Úvod: Vzhledem k významné funkci sleziny v imunitních reakcích člověka je dnes ve světě snaha o konzervativní nebo miniinvazivní terapii. Rozšířená kritéria pro konzervativní postupy s sebou nesou nutnost intenzivní monitorace pacienta, dostupnou možnost angioembolizace sleziny či provedení odloženě urgentní laparotomie. Cíl: Cílem naší práce je snaha retrospektivně zhodnotit terapeutický přístup u pacientů s poraněním sleziny u pacientů nesplňujících kritéria polytraumatu. Metodika: Retrospektivní zhodnocení souboru pacientů po tupém torakoabdominálním traumatu s poraněním sleziny léčených konzervativním či operačním postupem na Klinice úrazové chirurgie FN Brno za období 01/2012 – 01/2017. Hodnotili jsme stupeň poranění sleziny, způsob léčby jednotlivých stupňů poranění, vstupní oběhovou stabilitu a případné komplikace během hospitalizace. Výsledky: V souboru bylo hodnoceno 37 pacientů s průměrným věkem 39,6 let. 21,6 % pacientů bylo ošetřeno pro potíže vzniklé 24 a více hodin od úrazu. Primárně konzervativně bylo léčeno 51,4 % pacientů s průměrným stupněm poranění dle AAST 1,9. Primárně operačně bylo řešeno 48,6 % pacientů, kde průměrný stupeň poranění činil dle AAST 3,2. Pouze dva pacienti (5,4 %) jevili známky hemodynamické nestability a byla u nich indikována urgentní laparotomie. K selhání konzervativní léčby došlo u 15,8 % pacientů. Komplikace po splenektomii se vyskytly u 15 % pacientů (krvácení z aa. gastrices breves, incipientní obstrukční ileus s nutností adheziolýzy, abscesová kolekce v lůžku sleziny). Závěr: Současným trendem v léčbě poranění sleziny hemodynamicky stabilních pacientů je záchovný léčebný postup, a to bez ohledu na stupeň poranění. Je nutno brát ohled na přidružené komorbidity, věk pacienta a charakter přidružených poranění. Pravděpodobnost selhání konzervativního postupu léčby na našem pracovišti je v souladu s literárními odkazy.

Introduction: Due to the important function of the spleen in human immune responses, the world is currently seeking means of conservative or minimally invasive therapy. Extended criteria for conservative procedures necessitate more patient monitoring, available angioembolization of the spleen, or urgent laparotomy. Methods: Evaluation of a group of patients treated with conservative or surgical procedures after thoracoabdominal spinal injury with splenic injury at the Department of Trauma Surgery of the University Hospital Brno for the period 01/2012 - 01/2017. We evaluated the grade of splenic injury, type of treatment of individual injury grades, baseline circulatory stability and possible complications during hospitalization. Results: The evaluated group consisted of 37 patients with an average age of 39.6 years. 21.6% of patients were treated for problems occurring within 24 hours or more after injury. Primarily conservatively were treated 51.4% of patients with the average grade AAST 1.9. 48.6% of the patients were treated primarily, with the average incidence of AAST 3.2. Only 2 patients (5.4%) showed signs of haemodynamic instability and were indicated for emergency laparotomy. Conservative treatment failure occurred in 15.8% of patients. Complications following splenectomy occurred in 15% of patients (bleeding from gastrices breves arteries, incipient obstructive ileus requiring adhesiolysis, abscess collection in the spleen bed). Conclusion: The current trend in treating splenic injuries in haemodynamically stable patients is a non-surgical procedure, regardless of the grade of injury. Consideration should be given to associated co-morbidities, age of the patient and the nature of associated injuries. The likelihood of failure of the conservative treatment regimen at our workplace is consistent with the world outcomes.

Klinika úrazové chirurgie Fakultní nemocnice Brno

Splenic trauma – conservative versus operative treatment

Literatura