Úvod: Zlomeniny distálního radia tvoří 17 % všech zlomenin lidského těla a 75 % zlomenin předloktí. Dříve byly považovány za zlomeniny staršího věku v důsledku osteoporotického postižení kosti. V současné době se s rozvojem některých sportů a motorismu vyskytují stále častěji u mladších jedinců. Materiál a metodika: V letech 2014­-2015 bylo na pracovištích autorů odoperováno s použitím volární LCP dlahy celkem 54 pacientů. Ke kontrolnímu vyšetření se dostavilo celkem 45 pacientů ve věku 29-­72 roků. Průměrný věk byl 48,6 roku. Mužů bylo operováno celkem 24 (54 %) a 21 (46 %) žen. Dominantní končetina byla poraněna u 27 jedinců (60 %) a nedominantní u 18 (40 %). Pacienti byli zhodnoceni rok po úrazu a bylo provedeno rtg vyšetření, kde bylo zhodnoceno zhojení, změny v souvislosti s užitým implantátem či chybou operatérů. Klinické vyšetření bylo provedeno podle DASH skóre. Výsledky: Při hodnocení funkčních výsledků podle DASH skóre samoobslužné činnosti bylo průměrné hodnocení 28,8 bodu, kdy nejlepší bylo 0 bodů a nejhorší 39 bodů (medián 14,17 bodů). Nejhorší tři (7 %) výsledky byly pozorovány u pacientů, kde již před operací byly patrné degenerativní změny typu SLAC II-­III, které měly i podíl na následných horších výsledcích hodnocení. U dvou (4 %) s horšími klinickými obtížemi byly zjištěny známky risartrózy. Pokud jsme hodnotili další poranění jak na rtg snímcích, tak během operace, byla prokázána totální ruptura skafolunátního vazu u 2 (4 %) pacientů, vazy distálního radioulnárního kloubu u 6 (12 %) pacientů a processus styloideus radii byl poškozen u 16 (35 %) pacientů. Při hodnocení komplikací byl u jedné pacientky (2 %) diagnostikován komplexní regionální bolestivý syndrom a u jednoho pacienta ruptura musculus extensor pollicis longus (2 %), což bylo řešeno transpozicí šlachou musculus extensor indicis proprius. Komplikace s hojením jsme nezaznamenali. Při hodnocení rtg snímků bylo konstatováno, že došlo ve všech případech ke zhojení zlomeniny a nebyly pozorovány jakékoli patologické změny ve vztahu k implantátu. Diskuze: Na dobrý výsledek při ošetření zlomeniny distálního radia má vliv správná indikace k osteosyntéze, dodržení všech zásad repozice zlomeniny, kdy je důležitá repozice kloubních ploch jak v radiokarpálním, tak v distálním radioulnárním kloubu, dodržení správného sklonu kloubních ploch jak v sagitální, tak frontální rovině a dodržení správné vzájemné délky radia a ulny. Důležitá je diagnostika dalších přidružených vazivových poranění a jejich ošetření. Závěr: Zlomeniny distálního radia jsou častá poranění, ale stále nedodržení zásad správného ošetření vede k neuspokojivým výsledkům. Jen aktivní přístup s použitím moderních implantátů a dodržení správných indikací a operační techniky vedou k dobrým výsledkům.

Introduction: Fractures of the distal radius account for 17% of all fractures of the human body and 75% of the forearm fractures. Previously, they were considered to be fractures typical for older age, due to osteoporotic bone involvement. The current popularity of certain sports and motor vehicles leads to these fractures being more frequent in younger individuals. Material and Methods: In the years 2014-2015, 54 patients were treated at the workplace of the authors using the LCP plate. A total of 45 patients aged 29-72 years presented themselves for a check-up. The mean age was 48.6 years. A total of 24 (54%) and 21 (46%) women were operated. Dominant limb was injured in 27 individuals (60%) and non-dominant in 18 (40%). The patients were evaluated one year after the injury, and an X-ray examination was performed where healing, implantation changes, or surgeon errors were evaluated. The clinical examination was performed according to the DASH score. Results: When evaluating DASH performance scores for self-service activity, the average score was 28.8, with the best score at 0 points and the worst score at 39 points (median 14.17 points). The worst three (7%) results were seen in patients with degenerative SLAC II-III changes before the surgery, which also contributed to subsequent worse results. In two cases, with significant clinical difficulties, signs of risartrosis were found. We evaluated further injuries in both RTG frames and total scaphoid ligament rupture in 2% (4%) patients, radial ligament ligaments in 6 (12%) patients and processus styloideus radius were damaged in 16 (24%) patients. In cases of complications, a complex regional syndrome was diagnosed in one patient (2%) and a rupture of musculus extensor pollicis longus (2%) in one patient, which was solved by translocation with the tendon musculus extensor indicis proprius. We did not notice complications with healing. RTG imaging was judged to have occurred in all cases for fracture healing and no pathological changes were observed in relation to the implant. Discussion: A good result in the treatment of the distal radius fracture is predicated on correct indication of osteosynthesis, observance of all principles of fracture repositioning, where it is important to reposition the articular surfaces in both the radiocarpal and distal radial joints, to maintain the correct inclination of the articular surfaces both in the sagittal and frontal plane and to adhere to the correct the length of the radius and the ulna. It is important to diagnose and treat other associated connective tissue injuries. Conclusion: Fractures of the distal radius are frequent injuries, but non-compliance with the principles of proper treatment stull leads to unsatisfactory results. Only an active approach using modern implants and adherence to proper indications and operational techniques will lead to satisfactory results.

Chirurgické oddělení Nové Město na Moravě

Oddělení dětské chirurgie a traumatologie Centrum dětské traumatologie FN a LF UK Hradec Králové

Oddělení úrazové chirurgie FN Olomouc

Ortopedické oddělení Mediterra s r o Praha

Ortopedické oddělení Nemocnice Nové Město na Moravě Nové Město na Moravě

Univerzita Pardubice Fakulta zdravotnických studií Pardubice

Functional results after surgical fractures of distal radius

Literatura