Jako standardní přípravný režim se před podáním autologní transplantace krvetvorných buněk (ASCT) u relabujících či refrakterních lymfomů používal BEAM, tedy carmustine (BCNU) v kombinaci s etoposidem, cytarabinem a melfalanem. Recentní nedostatek BCNU však vedl k nutnosti přechodu na alternativní režim, kterým se v našem centru stal od července 2018 režim obsahující thiotepu, tzv. TEAM. Rozhodli jsme se retrospektivně srovnat gastrointestinální (GIT) toxicitu obou přípravných režimů. Zahrnuli jsme 142 konsekutivně autologně transplantovaných pacientů (BEAM = 82, TEAM = 60), z nichž 31 % mělo difuzní velkobuněčný B-lymfom (DLBCL), 20 % Hodgkinův lymfom (HL), 15 % lymfom z plášťových buněk (MCL), 14 % T-buněčné lymfomy (T-NHL) a zbylých 20 % ostatní druhy non-Hodgkinových lymfomů (NHL). Obě kohorty byly srovnatelné stran věku pacientů, zastoupení diagnóz a stavu nemoci v době ASCT. V distribuci jednotlivých stupňů GIT toxicity nebyl mezi dvěma přípravnými režimy nalezen statisticky signifikantní rozdíl, a to ani po seskupení všech stupňů do dvou hlavních skupin pacientů (grade 0 + 1 vs. grade 2–4). Pacienti dostávající režim TEAM však častěji dospěli k potřebě parenterální výživy, a to ve 20 případech (33 %) oproti pouhým 13 případům (16 %) u režimu BEAM (p = 0,04). Nerelapsová mortalita (NRM) byla u obou režimů srovnatelně nízká, během hospitalizace byla 0 %, ve 3 měsících pak 2 % shodně pro oba přípravné režimy (p = 1,0). Nezaznamenali jsme statisticky signifikantní rozdíl v celkovém přežití (overal survival; OS) ani v přežití do známek progrese (progression free survival; PFS) (p = 0,59 pro OS, p = 0,1 pro PFS).

The BEAM regimen, i.e., carmustine (BCNU) in combination with etoposide, cytarabine, and melphalan was used as standard conditioning prior to autologous hematopoietic cell transplantation (ASCT) in relapsed or refractory lymphomas. However, the recent unavailability of BCNU necessitated the use of an alternative regimen, which in our centre became from July 2018 the so-called TEAM regimen containing thiotepa. We decided to retrospectively compare the gastrointestinal (GIT) toxicity of both conditioning regimens. We included 142 consecutive autologous transplant patients (BEAM = 82, TEAM = 60), of whom 31% had diffuse large B-cell lymphoma (DLBCL), 20% Hodgkin‘s lymphoma (HL), 15 % mantle cell lymphoma (MCL), 14% T-cell lymphomas (T-NHL) and the remaining 20% other types of non-Hodgkin lymphomas (NHL). Both cohorts were comparable in terms of patient age, prevalence of diagnoses, and disease status at the time of ASCT. There was no statistically significant difference in the distribution of the grades of GIT toxicity between the two cohorts, even after grouping all grades into two main groups of patients (grade 0+1 vs. grade 2–4). Patients receiving the TEAM regimen were more likely to require parenteral nutrition, namely in 20 cases (33%) versus only 13 cases (16%) in the BEAM regimen (P = 0.04). Non-relapse mortality (NRM) was comparably low for both regimens – 0% during hospitalization and 2% at 3 months for both conditioning regimens (P = 1.0). We also compared overall survival (OS) and progression-free survival (PFS): there was no statistically significant difference between the two cohorts (P = 0.59 for OS, P = 0.1 for PFS).

Hematologicko onkologické oddělení FN Plzeň

A comparison of GIT toxicity of the BEAM and TEAM conditioning before autologous transplantation in patients with lymphomas

Citace poskytuje Crossref.org