Cíl studie: Cílem této práce je poskytnout přehled minimálně invazivních přístupů k provedení suprapelvické lymfadenektomie a porovnat alternativní přístupy využívané při robotické transperitoneání paraaortální lymfadenektomii na souboru pacientek s klinicky časným stadiem karcinomu endometria, které podstoupily stagingovovu operaci. Typ studie: Retrospektivní studie a přehled literatury. Název a sídlo pracoviště: Porodnicko-gynekologická klinika FN a LF UP Olomouc. Metodika: Do souboru byly retrospektivně zahrnuty pacientky s diagnózou karcinomu endometria klinicky časného stadia, které podstoupily stagingovou robotickou operaci v období od ledna 2016 do března 2018. U všech pacientek zahrnutých do souboru bylo primárně plánováno provedení kompletní systematické pánevní a suprapelvické lymfadenektomie. Soubor tvoří 70 pacientek, 39 podstoupilo robotickou operaci z jednorázově bočně dokovaného robotického systému, ve 28 případech bylo využito dvojího dokování. Hodnocenými parametry byly: počet pacientek s provedenou suprapelvickou lymfadenektomií, počet případů, u kterých bylo při paraaortální lymfadenektomii dosaženo úrovně levé renální žíly, počet získaných paraaortálních lymfatických uzlin a frekvence výskytu komplikací vzniklých v důsledku odstranění lymfatických uzlin: výskyt lymfocyst, chylózního ascitu, lymfatických otoků. Výsledky: Z celkového počtu 70 pacientek byla robotická operace provedena u 67 (96 %) pacientek. Ve třech případech (0,4 %) chirurg konvertoval operační přístup z laparoskopie na otevřenou chirurgii. U 39 případů (58 %) byl robotický systém dokován z bočního přístupu a ve 28 případech (42 %) jsme využili duálního dokování. Paraaortální lymfadenektomii bylo možno technicky provést ve 45 případech (67 %). U 16 pacientek (24 %) bylo dosaženo úrovně po levou renální žílu. U 19 nemocných (28 %) byly odstraněny lymfatické uzliny v různé úrovni mezi dolní mezenterickou arterií a levou renální žílou. Do výše arteria mesenterica inferior jako maximální horní hranice byl výkon proveden u 10 žen (15 %) (dolní paraaortální lymfadenektomie). Počet získaných paraaortálních uzlin byl v případě duálního dokování statisticky významně vyšší (4,9 ± 3,3 vs. 3,7 ± 4,9, p = 0,028) a taktéž provedení lymfadenektomie po úroveň levé renální žíly bylo v rameni duálního dokování statisticky významně častější (p < 0,0001). Frekvence komplikací v obou sledovaných souborech byla nízká a srovnání četností jejich výskytu bylo mezi nimi statisticky nevýznamné. Závěr: Ve skupině duálního dokování byl shledán statisticky významně vyšší podíl kompletních suprapelvických lymfadenektomií, které byly spojeny se statisticky významně vyšším počtem získaných uzlin, a to bez statisticky významného prodloužení operačního času. Frekvence výskytu konverzí a komplikací v našem souboru byla velmi nízká.

Objective: To present an overview of minimally invasive approaches to suprapelvic lymphadenectomy and compare two different methods of staging robotic transperitoneal paraaortic lymphadenectomies in patients with early stages of endometrial cancer. Design: Retrospective study and literature review. Setting: Department of Obstetrics and Gynecology, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacky University Olomouc, University Hospital Olomouc. Methods: In this retrospective study we enrolled 70 patients with early stages of endometrial cancer undergoing staging robotic surgery at the Department of Obstetrics and Gynecology, University Hospital Olomouc from January 2016 to March 2018. Primary systematic pelvic and paraaortic lymphadenectomy was suggested in all patients. In 39 out of 70 patients single docking was used for robotic staging surgery, whereas in 28 patients the procedure was done using double side docking approach. Number of patients with total and infra-renal suprapelvic lymphadenectomy, number of para-aortic lymphonodes retrieved and the rate of lymphadenectomy complications were compared. Results: Robotic surgery was performed in 67 (96%) out of 70 patients. In three cases (0,4%) laparoscopy was converted to laparotomy. Single side docking was used in 39 cases (58%), whereas in 28 patients (42%) double side docking was used. Paraaortic lymhadenectomy was performed in 45 cases (67%). In 16 patients (24%) the upper limit of the left renal wein was reached. Upper limit of paraaortic lymphadenectomy was above inferior mesenteric artery but did not reach left renal vein in 19 cases (28%). Inferior mesenteric represented upper limit of paraaortic lymphadenectomy in 10 patients (15%). Number of paraaortic lymphonodes retrived (4,9 ± 3,3 vs 3,7 ± 4,9, p = 0,028) as well as number of paraaortic lymphadenectomies with upper limit at the left renal vein (p < 0,0001) was higher in double side docking cases. Complication rates were low in both groups and the differences were not significant. Conclusion: Number of lymphonodes retrieved as well as the number of paraaortic lymphadenectomy cases with upper limit at the left renal vein was higher in double side docking group. Operating time, complication and conversion rates were low without differences between both groups.

Gynekologicko porodnická klinika FN a LF UP Olomouc

Ústav lékařské biofyziky FN a LF UP Olomouc

Robotic paraaortic lymphadenectomy in oncogynecology. Double side docking of daVinci S system increases the success rates of high paraaortic lymph node dissection in endometrial cancer