Cíl studie: Cílem studie je prozkoumat souvislost mezi nespokojeností se specifickými částmi těla v těhotenství, vztahem k nenarozenému dítěti, depresí, úzkostností, paritou a věkem. Studie se bude blíže zabývat specifickým vztahem mezi nespokojeností ženy s velikostí břicha v těhotenství s výše uvedenými proměnnými. Metody: Výzkumný soubor tvořilo 831 českých žen ve třetím trimestru těhotenství. Věk žen se pohyboval od 19 do 47 let (M = 31,19, SD = 4,55). Z celkového vzorku bylo 493 (59,3 %) žen prvorodiček a 335 (40,3 %) matek vícerodiček. Pro měření jednotlivých proměnných byly použity metody: PHQ-9 pro měření depresivity, GAD-7 pro měření úzkostnosti, PFRS pro zjišťování míry nespokojenosti s vlastním tělem, nově vytvořená škála pro měření pociťovaného vztahu k očekávanému dítěti. Výsledky: Nespokojenost s vlastním tělem v těhotenství je se slabou velikostí účinku predikována depresivitou, vztahem k očekávanému dítěti a paritou, úzkostnost se jako prediktor neprosadila. Ženy, které byly spokojeny s velikostí břicha ve třetím trimestru těhotenství, a ty, které chtěly mírně větší břicho, vypovídaly o silnějším vztahu k očekávanému dítěti než ženy, které si přejí menší břicho. Závěry: Výsledky studie ukázaly, že nespokojenost s vlastním tělem v třetím trimestru těhotenství souvisí částečně s mírou depresivity, kvalitou vztahu k očekávanému dítěti a paritou. Vzhledem k nalezeným rozdílům mezi skupinami žen lišících se ve směru nespokojenosti s velikostí břicha v tomto z hlediska tělesných změn dynamickém období studie naznačila možnosti dalšího zkoumání, které bude tento směr nespokojenosti zohledňovat v kontextu vztahu k očekávanému dítěti.

Body dissatisfaction in the third trimester of pregnancy Objective: The aim of the study is to explore the relationship between dissatisfaction with specific body parts during pregnancy, relationship to the unborn child, depression, anxiety, parity and age. The study will look more closely at the specific relationship between dissatisfaction with women´s belly during pregnancy and other variables mentioned above. Methods: Our sample consists of 831 Czech women (mean-age=31.19, SD=4.55) in their third trimester of pregnancy. There were 493 (59,3%) primiparas and 335 (40,3%) multiparas. For measuring individual variables, these methods were used: PHQ-9 for measuring depression, GAD-7 for anxiety, PFRS for dissatisfaction with specific body parts, newly created scale for measuring relationship to the unborn child. Results: Depression, relationship to the unborn child and parity proved to be statistically significant predictors of body dissatisfaction during pregnancy, but only with small effect size. Conversely, anxiety was not a significant predictor of body dissatisfaction. Women satisfied with their belly size in the third trimester of pregnancy and those who wanted slightly bigger belly showed stronger relationship to the unborn child than women who wanted smaller belly. Conclusions: The results of the study proved that body dissatisfaction in the third trimester of pregnancy is partly related to the depression score and the quality of the relationship to the unborn child. Due to the differences found between groups of women differing in the direction of dissatisfaction with their belly size in terms of physical changes during this dynamic period, the study indicated the possibilities of further research which will take this direction of dissatisfaction into account in the context of the relationship to the unborn child.

Fakulta sociálních studií Masarykova univerzita Brno

Institut výzkumu dětí mládeže a rodiny Masarykova univerzita Brno

Katedra psychologie Masarykova univerzita Brno

Body dissatisfaction in the third trimester of pregnancy