Autor uvádí soubor 1 581 dětí (17,7 % celkem hospitalizovaných), přijatých pro úraz nebo otravu na dětské oddělení v průběhu 6 let. Podle MKN šlo v 75 % o úrazy kapitoly S, v 17,3 % o poškození kapitoly T, v 7,3 % kapitoly F, 0,4 % tvořila SNNÚ a ALTE/BRUE, poměr chlapců k děvčatům byl 60 : 40, věkový rozsah od novorozenců až po dorostence. Zemřelo jedno dítě v souvislosti se SNNÚ. V retrospektivní analýze anamnestických údajů je hlavní pozornost věnována subjektivnímu podílu dítěte či pečovatele na zavinění úrazu. Z tohoto hlediska šlo nejčastěji o nedbalost, nepozornost, neukázněnost, nedostatečné vybavení, ignorování bezpečnostních prvků (33,5 %), úrazy při sportovních aktivitách s adekvátním zajištěním se podílely na 32,1 % souboru. Úmyslné sebepoškození tvořilo 12,9 % souboru, nešťastná náhoda se podílela na 6,1 % úrazů, napadení, násilí a úmyslné poranění na 5,2 %, SNNÚ a ALTE/BRUE tvořily 0,4 % přijatých, zařadit nešlo 9,7 % úrazů. Výsledky jsou konfrontovány s literaturou především se zaměřením na možnou prevenci. Úrazy, u nichž lze počítat s preventabilitou (úrazy při regulérním sportu, SNNÚ a ALTE/BRUE), představují 32,5 % souboru. Podíl obtížně preventabilních úrazů s výraznou účastí subjektivního prvku (nedbalost, vyhledávání rizika, sebepoškození, úmyslné poranění) tvoří 51,6 % souboru. Připočteme‑ li úrazy vzniklé nešťastnou náhodou (6,1 %) a úrazy, které nelze co do zavinění specifikovat (9,7 %), pak tyto úrazy obtížně preventabilní až nepreventabilní představují celkem 67,4 % souboru. Tento fakt může být částečným vysvětlením nedostatečné úspěšnosti v řešení dětské úrazovosti. Vzhledem k tomu, že ovlivnění subjektivního prvku úrazovosti je nejobtížnějším a nejméně účinným preventivním krokem, jde o náročnou výzvu pro všechny složky společnosti včetně oboru pediatrie.

The author reports a cohort of 1,581 children (17,7 % of all the hospitalized) admitted for injury or poisoning to the department of paediatrics during the course of six years. According to the ICD, 75 % of the cases were chapter S injuries, 17,3 % were chapter T injuries, 7,3 % chapter F, and 0,4 % involved SUDS and ALTE/BRUE; the ratio of boys to girls was 60 : 40 and the age range was from neonates to adolescents. One child died as a result of SUDS. In a retrospective analysis of medical history data, major attention was paid to the subjective involvement of the child or carer in causation of the injury. In this respect, the factors most commonly involved were negligence, inattention, insubordination, insufficient equipment, and ignorance of safety features (33,5 %); injuries during sports activities with adequate safety measures accounted for 32,1 % of the cohort. Intentional self-harm accounted for 12,9 %; unfortunate accidents were involved in 6,1 % of the injuries; assault, violence, and intentional injury in 5,2 %; and SUDS and ALTE/BRUE accounted for 0,4 % of admissions; 9,7 % of the injuries could not be classified. The results are compared with the literature, with a particular focus on possible prevention. Injuries in which preventability is an option (those in regular sports, SUDS, and ALTE/BRUE) represent 32,5 % of the cohort. The proportion of difficult-to-prevent injuries with a significant involvement of a subjective element (negligence, risk-seeking behaviours, self-harm, intentional injury) is 51,6 % of the cohort. If injuries resulting from unfortunate accidents (6,1 %) and those that cannot be specified in terms of causation (9,7 %) are added, the difficult-to-prevent and/or unpreventable injuries will then account for 67,4 % of the cohort. This fact may partly explain the lack of success in addressing injury rates among children. As the effort to influence the subjective element of injury rates is the most difficult and least effective preventive step, it remains a major challenge for all segments of the society, including the field of paediatrics.

Pediatrické oddělení nemocnice SZZ Krnov

On the preventability of injuries and poisonings in the paediatric age group

Citace poskytuje Crossref.org

Literatura