nesteroidní antirevmatika, lokálně aplikované kortikosteroidy a sulfasalazin podávaný při přítomnosti periferní artritidy. Velkým pokrokem v terapii axiální spondyloartritidy je biologická léčba, neboť je první účinnou léčbou, která působí nejen symptomaticky, ale také rychle a účinně snižuje reaktanty akutní fáze a současně tlumí intenzitu zánětu na magnetické rezonanci, má vliv na výskyt extraartikulárních projevů, vede ke zlepšení funkčních schopností a rovněž zlepšuje kvalitu života i práceschopnost nemocných. V současné době je pro léčbu ankylozující spondylitidy v Evropě i v USA schváleno pět léčivých přípravků, mezi něž patří i plně humánní monoklonální protilátka golimumab. Ve studii s golimumabem byla prokázána dnes již pětiletá setrvalá účinnost po celou dobu podávání. Nebyl zjištěn vyšší počet nežádoucích účinků v porovnání s ostatními anti-TNF-α přípravky. Byla prokázána účinnost golimumabu i u non-radiografické axiální spondyloartritidy.

Ankylosing spondylitis is a chronic inflammatory rheumatic disease from the spondyloarthritis group. The relatively delayed manifestation of radiographic signs of sacroiliitis resulted in delayed diagnosis of the disease. This prompted the development of new criteria for the so-called axial spondyloarthritis the diagnosis of which is made, in addition to other investigations, with magnetic resonance imaging. Axial spondyloarthritis is now divided into the so-called non-radiographic axial spondyloarthritis and radiographic axial spondyloarthritis, also called ankylosing spondylitis. Evidence of therapeutic efficacy in patients with ankylosing spondylitis has long been the realm of long-term physiotherapy and exercise, non-steroidal antirheumatic drugs, topically applied corticosteroids and sulfasalazine administered when peripheral arthritis was present. Major advance in the therapy of axial spondyloarthritis is now available with biological therapy as it is the first effective treatment that does not only act on the symptoms, but results also in rapid and effective reduction of acute phase reactants. In addition, it inhibits the intensity of inflammation detected in magnetic resonance imaging, influences the occurrence of extraarticular manifestations, improves functional abilities and quality of life, and working ability of the patients. There are a total of five medicinal preparations approved for the therapy of ankylosing spondylitis in Europe and in the USA, including the fully humanised monoclonal antibody golimumab. A study evaluating golimumab demonstrated lasting efficacy over the entire course of administration, now already for five years. The study found no increase of adverse effects compared to other anti-TNF- α preparations. It also brought evidence of the efficacy of golimumab in non-radiographic axial spondyloarthritis.

Revmatologický ústav Praha

Golimumab for the treatment of ankylosing spondylitis

Literatura