Hluboké krční infekce jsou zánětlivým postižením fasciemi definovaných oblastí krku, které vznikají z mnoha příčin, nejčastěji však na podkladě odontogenní etiologie. Tato přehledová práce vychází z dostupných informací z tuzemské i zahraniční literatury a především z námi nabytých zkušeností během dlouholeté praxe klinického pracoviště. Cílem článku je čtenáři strukturovaně představit komplikovanou anatomii oblastí krčních prostor, možné příčiny tohoto zánětlivého onemocnění, dále jeho diagnostiku, která bývá mnohdy velice obtížná, a také léčbu vč. představení základů chirurgické revize a nejčastější komplikace v čele s akutní mediastinitidou. Článek je v závěru doplněn o naše zkušenosti s tímto život ohrožujícím zánětlivým onemocněním v 5letém období.

Deep neck infections are inflammatory disorders of the fascia-defined areas of the neck that occur from many causes, but most commonly from odontogenic etiology. This review paper is based on available information from the domestic and foreign literature and, above all, on our experience gained during many years of clinical practice. The aim of the article is to provide the reader with a structured overview of the complicated anatomy of the cervical regions, the possible causes of this inflammatory disease, its diagnosis, which is often very difficult, as well as its treatment, including the introduction of the basics of surgical revision and the most common complications, headed by acute mediastinitis. The article concludes with our experience with this life-threatening inflammatory disease over a five-year period.

Úvod: Descendentní nekrotizující mediastinitida (DNM) je relativně málo častý, ale závažný typ zánětu. I v současnosti se mortalita pohybuje okolo 20 %. Je prezentován přehled problematiky DNM, recentní literatury a klinické praxe našeho pracoviště. Anatomie a etiologie: Příčinou je sestup původně orofaryngeální infekce z hlubokého krčního prostoru do mediastina. Terapie: Léčba probíhá v režimu intenzivní péče, s kombinací antiobiotik. Předpokladem je sanace krčního zdroje zánětu. Typ chirurgické drenáže záleží na fázi a rozsahu postižení mediastina. Možností jsou cervikomediastinální, mediastinotorakální nebo cervikomediastinotorakální „rendezvous“ drenáže. Závěr: Základem léčby DNM je adekvátní chirurgická drenáž, ale mezioborová spolupráce (chirurg, anesteziolog, ORL lékař a stomatochirurg) je nezbytnou podmínkou.

Introduction: Descending necrotizing mediastinitis (DNM) is a relatively uncommon but serious type of inflammation. Even today, the mortality is around 20%. An overview of DNM issues, recent literature and clinical practice of our department is presented. Anatomy and etiology: The cause is the descent of an originally oropharyngeal infection from the deep neck space into the mediastinum. Therapy: Treatment takes place in an intensive care department, with a combination of antibiotics. Elimination of the neck source of inflammation is a prerequisite. The type of surgical drainage depends on the stage and extent of mediastinal involvement. Cervicomediastinal, mediastinothoracic, or cervicomediastinothoracic “Rendezvous” drainage are options. Conclusion: The basis of DNM treatment is adequate surgical drainage, but interdisciplinary care (surgeon, anesthesiologist, ENT and dental surgeon) is a necessary condition.

