Dovoluji si představit kazuistiku, ze které by byl nadšený snad každý diabetolog ve své praxi. Po první návštěvě ne úplně uspokojivě kompenzovaného pacienta máme pocit, že je naše práce úplně marná a čeká nás mnoho mravenčí práce a přesvědčování. Odměnou je následně pohled na pacienta po několika návštěvách, kdy vidíme výrazné zlepšení v kompenzaci, a před námi sedí pacient, který je spokojený sám se sebou, spolupracuje a je aktivní při terapii a kontrole diabetu. V ten okamžik si vždy uvědomím, že v ambulanci nesedím úplně zbytečně a snad je moje práce užitečná, prospěšná, a to je ten správný náboj do dalších pracovních dnů.

I would like to introduce a case report that almost every diabetologist would be excited about in his practice. After the first visit of a patient who is not completely satisfactorily compen- sated, we feel that our work is completely futile and a lot of hard work awaits us. The reward is to see the patient after several visits, with a significant improvement in compensation, sat- isfied with himself, cooperating and active in therapy and diabetes control. At that moment, I always realize that I do not sit in the office completely in vain, and that perhaps my work is useful, beneficial, and that is the right charge for the next working days.

Diabetologická a interní ambulance DIABETIN s r o Kostelec nad Orlicí

We love to see a change for the better

Literatura