Úvod: Zlomeniny postihující celou kloubní plochu glenoidu jsou označovány jako kominutivní zlomeniny nebo úplné zlomeniny glenoidu. Nicméně v literature není možné nalézt studie, které by se touto problematikou detailně zabývaly, nalézt lze pouze krátké zmínky. Metody: Soubor tvořilo 12 pacientů průměrného věku 39 roků, kteří utrpěli 13 zlomenin glenoidu. Ve všech případech byly všechny úlomky kloubní plochy odděleny od krčku nebo těla lopatky. Celkem 5 pacientů (6 zlomenin) bylo léčeno konzervativně a 7 patientů bylo operováno. Volba způsobu léčby záležela na dislokaci úlomků i pacientově celkovém a lokálním stavu. Indikací k operaci byla dislokace kloubních úlomků více jak 3 mm. Toto kritérium bylo zjištěno u 10 zlomenin (11 zlomenin). Vzhledem k celkovém či lokálnímu stavu byla operace kontrainidikována u 2 pacientů, resp. u 3 zlomenin; jedna pacientka operaci odmítla. Jeden pacient s oboustranou zlomeninou glenoidu byl pro sledování ztracen. Výsledky: Podle oblasti separace kloubních úlomků od ostatních částí lopatky byly zlomeniny rozděleny do tří skupin – separace v anatomickém krčku; separace v oblasti korakoideu či chirurgického krčku; či separace v těle lopatky. U 6 ze 7 pacientů jsme dosáhli dobrého nebo velmi dobrého výsledku. U 2 pacientů s minimální dislokací úlomků léčených konzervativně se zlomeniny zhojily v anatomickém postavení a bylo dosaženo plného rozsahu pohybu. U 2 pacientů s výraznou dislokací fragmentů léčených konzervativně došlo ke zhojení s inkogruentní kloubní plochou a k omezení rozsahu pohybu. Závěr: Zlomeniny celého glenoidu patří mezi nejzávažnější poranění lopatky. Jejich diagnostika vyžaduje CT vyšetření včetně 3D rekonstrukcí se subtrakcí okolních kostí. Dislokované zlomeniny jsou indikovány k operační léčbě z Judetova přístupu.

Introduction: Fractures affecting the entire glenoid fossa are termed comminuted or total glenoid fractures. However, there are no detailed studies of total glenoid fractures, and only brief mentions can be found in the literature. Methods: The group comprised 12 patients (mean age, 39 years), who sustained 13 fractures of the glenoid fossa. In all the fractures, all parts of the glenoid fossa were separated from the scapular neck or body. In total 5 patients (6 fractures) were treated non-operatively and 7 patients were operated on. The method of treatment was based on displacement of the fragments, the patient´s general and local conditions. Indication for operative treatment was displacement of articular fragments of more than 3mm. This criterion was met by 10 patients (11 fractures). Owing to the general or local condition, operation was contraindicated in 2 patients with 3 fractures; one patient refused the operation. One patient with a bilateral fracture was lost to follow-up. Results: According to the site of separation of articular fragments, the fractures were divided into three groups – the separation line passed through the anatomical neck; through the coracoid process or surgical neck of the scapula; or through the scapular body. In 6 of the 7 operated patients, a good or very good result was achieved. In 2 patients with minimal fragment dislocation treated non-operatively, the fractures healed in an anatomical position and full range of motion was achieved. In 2 patients with severe fragment displacement treated non-operatively, the healing resulted in glenoid fossa incongruence and painful and limited range of motion. Conclusion: Fractures of the entire glenoid fossa are the most severe injuries to scapula. Their diagnosis requires CT examination, including 3D CT reconstruction with subtraction of the surrounding bones. Displaced fractures are indicated for operative treatment from the Judet approach.

Department of Orthopaedics 1st Faculty of Medicine of Charles University and Central Military Hospital Prague

Department of Radiology Central Military Hospital Prague

Department of Trauma of Masaryk Hospital and Jan Evengelista Purkyně University Ustí nad Labem

Zlomeniny celého glenoidu