Úvod: Hluboké krční infekce představují závažné zánětlivé postižení definovaných fasciálních prostor krku a jsou potenciálně život ohrožujícím onemocněním. Etiologie bývá nejčastěji odontogenní nebo tonzilogenní. Hlavními komplikacemi jsou mediastinitida, septický šok a obstrukce horních cest dýchacích. Léčba je založena na podání intravenózních antibiotik a v indikovaných případech na chirurgické drenáži abscesových ložisek. Kazuistika 1: Sedmiletá dívka byla léčena praktickým lékařem pro akutní tonzilitidu. Pro zhoršení stavu a váznoucí pohyb krku bylo indikováno CT s kontrastní látkou. Rozsáhlý retrofaryngeální absces nebyl spolehlivě nalezen ze zevního přístupu, proto byl výkon rozšířen o tonzilektomii a drenáž transorální cestou. Příčinou byl pravděpodobně multilokulární absces s tuhými membranózními septy. Kazuistika 2: Pětašedesátiletý diabetik s odynofagií a infiltrátem levé strany krku. Provedené CT zobrazilo neohraničený zánět v karotickém prostoru. Operace byla indikována po 24 hod neefektivní konzervativní léčby. Při revizi byla nalezena a drenována rozsáhlá již zformovaná abscesová ložiska. Kazuistika 3: Šedesátiletá žena byla léčena ambulantně pro tonzilitidu, poté na okresním ORL oddělení s obrazem počínající epiglotitidy, až nakonec na klinickém pracovišti s diagnózou hlubokého krčního zánětu v rozsahu od epiglotis po jazylku dle zobrazovacích vyšetření. Peroperační nález nakonec odhalil větší rozsah abscesu, který zasahoval až po jugulum. Kazuistika 4: Sedmapadesátiletý pacient s peritonzilárním abscesem řešeným incizí a podáváním antibiotik na okresním ORL oddělení. I přes zavedenou léčbu došlo k progresi stavu a rozvoj parafaryngeálního abscesu, který musel být řešen tonzilektomií a zevní incizí na vyšším pracovišti, vč. pooperační intubace a několikadenní hospitalizace na lůžku intenzivní péče. Závěr: V diagnostice hlubokých krčních zánětů je podstatná anamnéza, otorinolaryngologické vyšetření a časné provedení CT hlavy a krku s kontrastní látkou. Moderní terapeutické algoritmy zahrnující multioborový přístup, opakované CT vyšetření a chirurgické revize vedou ke snížení mortality, vč. pacientů s mediastinitidou.

Introduction: Deep neck infections represent severe inflammatory involvement of defined fascial spaces of the neck and are potentially life-threatening diseases. The etiology is most commonly odontogenic or tonsillogenic. The main complications are mediastinitis, septic shock and upper airway obstruction. Treatment is based on the administration of intravenous antibiotics and, in indicated cases, surgical drainage of abscess sites. Case report 1: A 7-year-old girl was treated by a general practitioner for acute tonsillitis. CT scan with contrast medium was indicated due to worsening of the condition and neck movement. A large retropharyngeal abscess was not reliably found from the external approach, so the procedure was extended to tonsillectomy and transoral drainage. The cause was probably a multilocular abscess with rigid membranous septa. Case report 2: A 65-year-old man with diabetes mellitus presents with odynophagia and infiltrate of the left side of the neck. CT scan showed a phlegmon in the left carotid space. Surgery was indicated after 24 hrs of ineffective conservative treatment. During the operation, extensive formed abscess lesions were found and drained. Case report 3: A 60-year-old woman was treated as an outpatient for tonsillitis, then at the regional ENT department with an incipient epiglottitis, and finally at a tertiary department with a diagnosis of deep neck infection extending from the epiglottis to the hyoid according to imaging examinations. Peroperative findings revealed even larger extent of abscess that extended down to the jugulum. Case report 4: A 57-year-old patient with peritonsillar abscess treated by incision and antibiotics in the regional ENT department. Despite the treatment instituted, the condition progressed and a parapharyngeal abscess developed, which had to be managed by tonsillectomy and external incision at a tertiary department, including postoperative intubation and several days of hospitalization in an ICU ward. Conclusion: Medical history, otorhinolaryngological examination and early head and neck contrast enhanced CT are essential in the diagnosis of deep cervical inflammation. Modern therapeutic algorithms including a multidisciplinary approach, repeated CT scans and surgical revisions lead to reduced mortality, including patients with mediastinitis.

