V článku popisujeme kazuistiku 68leté pacientky s akutní myeloidní leukemií M2 podle FAB (Francouzsko-americko-britské) klasifikace, jejíž stav byl komplikován hlubokou žilní trombózou mimo jiné léčenou dabigatranem s ohledem na známé lékové interakce (tacrolimus 2× 0,5 mg/den). Změna antikoagulancia byla doprovázena očekávaným prodloužením trombinového času, mírným zvýšením aktivovaného parciálního tromboplastinového času a protrombinového času bez příznaků krvácení. Navzdory imunosupresivní terapii se vyvinula kožní forma štěpu proti hostiteli, a proto byla dávka imunosupresiva zvýšena (tacrolimus 2× 1 mg/den) a pro vysoké riziko infekce byla posílena antimikrobiální profylaxe (posaconazol 300 mg denně, sulfamethoxazol/trimethoprim a valaciclovir). Zvýšení dávky tacrolimu a zahájení léčby posaconazolem (perorálně užívaným ráno a večer spolu s tabletami dabigatranu) bylo během prvních 24 hodin následováno prudkým prodloužením protrombinového času, aktivovaného parciálního tromboplastinového času a výrazným prodloužením času ředěného trombinového testu. V době eskalace antikoagulačního účinku se neobjevily žádné příznaky krvácení. Koagulační testy, včetně trombinového času, se vrátily do referenčního rozmezí 117 hodin po poslední dávce dabigatranu (i přes normální funkci ledvin). Dvacet jedna hodin po poslední dávce dabigatranu byla podle výsledků laboratorního sledování znovu zahájena tromboprofylaxe s nadroparinem 2× 0,3 ml v postupně se zvyšující dávce na 2× 0,6 ml. Závěr: Farmakokinetické interakce dabigatranu s jinými léky mohou být problémem, pokud nejsou brány v úvahu. Pokud nelze zabránit kombinaci dabigatranu s léky se známou interakcí, je nutné pečlivé klinické a laboratorní sledování.

Here we describe a case report of 68-year-old patient with an M2 acute myeloid leukaemia according to FAB classification, whose condition was further complicated by deep venous thrombosis and among other things treated with dabigatran with respect to known drug interaction (tacrolimus 2× 0.5 mg/day). Anticoagulant replacement was accompanied with the expected increase of thrombin time and the slight increase of activated partial thromboplastin time and prothrombin time without bleeding symptoms. Despite immunosuppressive therapy the skin form of the graft versus host disease has developed and therefore the dose of immunosuppressant was increased (tacrolimus 2×1 mg/day) and for high risk of infection antimicrobial prophylaxis was enhanced (posaconazole 300 mg per day, sulfamethoxazole/trimethoprim and valaciclovir). Increasing of the tacrolimus dose and starting treatment with posaconazole (both taken orally in the morning and evening with dabigatran tablets) were over nearly 24 hours followed by a sharp prolongation of prothrombin time, activated partial thromboplastin time and a marked increase in dilute thrombin time. No bleeding symptoms have occurred at the time of the escalating anticoagulant effect. Coagulation tests, including thrombin time, have returned to the reference range 117 hours after the last dabigatran dose (despite normal renal function). Twenty-one hours after the last dose of dabigatran, thromboprophylaxis with nadroparin 2× 0.3 mL was restarted in a gradually increased dose to 2× 0.6 mL according to laboratory monitoring results. Conclusion: Pharmacokinetic interactions of dabigatran with other drugs may be a problem if they are not considered. If the combination of dabigatran with drugs of known interactions cannot be avoided, close clinical and laboratory monitoring is necessary.

Klinika hematoonkologie Lékařská fakulta Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Ostrava

Literatura