Lekníny (Nymphaea) představují starobylý rod kvetoucích rostlin, jejichž původ sahá až do období křídy, kam je umísťován vznik krytosemenných rostlin. Svými nápadnými květy se dostaly do povědomí široké veřejnosti a měly důležité postavení ve starověkém Egyptě i v dalších kulturách Starého i Nového světa. Důležitou úlohu hrály nejen v náboženství starověkých kultur, ale také v lidové medicíně, kde byly využívány k léčení mnoha neduhů. Lekníny se svými cca 40 druhy představují zajímavý a perspektivní zdroj fytofarmak, která by mohla nalézt uplatnění i v moderní medicíně. V současné době je proto tomuto přírodnímu zdroji farmakologicky účinných látek věnována značná pozornost. Rostliny se snadno množí, nejsou náchylné k chorobám a dají se dobře pěstovat. Výzkum jejich farmakologicky účinných látek je teprve na počátku, ale už dnes je zřejmé, že přináší zajímavé výsledky. Experimenty však byly konány pouze na laboratorních zvířatech. Zatím byly testovány převážně extrakty z listů, květů nebo oddenků a hlíz, testy s čistými izolovanými látkami jsou spíše ojedinělé. U extraktů byl prokázán antidiabetický a hypolipidemický účinek, účinek hepatoprotektivní a antioxidační a také účinek protinádorový. Zjištění antimikrobiálního účinku není překvapivé, protože k těmto účelům byly lekníny využívány již ve starověku. Také nález anthelmintického účinku nepřekvapuje, protože lekníny se tradičně využívaly i k léčbě parazitárních onemocnění. Anxiolytický a myorelaxační účinek extraktu z leknínů je v některých směrech srovnatelný s účinkem diazepamu, není však známo, které látky jsou za něj zodpovědné.
Water lilies (Nymphaea) represent an old genus of flowering plants of which origin reaches up to the Cretaceous period where the origin of angiospermous plants is estimated. Their remarkable flowers made them well known for general public and they achieved an important status in the Ancient Egypt and also in other cultures of the Ancient and the New World. They played an important role not only in religions of the ancient cultures, but also in popular medicine where they were used to treat various diseases. Water lilies with their approximately 40 species represent an interesting and perspective source of herbal medicaments which might find use even in modern medicine. At present, vast attention is paid to this natural source of pharmacologically efficient substances. The plants grow and reproduce easily and they are not susceptible to diseases. The research of their pharmacologically efficient substances is still at the beginning, but it is already clear it is bringing interesting results. The experiments have only been carried out on laboratory animals though. Up to now, mainly the extracts from the leaves, flowers, tubers and rhizomes have been tested; tests on isolated substances are rather sporadic. There are proofs that the extract has an anti-diabetic and a hypolipidemic effect, a hepatoprotective and an antioxidative effect, and also an anti-tumor effect. The finding of the antimicrobial effect is not surprising, because water lilies were used for this purpose already in the ancient times. Also the finding of the anthelmintic effect is not surprising, because the water lilies were traditionally used for treating parasitic diseases. The anxiolytic and the myorelaxing effects of the water lily extract are in certain ways comparable to the effect of Diazepam, although the responsible substances have not been determined yet.