Úvod: Objemná retrosternální struma pro chirurga znamená uvažovat o extracervikálním přístupu, většinou z parciální sternotomie. Metody: Retrospektivní hodnocení souboru operací štítné žlázy s nutností sternotomie v desetiletém období (r. 2012–2021), ve snaze o predikci potřeby sternotomie. Výsledky: Provedli jsme celkem 1254 operací štítné žlázy, přičemž parciální sternotomie byla potřebná v 11 případech (0,88 %). U 6 žen, 5 mužů, ve věku 43–84 let (průměr 73,1 roku). U těchto byly provedeny 3 totální tyreoidektomie, 6 hemityreoidektomií (lobektomií). Ve 2 případech jsme operovali mediastinální reziduum, resp. regenerát, po předchozí tyreoidektomii z krčního přístupu. Délka hospitalizace činila 5–14 dní, jednou došlo ke krvácení s nutností revize, jinak byly výkony bez komplikací včetně fonace. Hranice dolního okraje štítné žlázy ve vztahu k horní hranici aortálního oblouku byla v souboru v rozsahu +20 až -22 mm. Průměr činil -8,5 mm. Závěr: Všechny námi provedené tyreoidektomie ze sternotomie měly těsný vztah či přesah horní linie aortálního oblouku. Významně retrosternálně se propagující strumy bývají většinově eufunkční (v našem souboru 81,9 %) a u nemocných v sedmém, resp. osmém deceniu života. Proto pokud se nitrohrudně propaguje jen jeden lalok, je dostatečné provedení hemityreoidektomie. Karcinom bývá přítomen zřídka, v našem souboru v jednom případě. Domníváme se, že nutnost sternotomie přesně predikovat nelze, ale je třeba být na ni připraven, zejména u strumy přesahující úroveň aortálního oblouku. Při větší retrosternální propagaci je jistě vhodné provedení CT, z chirurgických důvodů (eventualita sternotomie, riziko ponechání části žlázy) i anesteziologických (komprese a deviace trachey).

Introduction: A bulky retrosternal goiter means for the surgeon to consider an extracervical approach, usually from a partial sternotomy. Methods: Retrospective evaluation of a group of thyroid operations requiring sternotomy in a ten-year period (year 2012–2021), in an attempt to predict the need for sternotomy. Results: We performed a total of 1254 thyroid operations, with partial sternotomy required in 11 cases (0.88%): in 6 women and 5 men aged 43–84 years (mean 73.1 years). For these, 3 total thyroidectomies and 6 hemithyroidectomies (lobectomies) were performed. In 2 cases, we operated on the mediastinal residue, or regenerate, after a previous thyroidectomy from the cervical approach. The duration of hospitalization was 5–14 days, once there was bleeding with the need for operative revision, otherwise the procedures were without complications, including phonation. The border of the lower part of the thyroid gland in relation to the upper border of the aortic arch was in the range of +20 to -22 mm. The mean was -8.5 mm. Conclusion: All sternotomy thyroidectomies performed by us had a close relationship to, or overlapped with the upper line of the aortic arch. Significantly retrosternal propagating goiters are mostly eufunctional (81.9 % in our group) and develop in patients in the seventh or eighth decade of life. Therefore, if only one lobe propagates intrathoracically, a hemithyroidectomy is sufficient. A carcinoma is rarely present; in one case in our group. We believe that the necessity of sternotomy cannot be accurately predicted, but it is necessary to be prepared for it, especially in the case of a goiter exceeding the level of the aortic arch. In case of greater retrosternal propagation, it is certainly appropriate to perform a CT, for surgical reasons (possibility of sternotomy, risk of leaving part of the gland) and anesthetic reasons (compression and deviation of the trachea).

• Klíčová slova
• retrosternální struma,
• MeSH
• diagnostické zobrazování MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• sternotomie * metody   MeSH
• štítná žláza * chirurgie   patologie   MeSH
• struma chirurgie   MeSH
• tyreoidektomie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Morgagniho kýla je vzácná forma brániční kýly. Jedná se o vrozený defekt bránice, v dospělosti je pak často asymptomatická, a je tedy obvykle pouze náhodným nálezem. Léčba této kýly je převážně chirurgická. V tomto článku prezentujeme tři kazuistiky pacientů operovaných na našem pracovišti.

