Zaklíněný pacient je jedním z faktorů mechanismu úrazu při dopravních nehodách. Pro zasahující výjezdové skupiny záchranné služby bývá tento faktor velkou neznámou. Může se jednat o kriticky zraněného pacienta, ale také o řidiče, který se pouze nemůže dostat z havarovaného vozidla. Hlavním cílem bylo zaznamenat a vyhodnotit vliv faktoru zaklínění na zraněnou osobu a určit možné predikční faktory ovlivňující tíži poranění zaklíněné osoby, které by vedly k jednodušší triáži na místě události. Provedli jsme retrospektivní analýzu dat za období 2016 – 2017 z oblasti Kraje Vysočina formou aplikovaného výzkumu. Z 84.336 pacientů bylo vybráno 638 triáž pozitivních pacientů. Sledovali jsme celý průběh reanimační fáze až do traumacentra (FNB a ÚVN). Úplnost dat splňovalo 81. Sledovali jsme polohu těl, mechanismus úrazu, užití bezpečnostních pásů, délku reanimační fáze, hodnotu laktátu a hemoglobinu u dvou souborů s ISS ≤ 15 a ISS ≥ 16. Z výsledků jsme zjistili, že největších hodnot ISS bylo dosaženo při frontálním střetu s polohou „UP“ (20,67 ISS), nejnižších u polohy „DOWN“ (19,70 ISS). Nejvýznamnějším prediktorem byla hodnota laktátu (1,770;3,503 mmol/l), délka reanimační fáze (81;100,2 min.) a hodnota hemoglobinu (140,6;122,7 g/l). Z výsledků také vyplynula predikce užití bezpečnostních pásů RISS = 2,65. Aplikovaným výzkumem jsme zjistili nadhodnocení stavu u 57 % pacientů, kteří vzhledem k absenci predikčních faktorů zaklínění byli transportováni do traumacenter. Navrhli jsme přijetí kritérií faktoru zaklínění zejména faktor délky vyproštění a vniknutí konstrukce vozidla do prostoru cestujících. Velký význam bude mít také měření hodnoty laktátu na úrovni PNP.
A trapped patient is one of the aspects of mechanism of injury in motor vehicle collisions. This aspect remains unknown to the EMS (emergency medical services). While the patient may be in a critical condition, it may also turn out that the person is simply unable to get out of the crashed vehicle. The primary objective is to analyse and evaluate the relevance of being trapped to the extent of the injury. In other words, the work attempts to establish possible predictive aspects relevant to the extent of the injury, thereby enabling easier triage at the scene of the accident. A retrospective data analysis is carried out in the region of Vysočina from the period of 2016–17 by means of applied research. 638 triage positive patients are selected out of a total of 84,336. The whole process of reanimation is observed until the patient has reached a trauma centre (University Hospital Brno and Military University Hospital Prague). Complete data is available for 81. The following points are analysed: body position, mechanism of injury, use of seatbelts, length of reanimation period, amount of lactate and haemoglobin in two groups ISS ≤ 15 a ISS ≥ 16. The results show that the highest amount of ISS is linked with the frontal impact and the ‘UP’ position (20.67 ISS) whereas the lowest amount of ISS comes with the position ‘DOWN’ (19.70 ISS). The most significant predictor is the amount of lactate (1,770;3,503 mmol/l), lenght of reanimation period (81;100,2 min.) and the amount of haemoglobin (140,6;122,7 g/l). The results also reveal the prediction of the use of seatbelts RISS = 2.65. The applied research shows over-triage of 57% of patients who, due to the absence of predictive aspects of being trapped, were transported to trauma centres. We propose the acceptance of criteria of the factor of being trapped, especially the ‘extrication length’ factor and the ‘intrusion occupant site’ factor. Finding out the amount of lactate by the EMS is of great significance, too.
Příspěvek přibližuje práci leteckého záchranáře během směny. Její specifika činností, které musí letecký záchranář ovládat. Nejedná se jen o materiálové a přístrojové vybavení vrtulníku, ale také o specifika provozu letecké záchranné služby. Zejména znalosti spádových traumacenter, letových časů, místopisu, meteorologických hlášení a v neposlední řadě také znalost letového provozu. Specifika leteckého záchranáře jsou také v práci na místě zásahu, kde je posádka tvořena pouze dvěma členy, na záchranáře je zde kladen vysoký nárok co se týče samostatné práce, ale také znalosti a předvídavosti stavu a s tím související následné zajištění pacienta. Letecký záchranář musí splňovat předepsané zdravotní prohlídky, pravidelná školení HEMS a také schopnost řídit vozidlo RV. Tyto všechny nároky na druhou stranu kompenzují „zážitky“ z leteckých zásahů. Kde záchranář získává všeobecný rozhled v oborech, které přímo s činností na pozemní záchranné službě nesouvisí.
