- MeSH
- lidé MeSH
- mozková obrna * prevence a kontrola MeSH
- vakcinace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- novinové články MeSH
- MeSH
- genetické testování * MeSH
- lidé MeSH
- mutace genetika MeSH
- nádory prsu * genetika prevence a kontrola MeSH
- nádory vaječníků genetika prevence a kontrola MeSH
- sekvenování exomu MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- novinové články MeSH
All anthracyclines, including doxorubicin (DOXO), the most common and still indispensable drug, exhibit cardiotoxicity with inherent risk of irreversible cardiomyopathy leading to heart failure with reduced ejection fraction (HFrEF). Current pharmacological strategies are clearly less effective for this type of HFrEF, hence an urgent need for new therapeutic approaches. The prerequisite for success is thorough understanding of pathophysiology of this HFrEF form, which requires an appropriate animal model of the disease. The aim of this study was to comprehensively characterise a novel model of HF with cardiorenal syndrome, i.e. DOXO-induced HFrEF with nephrotic syndrome, in which DOXO was administered to Ren-2 transgenic rats (TGR) via five intravenous injections in a cumulative dose of 10 mg/kg of body weight (BW). Our analysis included survival, echocardiography, as well as histological examination of the heart and kidneys, blood pressure, but also a broad spectrum of biomarkers to evaluate cardiac remodelling, fibrosis, apoptosis, oxidative stress and more. We have shown that the new model adequately mimics the cardiac remodelling described as "eccentric chamber atrophy" and myocardial damage typical for DOXO-related cardiotoxicity, without major damage of the peritoneum, lungs and liver. This pattern corresponds well to a clinical situation of cancer patients receiving anthracyclines, where HF develops with some delay after the anticancer therapy. Therefore, this study may serve as a comprehensive reference for all types of research on DOXO-related cardiotoxicity, proving especially useful in the search for new therapeutic strategies.
- MeSH
- doxorubicin * škodlivé účinky MeSH
- krysa rodu rattus MeSH
- ledviny účinky léků patofyziologie MeSH
- modely nemocí na zvířatech * MeSH
- nefrotický syndrom * chemicky indukované farmakoterapie patofyziologie MeSH
- oxidační stres účinky léků MeSH
- potkani transgenní * MeSH
- protinádorová antibiotika škodlivé účinky MeSH
- srdeční selhání * chemicky indukované patofyziologie MeSH
- tepový objem * účinky léků MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- krysa rodu rattus MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Progressive multiple sclerosis poses a considerable challenge in the evaluation of disease progression and treatment response owing to its multifaceted pathophysiology. Traditional clinical measures such as the Expanded Disability Status Scale are limited in capturing the full scope of disease and treatment effects. Advanced imaging techniques, including MRI and PET scans, have emerged as valuable tools for the assessment of neurodegenerative processes, including the respective role of adaptive and innate immunity, detailed insights into brain and spinal cord atrophy, lesion dynamics and grey matter damage. The potential of cerebrospinal fluid and blood biomarkers is increasingly recognized, with neurofilament light chain levels being a notable indicator of neuro-axonal damage. Moreover, patient-reported outcomes are crucial for reflecting the subjective experience of disease progression and treatment efficacy, covering aspects such as fatigue, cognitive function and overall quality of life. The future incorporation of digital technologies and wearable devices in research and clinical practice promises to enhance our understanding of functional impairments and disease progression. This Review offers a comprehensive examination of these diverse evaluation tools, highlighting their combined use in accurately assessing disease progression and treatment efficacy in progressive multiple sclerosis, thereby guiding more effective therapeutic strategies.
Cíl: Analyzovali jsme preskripci a dávkování základní farmakoterapie v ambulantní péči ke konci roku 2022 u pacientů hospitalizovaných mezi lety 2010–2020 pro kardiální dekompenzaci. Metodika: Úvodní soubor zahrnoval 4 097 pacientů hospitalizovaných pro kardiální dekompenzaci. Z této iniciální kohorty jsme u 975 přeživších pacientů (průměrný věk 71,9 roku [± směrodatná odchylka – SD – 10,8], 62,8 % mužů) analyzovali farmakoterapii uvedenou v jejich centrálním lékovém záznamu. Výsledky: Preskripce betablokátorů (BB) činila v ambulantní péči 79,6 % a významněji se nezměnila oproti doporučené preskripci při propuštění z hospitalizace (77,5 %). Pokud ovšem budeme počítat výhradně BB s důkazem u chronického srdečního selhání, k signifikantnímu vzestupu jejich preskripce došlo (z 61,1 % na 73,6 %). K poklesu preskripce (ze 79 % na 74,8 %) došlo v ambulantní péči u blokátorů systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS), markantní vzestup jsme zaznamenali u inhibitorů sodíko-glukózového kotrans- portéru 2 (SGLT2) (z 0,7 % na 20,1 %). K signifikantnímu vzestupu došlo u statinů u pacientů s ischemickou etiologií srdečního selhání (z 57,2 % na 63 %) a velmi markantně u preskripce sacubitril-valsartanu u pacientů s ejekční frakcí ≤ 40 % (z 1,8 % na 23,1 %). Preskripce antagonistů mineralokortikoidních receptorů (MRA) se změnila minimálně (45,3 % vs. 43,9 %). Z hlediska dávkování k marginálnímu zvýšení došlo u blokátorů RAAS, zatímco pokles dávkování jsme pozorovali u MRA a statinů. Závěry: Jakkoliv farmakoterapie chronického srdečního selhání (CHSS) vykazovala v ambulantní péči určité dílčí úspěchy (oproti doporučení při propuštění z hospitalizace), stále jsou zde velké rezervy ke zlepšení. Toto platí ještě víc pro použité dávkování, kdy maximální doporučené dávky užívalo jen velmi málo pacientů. Nevyužitý potenciál farmakoterapie CHSS se pak zřejmě přinejmenším spolupodílí i na relativně špatné prognóze těchto pacientů.
Aims: We analyzed the prescription and dosage of essential pharmacotherapy in outpatient care at the end of 2022 in patients hospitalized between 2010-2020 for cardiac decompensation. Methods: The initial sample included 4097 patients hospitalized for cardiac decompensation. From this cohort, we analyzed 975 surviving patients (mean age 71.9 [±SD 10.8], 62.8% male) regarding pharmacotherapy in their central medication record. Results: The prescription of beta-blockers (BB) was 79.6% in outpatient care and did not significantly change after discharge from hospitalization (77.5%). Taking BB with evidence in chronic heart failure (HF) only, there was a significant increase in their prescription (from 61.1% to 73.6%). A decrease in prescriptions (from 79% to 74.8%) occurred in outpatient care in renin-angiotensin-aldosterone system (RAAS) blockers, while an increase in SGLT-2 inhibitors (from 0.7% to 20.1%). There was a significant increase in statins in patients with ischemic etiology of HF (from 57.2% to 63%), and markedly in the prescription of sacubitril/valsartan in patients with an ejection fraction ≤40% (from 1.8% to 23.1%). Mineralocorticoid receptor antagonists (MRA) changed minimally (45.3% vs. 43.9%). Regarding the recommended dosage, a marginal increase occurred in RAAS blockers, while we observed a decrease in the dosage of MRA and statins.
- MeSH
- ambulantní péče * statistika a číselné údaje MeSH
- kohortové studie MeSH
- lékové předpisy statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- propuštění z nemocnice MeSH
- rozvrh dávkování léků MeSH
- směrnice pro lékařskou praxi jako téma * MeSH
- srdeční selhání * farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