Morgagni hernia is a rare form of diaphragmatic hernia. It is a congenital defect of the diaphragm, often asymptomatic in adulthood and thus usually found only incidentally. Its treatment is predominantly surgical. This article presents three case reports of patients operated in our department.

• MeSH
• brániční hernie * chirurgie   diagnóza   MeSH
• laparoskopie metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• vrozená brániční kýla * chirurgie   diagnóza   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: DTC (Differentiated Thyroid Cancer), diferencovaný karcinom štítné žlázy, má dobrou prognózou, nízkou mortalitu, přestože roste jeho incidence, zejména mikrokarcinomu (T1a – do 10 mm). Metody: Retrospektivní analýza celkového přežití pacientů v souboru operací štítné žlázy pro diferencované formy mikrokarcinomu v období 2006−2015 do současnosti. Podán přehled o současných léčebných postupech. Výsledky: Karcinom štítné žlázy jsme prokázali u 144 z celkem 1820 operovaných pacientů s tyreopatií (8,0 %), DTC mikrokarcinom jsme prokázali celkem v 65 (45,1 %) případech ze všech karcinomů. Papilární formu v 59 případech (51,8 % všech papilárních), folikulární v 6 případech (37,5 % všech folikulárních). Dva případy výskytu karcinomu z Hürtleho buněk byly ve vyšším než T1 stadiu. Celkové 10leté přežití karcinomů >T1a bylo 86 %, ve skupině mikrokarcinom 90 % (Gehan Wilcoxon test: p=0,10675). Závěr: Diferencovaný mikrokarcinom má velmi dobré celkové přežití. Za splnění dalších kritérií, především unifokální výskyt, bez šíření přes pouzdro žlázy, bez podezření na uzlinové postižení, se dnes hemityreoidektomie uznává za dostatečný výkon, resp. metodu volby.

Introduction: Differentiated thyroid cancer (DTC) has a good prognosis and low mortality despite its growing incidence, which is particularly the case of microcarcinomas (T1a – up to 10 mm). Methods: Retrospective analysis of overall survival of patients in the group of thyroid gland surgeries for differentiated forms of microcarcinoma in the period of 2006–2015 up to the present. An overview of contemporary therapeutic methods is included. Results: Thyroid cancer was detected in 144 cases out of the total of 1820 patients with thyreopathy undergoing surgery (8%); DTC microcarcinoma was detected in 65 cases (45.1%) of all carcinomas. The papillary form was diagnosed in 59 cases (51.8% of all papillary cases), and the follicular form was found in 6 cases (37.5% of all follicular cases). Two cases of Hürthle cells cancer were found, both in a stage higher than T1. Overall 10-year survival of carcinomas >T1 was 86%, reaching 90% in the microcarcinoma group (Gehan Wilcoxon test: p=0.10675). Conclusion: Differentiated microcarcinoma shows a very good overall survival. Provided that other criteria are satisfied, particularly unifocal occurrence without spreading through the gland casing and without any suspicion of nodal involvement, hemithyroidectomy is considered to be a sufficient procedure or the method of choice, respectively.

