CÍL STUDIE: Cílem této retrospektivní studie byla evaluace kostního hojení na rentgenové dokumentaci po dlahových osteosyntézách zlomenin střední třetiny klíční kosti dospělých. Selhání osteosyntéz byla analyzována se zvláštním zřetelem na použitý princip osteosyntézy („absolutní“ či „relativní“ stabilita). MATERIÁL A METODA: V období 2011 – 2013 bylo v našem zařízení ošetřeno 178 pacientů (155 mužů a 23 žen) se zlomeninami střední třetiny klíční kosti. 158 z nich bylo operováno, 154 dlahovou technikou. Jen tito pacienti byli zařazeni do studie. Byly použity rekonstrukční dlahy 3,5 mm, z 1/3 3,5 mm trubkové dlahy a ojediněle úhlově stabilní dlahy (LCP). Zlomeniny byly klasifikovány modifikovanou Ullmannovou klasifikací pomocí předoperační RTG dokumentace a podle popisu operačního protokolu. Chirurgická technika (podle principů absolutní či relativní stability) byla posouzena podle operačního protokolu a před- a pooperační RTG dokumentace. Kostní hojení bylo posouzené na RTG snímcích po době tří až čtyř měsíců, v případech prodlouženého hojení na pozdější dokumentaci. VÝSLEDKY: Většina zlomenin byla tři- a víceúlomkových (70,2 %). V 35 případech nedošlo ke kostnímu hojení během tří až čtyř měsíců (20,8 %). U tří pacientů došlo k pseudoartróze (1,9 %). U 32 z 35 pacientů s prodlouženým hojením došlo k ohýbání dlah (rekonstrukční dlahy). V jednom případě se dlaha zlomila. U každého případu s prodlouženým hojením a vznikem pseudoartrózy byla provedena podrobná analýza operační techniky ohledně dodržování „Principů“. DISKUZE: Diskutována je poloha dlahy. Pozice na přední straně klíčku se zdá biomechanicky výhodnější oproti poloze na proximální straně. Diskutováno je též pro a kontra použití rekonstrukčních dlah oproti „autokompresních“ (DCP). Jaký princip by se měl používat, souvisí s morfologií zlomeniny (klasifikace). ZÁVĚR: Literatura se nevyjadřuje jasně k otázce použití typu dlah. Chceme-li dlahu konturovat podle anatomic­kého tvaru klíčku, musíme používat rekonstrukční dlahy. Z biomechanického hlediska ale mají konvenční tzv. „autokompresní“ dlahy typu DCP oproti těm rekonstrukčním dlahám výhody. Konturované (ohýbané) rekonstrukční dlahy často selhávají (angulace až lámání). U dvou- a tříúlomkových dlah by měla být použita metoda interfragmentární komprese („absolutní“ stabilita).

AIM: The aim of this retrospective study was to evaluate by radiological documentation the bone healing of mid-shaft clavicle fractures in adults, which have been stabilized with different plates using different principles (absolute or relative stability). MATERIAL AND METHODS: 178 patients (155 males and 23 females) with mid-shaft clavicle fractures were treated in our hospital between 2011 and 2013, 158 patients were operatively stabilized, 154 of them with different plates (reconstruction plates, 1/3 tubular plates, LCP). Only these patients were included into this study. The fracture type (modified Allmann classification) has been determined by radiographs (X-Vision software) and by the description in the operation protocol. The surgical technique following the Principles of osteosyntheses (absolute or relative stability) has been analyzed by the surgical protocol, by per-operative or postoperative X-rays. Bone healing was analyzed on X-rays in two projections 3 to 4 months after surgery, in cases of prolonged bone healing adequate later. RESULTS: In majority we found three- and more fragment fractures (70, 2 %). In 35 cases it does not occur bone healing during 3-4 months (20, 8 %), in 3 patients (1, 9 %) pseudarthrosis occurred. In all cases with delayed bone healing (32 cases) plate deformation (bending) occurred, in one case, the plate broke (reconstructional plate). Each case of delayed bone healing was analyzed according to surgical technique and respecting the “Principles”. DISCUSSION: Discussed is the question of implant position. The anterior position seems related to biomechanical properties superior to the proximal positioned plate. Discussed are also pro and contras for using reconstructional plates vs. the so-called “autocompressional” plates (DCP). Even though plate osteosyntheses is recommended from many authors, none of them does reflect on the question related to using the “Principles”. It is recommended the case-by-case based solution. CONCLUSION: No guidelines for the practice of plate os­teosynthesis do exist. From the biomechanical point of view stronger plates (DCP) are superior to reconstruc­tional plates. Horizontal bended reconstructional plates are more predisposed to break in cases with prolonged bone healing. When ever possible, the principle of “absolute” stability should be used. Postoperative immobilization of the shoulder should not be underestimated.

Úrazová nemocnice v Brně Klinika traumatologie LF MU v Brně

Mid-Shaft clavicle fractures in adults - analysis of failures after plating

Literatura