Lidé mají tendenci zobrazovat vlastnosti podnětu z různých smyslových modalit z jedné na druhou. Tento fenomén vícemodální shody byl většinou zkoumán pomocí smyslové prezentace podnětů, ale v poslední době začali badatelé používat také verbální prezentaci. To nadneslo otázku vhodnosti této formy prezentace pro výzkum vícemodálních shod a srovnatelnosti výsledků získaných užíváním těchto dvou způsobů prezentace. Pro zodpovězení této otázky v rámci tzv. hypotézy evaluativní podobnosti, která předpokládá, že vícemodální shody podnětů jsou způsobeny podobností jejich významů, byly realizovány experimenty s 96 pregraduálními studenty, ve kterých byly použity 4 úkoly. V prvních dvou úkolech byly páry podnětů patřících k různým modalitám prezentovány smyslovou (úkol 1) a verbální (úkol 2) formou a účastníci posuzovali jejich podobnost na sedmibodové škále. V úkolech 3 a 4 byly prezentovány podněty z různých modalit individuálně v jejich smyslové (úkol 3) a verbální (úkol 4) formě a účastníci je hodnotili ve třech dimenzích konotativního nebo evaluativního významu (nabuzení, afektivní a kognitivní hodnocení). Výsledky naznačují, že verbální metoda možná není vhodná pro výzkum vícemodálních shod, a že je to způsobeno problematickým statutem hodnocení podobnosti verbalizovaných podnětů. Výsledky současně poskytují podporu hypotéze evaluativní podobnosti, protože smyslově prezentované páry podnětů byly posuzovány jako tím podobnější, čím menší byla Euklidovská vzdálenost mezi nimi v prostoru definovaném třemi dimenzemi hodnotícího významu.

People show a tendency to map stimulus properties from different sensory modalities onto each other. This phenomenon of crossmodal correspondences has been mostly studied using sensory presentation of stimuli but recently researchers have started using verbal presentation as well. This raised the question of appropriateness of this presentation form for studying crossmodal correspondences and comparability of results obtained using these two presentation forms. To answer this question within the framework of the evaluative similarity hypothesis which posits that crossmodal correspondences of stimuli are due to similarity of their meanings, an experiment was conducted with 96 undergraduate students using 4 tasks.In tasks 1 and 2, pairs of stimuli belonging to different modalities were presented in their sensory (Task 1) and verbal (Task 2) form and participants rated their similarity on a 7-point scale. In Tasks 3 and 4, stimuli from different modalities were presented individually in their sensory (Task 3) and verbal (Task 4) form and participants rated them on three dimensions of connotative or evaluative meaning (arousal, affective and cognitive evaluation). The results suggest the verbal method might not be suitable for studying crossmodal correspondences and that this is due to a problematic status of similarity ratings of verbalized stimuli. Concurrently, the results lend support to the evaluative similarity hypothesis as sensory presented pairs of stimuli were judged to be more similar the smaller was the Euclidean distance between them in a space defined by the three dimensions of evaluative meaning.

University of Belgrade Serbia

University of Nis Serbia

Comparison of verbal and sensory presentation methods in measuring crossmodal correspondence within a semantic-based approach

Literatura