• Klíčová slova
• lobektomie štítné žlázy, mikrokarcinom,
• MeSH
• lidé MeSH
• nádory štítné žlázy * chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• tyreoidektomie metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl: Descendentní nekrotizující mediastinitida (DNM) vzniká sestupem infekce z orofaryngeální oblasti. Závažný septický stav vyžaduje časnou chirurgickou intervenci. Metodika: Retrospektivní hodnocení sestavy nemocných, u kterých byla naším pracovištěm chirurgicky řešena DNM, v roce 2017. Výsledky: Na ORL klinice FN Plzeň v roce 2017 bylo chirurgicky řešeno 122 peritonzilárních abscesů a 9 parafaryngeálních abscesů. Pro DNM jsme na chirurgické klinice operovali 4 nemocné, 2 ženy a 2 muže, průměrný věk v souboru byl 53 let. Úvodní anaerobní kultivace byla u všech Fusobacterium, aerobní ve třech případech Streptococcus anginosus. U všech nemocných byla iniciálně provedena tonzilektomie a zevní krční drenáž. U každého z nemocných byla dále nutná transtorakální revize a laváž, jednostranně (2x), oboustranně (2x) i opakovaně (3x). Průměrná doba hospitalizace byla 36 dní, 30denní mortalita byla nulová. CRP při indikaci drenáže mediastina bylo v rozmezí 295-392 mg/l, průměr 336,5 mg/l. Leukocytóza byla v rozmezí 16,2-40,7, průměr 24,8x109/l. Závěr: Tonzilektomie a dostatečná zevní krční drenáž je prevencí rozvoje mediastinidy, která v pokročilém stavu vyžaduje většinou transtorakální přístup, pravidelné převazy a dlouhodobou intenzivní péči.

Objective: Descendent necrotizing mediastinitis (DNM) results from infection in the orofacial region. A serious septic state requires an early surgical intervention. Methods: The retrospective evaluation of a cohort of patients who underwent surgery for DNM at our workplace in 2017. Results: The surgery of 122 paratonsillar abscesses and 9 parapharyngeal abscesses was performed at the ORL Clinic of Faculty Hospital in Plzen in 2017. The surgery for DNM concerned four patients, two women and two men of the average age of 53 years. The introductory anaerobic cultivation was always Fusobacterium and the aerobic one revealed Streptococcus anginosus in three cases. All patients initially underwent tonsillectomy and external cervical drainage. All patients subsequently needed transthoracic revision and lavage unilaterally (twice), bilaterally (twice) and repeatedly (three times). The mean duration of hospitalization was 36 days, and there was no 30-day mortality. C-reactive protein (CRP) values were in the range of 295-392 mg/l, mean 336,5 mg/l. Leukocytosis was in the range of 16.2-40.7, mean 24.8x109/l. Conclusion: Tonsillectomy and sufficient external cervical drainage prevents the development of mediastinitis, which in the advanced stage mostly requires transthoracic approach, regular redressement and long-term intensive care.

• Klíčová slova
• descendentní nekrotizující mediastinitida, drenáž mediastina,
• MeSH
• dospělí MeSH
• drenáž metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mediastinitida * chirurgie   MeSH
• mediastinum chirurgie   patologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Plicní sekvestrace je vzácná plicní malformace, která se v dospělém věku nejčastěji prezentuje opakovanými respiračními infekty a hemoptýzou. Rozlišujeme sekvestraci intralobární, lokalizovanou uvnitř normálního plicního laloku, a extralobární, která je umístěna mimo plíci. Nejčastější lokalizací sekvestru je dolní lalok levé plíce. V práci prezentujeme kazuistiku nemocné, u které se onemocnění projevilo opakovanými respiračními infekty a hemoptýzou, podezření na plicní sekvestr bylo potvrzeno pomocí CT angiografie, metodou léčby byla chirurgická resekce. Na plicní klinice jsme zaznamenali 12 případů plicní sekvestrace za období 2002–2017. V našem souboru převažovaly ženy. V 11 případech se jednalo o intralobární sekvestraci, která bývá častější. Převažovala lokalizace vlevo v dolních lalocích. V léčbě 10 pacientů bylo voleno operační řešení, nezaznamenali jsme závažnější komplikace výkonů.

