Předmětem přehledné práce je posouzení pozice methotrexátu (MTX) v moderní strategii léčby aktivní revmatoidní artritidy. Je konstatováno, že MTX není používán v běžné klinické praxi adekvátně, a to ani co se týče frekvence, tak výšky dávek a možné formy podávání. Dle doporučení EULAR (Evropské ligy proti revmatismu) má být MTX vždy součástí první léčebné strategie. Může být také kotevním lékem, kdy se k němu při nedostatečném efektu přidávají další syntetické či biologické léky. V poslední době se ukázala jako výhodná kombinace MTX s glukokortikoidy při zahajování léčby časné revmatoidní artritidy. Jako iniciální dávkování se doporučuje 10 mg MTX týdně s rychlou titrací na 25–30 mg týdně. Při rychlé eskalaci dávky je možné docílit stavu nízké aktivity až u 40 % pacientů. MTX se podává vždy v kombinaci s kyselinou listovou. Problémem perorálního MTX je nekonstantní vstřebávání, a to především vyšších dávek než 15 mg týdně. Výhodné je proto přejít na subkutánní podávání MTX. Metaanalýza sedmi studií prokázala větší účinnost subkutánního MTX oproti perorálnímu. Při subkutánním podávání je také rychlejší nástup účinku. Bylo také prokázáno, že přechod na subkutánní MTX může snižovat potřebu biologické léčby až o 20 %, takže jde i o farmakoekonomicky výhodný postup. Subkutánní MTX je v současné době dostupný, přičemž výhodné jsou především autoinjektory ve formě předplněných per.

TThe aim of this review is to assess the position of methotrexate (MTX) in a modern strategy for the treatment of active rheumatoid arthritis. It has been noted that MTX is not used adequately in routine clinical practice, neither in frequency, dose and possible forms of administration. As recommended by EULAR (European League Against Rheumatism), MTX should always be part of the first treatment strategy. It can also be an anchor drug when other synthetic or biological drugs are added to MTX in case of inadequate response. More recently, the combination of MTX with glucocorticoids has been shown to be beneficial in initiating treatment for early rheumatoid arthritis. The dose of 10 mg MTX per week with rapid titration to 25–30 mg per week is recommended as an initial dose. With rapid dose escalation, up to 40% of patients can achieve low disease activity status. MTX is always given in combination with folic acid. The problem of oral MTX is non-constant absorption, especially at doses higher than 15 mg per week. It is, therefore, preferable to switch to subcutaneous administration of MTX. A meta-analysis of 7 studies showed greater efficacy of subcutaneous MTX than oral. Subcutaneous administration also results in a faster onset of action. It has also been shown that switching to subcutaneous MTX can reduce the need for biological treatment by up to 20%, making it a pharmacologically advantageous procedure. Subcutaneous MTX is currently available, with autoinjectors in the form of prefilled pens being particularly preferred.

Revmatologický ústav Praha

Optimization of methotrexate treatment in rheumatoid arthritis therapy