Úvod: Tři čtvrtiny duševních onemocnění se rozvinou před dosažením 25 let a až jedna polovina z těchto onemocnění se projeví před 16. rokem života. Část mladých nemocných se v období přechodového věku z péče dětského a dorostového psychiatra do péče psychiatra pro dospělé z péče vytratí, přitom právě přerušení péče v období přechodu negativně ovlivňuje zdraví i další kvalitu života této zranitelné skupiny. Včasná intervence může dle dostupných poznatků nejen významně redukovat závažnost a trvání psychických onemocnění, ale zároveň předcházet vzniku sekundárních poruch. Její podmínkou je trvání systematické péče, které vyžaduje efektivní koordinaci při přechodu pacientů z péče dětského a dorostového psychiatra do péče psychiatra pro dospělé. V ideálním případě by takový přechod měl být plánovaným, strukturovaným a efektivním procesem, který zajistí hladký přechod z péče dětského a dorostového psychiatra k psychiatrovi pro dospělé. Cíl: V České republice máme zatím omezené poznatky o procesu přechodu z péče dětské a dorostové psychiatrie do péče psychiatrie pro dospělé. Cílem této práce je představit tuto problematiku v kontextu České republiky a zmapovat její podobu prostřednictvím empirické studie na úrovni vybraného regionu. Metoda: Data pro empirickou studii byla sbírána pomocí hloubkových rozhovorů. Vzorek dotazovaných byl sestaven záměrným výběrem ze souboru dětských a dorostových psychiatrů v Jihočeském kraji. Vzorek čítal celkem 9 osob. Data byla analyzována s využitím kvalitativního přístupu. Výsledky: Potřeba přechodu adolescentů do péče pro dospělé je v provedených rozhovorech uváděna většinou u 10-30 % pacientů dětské ambulance a k přechodu obvykle dochází mezi 18. a 19. rokem. Délka přípravy na přechod je většinou 4-6 měsíců. Do ambulance pro dospělé přecházejí vždy pacienti užívající medikaci, a to bez ohledu na konkrétní diagnózu. Předání informací probíhá zpravidla pouze formou výpisu z dokumentace, který je zaslán předem do vybrané ambulance pro dospělé, kam adolescenty až v polovině případů objednají jejich rodiče. Ti také téměř v polovině případů společně s adolescenty do dětské ambulance docházejí. Pokud existuje možnost přechodu do ambulance pro dospělé v rámci jednoho zařízení, je plánování a realizace přechodu snazší, a to jak z hlediska pacienta, tak také lékaře. Závěr: Na základě analýzy byla vytvořena typologie převažující praxe psychiatrů pečujících o děti a adolescenty. Získané poznatky pomáhají identifikovat slabá místa procesu přechodu. Na základě těchto poznatků byla formulována doporučení pro další výzkumnou práci v této oblasti.
Introduction: Three quarters of mental illnesses develop before the age of 25, and up to half of these illnesses manifest before the age of 16. Some young patients disappear from care during the transition age from the care of a child and adolescent psychiatrist to the care of a psychiatrist for adults, while the interruption of care during the transition period negatively affects the health and other quality of life of this vulnerable group. Early intervention can not only significantly reduce the severity and duration of mental illness, but also prevent secondary disorders. Its condition is the duration of systematic care, which requires effective coordination in the transition of patients from child and adolescent psychiatrist to psychiatrist for adults. Ideally, such a transition should be a planned, structured and effective process that ensures a smooth transition from child and adolescent psychiatrist to psychiatrist for adults. Aim: In the Czech Republic we have so far limited knowledge about the process of transition from the care of child and adolescent psychiatry to the care of psychiatry for adults. The aim of this work is to present this issue in the context of the Czech Republic and to map its form through an empirical study at the level of the selected region. Method: Data for the empirical study were collected using in-depth interviews. The sample of respondents was compiled by deliberate selection from a group of child and adolescent psychiatrists in the South Bohemian Region. The sample numbered a total of 9 people. The data were analysed using a qualitative approach. Results: The need for the transition of adolescents to adult care is mentioned in the interviews mostly in 10-30 % of patients in the paediatric outpatient clinic and the transition usually occurs between the ages of 18 and 19. The length of preparation for the transition is usually 4-6 months. Patients taking medication always go to the adult outpatient clinic, regardless of the specific diagnosis. The transfer of information usually takes place only in the form of an extract from the documentation, which is sent in advance to a selected outpatient clinic for adults, where adolescents order their parents in up to half of the cases. They also come to the children?s clinic together with adolescents in almost half of the cases. If there is a possibility of transfer to an adult outpatient clinic within one facility, planning and implementation of the transfer is easier, both from the patient?s and the doctor´s point of view. Conclusion: Based on the analysis, a typology of the predominant practice of psychiatrists caring for children and adolescents was created. The acquired knowledge helps to identify weaknesses in the transition process. Based on these findings, recommendations were formulated for further research work in this area.