Pulmonary sequestration is a rare pulmonary malformatio on; in adults, it manifests with recurring respiratory infections and hemoptysis. Intralobar sequestration is located within a normal pulmonary lobe whereas extralobar sequestration is found outside the lung. The most frequent site of sequestration is the lower lobe of the left lung. Presented is a case report of a female patient presenting with recurring respiratory infections and hemoptysis. Suspected sequestration was confirmed by CT angiography and treated by surgical resection. In the period of 2002-2017, twelve cases of pulmonary sequestration were noted in our department. Females were more frequently affected. There were 11 cases of intralobar sequestration which tends to be more common. The left lower lobe was the most common site. Surgical resection was performed in 10 patients, with no serious complications being observed.

• MeSH
• bronchopulmonální sekvestrace * diagnóza   epidemiologie   etiologie   chirurgie   klasifikace   MeSH
• diagnostické zobrazování MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• pneumektomie metody   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Metodika: Byla provedena retrospektivní analýza souboru pacientů po resekci jícnu pro karcinom za 5 let z hlediska délky přežití pro typ a stadium karcinomu. Nemocní byli operováni otevřeně, z torakofrenolaparotomie, nebo dvoudutinovým způsobem s hrudní, eventuálně krční, cirkulární, staplerovou, anastomózou. Výsledky: Sedmdesát jedna pacientů bylo operováno pro karcinom, 50 pro adenokarcinom, 20 spinocelulární a jeden nediferencovanou formu karcinomu. Třicetidenní mortalita byla 7,9 %. Průměrná doba hospitalizace byla 21 dní (10–99 dní). Pooperačně pro komplikace byla nutná 4krát laparotomie, 6krát torakotomie, 9krát tracheostomie. Insuficienci anastomózy jsme zaznamenali v pěti případech (6,6 %). Tříleté přežití v pětiletém souboru bylo 28,4% (11,5–45,3 %), pro adenokarcinom 29,6% a 23,2% pro spinocelulární karcinom. Bez statistické významnosti bylo přežití ve skupině adenokarcinom (50) vs. spinocelulární karcinom (20) p = 0,413, uzlinové postižení N0 (24) vs. vyšší N (40) p = 0,288, i stadium karcinomu I (12), II (16) vs. III + vyšší (41) p = 0,671. Závěr: Prognóza karcinomu jícnu i přes radikální chirurgický výkon zůstává nepříznivá, v našem souboru na ni neměla statisticky významný vliv ani TMN klasifikace ani typ karcinomu.

Methods: A retrospective analysis of a set of patient after resection of the oesophagus for carcinoma in a period of 5 years, from the point of view of the survival time for the type and stage of the carcinoma, was performed. The patients underwent open procedures, thoracolaparotomies, or two-hole procedures with anastomoses in the chest, or, possibly, cervical circular stapler anastomoses. Results: Total of 71 patients was operated on for carcinoma, 50 of them underwent surgeries for adenocarcinoma, and 20 patients were operated for squamous-cell carcinoma and 1 for a non-differentiated form of carcinoma. 30-day mortality recorded was 7.9%. The average hospital stay was 21 days (10–99 days). Relaparotomy was performed in 4 cases, rethoracotomy was needed in 6 cases and tracheostomy was necessary in 9 cases, all of them for the reason of postoperative complications. Anastomosis insufficiency was recorded in 5 cases (6.6%). 3-year survival in the 5-year file was 28.4% (11.5–45.3%), which was 29.6% for adenocarcinoma and 23.2% for squamous-cell carcinoma. No significant difference in survival was found in the group of adenocarcinoma patients (50) versus squamous-cell carcinoma patients (20) p = 0.413, node affection N0 (24) vs. higher N (40): p = 0.288, and the carcinoma stages I (12), II (16) and III and higher (41), p = 0.671. Conclusion: The prognosis of oesophageal carcinoma despite radical surgery remains unfavorable, in our set it was not statistically significantly influenced by TMN classification, nor the type of carcinoma.

• MeSH
• analýza přežití * MeSH
• lidé MeSH
• nádory jícnu * chirurgie   komplikace   mortalita   MeSH
• přežití po terapii bez příznaků nemoci MeSH
• prognóza MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH