Cíl: Cílem této studie bylo porovnat nastavení mezikomorového zpoždění pomocí trojrozměrné echokardiografie (3DE) s využitím systolic dyssynchrony indexu (SDI) oproti nastavení dle šíře komplexu QRS u nemocných s nově implantovaným biventrikulárním kardiostimulátorem (srdeční resynchronizační léčbou, SRL). Sledovali jsme vliv na redukci objemů levé komory (LK) a počet echokardiografických respondérů v odstupu šesti měsíců od implantace. Metodika: Do této randomizované otevřené studie bylo zařazeno 63 nemocných s nedávno implantovanou SRL. Nemocní byli rozděleni do dvou skupin dle způsobu nastavení mezikomorového zpoždění: v první skupině dle šíře komplexu QRS (n = 31) s cílem dosáhnout nejužšího komplexu QRS, ve 2. skupině pomocí SDI (n = 32) s cílem dosáhnout jeho nejnižší hodnoty. Nemocní před implantací SRL a po šesti měsících od implantace podstoupili 3DE vyšetření ke zhodnocení objemů levé komory (LK), ejekční frakce LK (EFLK) a SDI. Hodnotili jsme též klinickou odpověď a měřili koncentraci N-terminálního fragmentu natriuretického propeptidu typu B (NT-proBNP). Výsledky: Po šesti měsících nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v redukci end-systolického objemu LK (-33 ± 55 ml vs. -48 ± 43 ml, p = 0,367), ve zlepšení EFLK (+7,3 ± 10,9 % vs. +10,2 ± 9,4 %, p = 0,210), v klinické odpovědi a v poklesu koncentrace NT-proBNP mezi oběma skupinami. Počet echokardiografických respondérů byl v obou skupinách podobný (14 vs. 18, p = 0,612). Závěr: Individuální optimalizace mezikomorového zpoždění pomoci SDI nepřinesla v odstupu šesti měsíců oproti nastavení dle šíře komplexu QRS signifikantní zlepšení echokardiografických a klinických parametrů.

Aim: The aim of this study was to compare the setting of interventricular (VV) delay by 3D echocardiography (3DE) using systolic dyssynchrony index (SDI) versus QRS width measurement in new cardiac resynchronization therapy (CRT) recipients. We observed the impact on the reduction of left ventricle volumes and increase in volumetric responders (defined as a ≥15% reduction in left ventricular end-systolic volume (LVESv) at the 6-month follow-up. Methods: We included 63 patients with recently implanted CRT in this open-label, randomized trial. Patients were randomized into two groups. VV delay was set by the QRS width in the group 1 (n = 31) to obtain the narrowest QRS complex and by SDI in the group 2 (n = 32) to achieve the lowest possible value. We evaluated LVESv, left ventricular ejection fraction (LVEF) by 3DE, before CRT implantation and at 6-month follow-up, in all patients. We also obtained clinical parameters and the level of NT-proBNP. Results: The second group showed only a trend towards greater reduction of LVESv (-33 ± 55 ml vs. -48 ± 43 ml; p = 0.367), increase in LVEF (+7.3 ± 10.9% vs. +10.2 ± 9.4%; p = 0.210) and greater number of volumetric responders (14 vs. 18; p = 0.612) compared with the group 1 at 6-month follow-up. There were also no significant differences in clinical outcomes and the level of NT-proBNP. Conclusion: Individual CRT optimization using SDI compared with QRS duration assessment did not reveal any significant differences in echocardiographic parameters and clinical outcomes at 6-month follow-up.

1 interní klinika kardiologická Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc Olomouc Česká republika

Institut biostatistiky a analýz Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno Česká republika

Interní oddělení Středomoravská nemocniční a s Nemocnice Přerov Přerov Česká republika

Kardiologické centrum Agel a s Pardubice Česká republika

Kardiologické oddělení Nemocnice Pardubického kraje a s Pardubická nemocnice Pardubice Česká republika

Cardiac resynchronization therapy - A comparison of VV delay optimization by 3D echocardiography using systolic dyssynchrony index and QRS width assessment at 6 months after CRT implantation

References provided by Crossref.org

Literatura