Úvod: Rozsáhlé resekční výkony na játrech jsou spojeny s rizikem vývoje jaterního selhání. V rámci indikace k operačnímu výkonu je využívána řada přímých i nepřímých metod k hodnocení funkce jaterního parenchymu i předpokládaného poresekčního rezidua. Řešená problematika: Morfologické metody odhadují funkci zejména na základě informace o objemu budoucího rezidua, laboratorní testy posuzují spíše globální funkci a nemusejí vždy korelovat s prognózou pacientů. Ze scintigrafické diagnostiky mají potenciál postupy založené na sledování akumulace derivátů iminodioctové kyseliny (IDA), zejména se jedná o stanovení hepatální extrakční frakce a výpočet rychlosti nárůstu aktivity v jaterním parenchymu. Druhý uvedený postup umožňuje identifikovat pacienty v potenciálním riziku jaterního selhání po resekčním výkonu i díky literárně definovaným hraničním hodnotám. Závěr: Scintigrafické metody mohou být využity v odhadu funkčního stavu budoucího rezidua jater, a tím i sloužit v algoritmu indikace pacientů k rozsáhlým resekčním výkonům. Z možných vyšetření umožňuje identifikovat pacienty v riziku jaterního selhání po operačním výkonu zejména výpočet rychlosti akumulace derivátu IDA v jaterním parenchymu.
Introduction: Extensive resections in liver parenchyma can lead to the liver dysfunction or liver failure due to the insufficient postoperative remnant. Indication process involves direct and indirect methods for the assessment of liver function. Topic solved: Morphological imaging methods estimate the liver remnant function mainly based on the volume calculations. Laboratory tests asses rather global function and they may not always correlate with the patient’s prognosis. Scintigraphic methods include monitoring of accumulation of iminodiacetic acid derivatives (IDA), especially determination of hepatic extraction fraction (HEF) and calculation of IDA uptake rate in liver parenchyma. Conclusion: Scintigraphic methods can be used for the estimation of the liver remnant function during the indication for the extensive liver resections. Especially the calculation of IDA uptake rate in liver parenchyma is potent to identify patients in a higher risk of future liver failure.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Aim. Acute interstitial pneumonia is characterized by rapid progressive dyspnoea degenerating into respiratory failure requiring mechanical ventilation. Acute interstitial pneumonia (AIP) and idiopathic pulmonary fibrosis (IPF) are separate clinic/pathological entities although overlap may be present. It is well-known that patients with IPF have increased risk of lung carcinoma; Adenocarcinoma in connection with IPF is less common. Moreover the subtype of adenocarcinoma, diffuse bronchoalveolar carcinoma has not yet been described. Case report. We report the case of 45-yr-old former hockey player with increased bilateral reticular shadowing on chest radiograph, dyspnoea, velcro-like crackles, restrictive respiratory disease and mixed high-resolution computed tomography finding. During brief in-patient treatment the patient developed acute respiratory failure accompanied by multiorgan failure and disseminated coagulopathy. Deterioration of the microcirculation was followed by loss of peripheral vascular resistance, which was irreversible even with normalization of the blood gases achieved by extracorporeal membrane oxygenation. At autopsy, bronchoalveolar carcinoma in usual interstitial pneumonia (UIP) combined with areas of alveolar damage with hyaline membranes was found. Conclusion. This case alerts clinicians to unusual idiopathic pulmonary fibrosis manifestations and its complications. Close collaboration between clinicians, pathologists and laboratory physicians is highly recommended for early diagnosis and appropriate treatment.
