Buněčná senescence je fyziologický stav obecně definovatelný jako stabilní zástava proliferace, tedy přerušení buněčného cyklu. Na rozdíl od buněk terminálně diferenciovaných, které taktéž nevykazují proliferační aktivitu, je zpravidla podmíněna nějakým typem stresu. Buňky s teoretickou schopností dělení (například progenitorové, kmenové či rakovinné) jsou drženy v senescentním stavu aktivitou specifických signálních drah. Množství senescentních buněk v průběhu ontogeneze organismu narůstá. Buněčná senescence tak nejen provází stárnutí, ale jak se ukazuje, významně tento proces ovlivňuje.

Cellular senescence is a physiological state generally defined as a stable arrest of proliferation by preventing the cells from cycling. Unlike terminally differentiated cells, that also do not show proliferative activity, cellular senescence is stress induced and blocks the proliferation of cells with theoretical ability to divide (such as progenitor, stem or cancer cells) due to the activity of specific signaling pathways. The number of senescent cells increases during the ontogenesis of an organism. Senescent cells are not only associated with aging, but also significantly influence this process - a fact that is becoming increasingly well documented.

Ústav molekulární a translační medicíny LF UP a FN Olomouc

Molecular genetics of cellular senescence in the context of organismal aging