Úvod: Antibiotickým cementem potažené nitrodřeňové hřeby (ACCINs – antibiotic cement-coated intramedullary nails) jsou stále oblíbenější metodou v terapii FRI (fracture-related infections). FRI je velká výzva, která představuje pro ošetřujícího lékaře a zdravotní systém velký problém jak v nákladech na terapii, časové náročnosti, tak v komplikovanosti léčby s nejistým výsledkem. Cílem našeho sdělení je zhodnocení výsledků operační léčby pomocí ACCINs u pacientů s FRI, kteří byli léčeni během pětiletého období na našem pracovišti. Metody: Retrospektivní zhodnocení výsledků operační léčby ACCINs u pacientů s diagnózou FRI léčených na Klinice úrazové chirurgie LF MU a FN Brno v letech 2018–2022. Na základě exkluzních kritérií bylo ze studie z celkového počtu 18 pacientů vyloučeno 5 pacientů z následujících důvodů: doba sledování byla kratší než 6 měsíců, chronická imunosupresivní medikamentózní terapie, pacient s onkologickým nebo autoimunitním onemocněním. Mezi inkluzní kritéria pro léčbu ACCINs jsme zařadili kostní infekty v oblasti diafýzy femuru, tibie a infekce v oblasti hlezenního kloubu. Sledovaný soubor tvořilo 13 pacientů (3 ženy, 10 mužů), průměrný věk v souboru byl 48 let a medián pak 44 let. U 3 pacientů se jednalo o infekt po osteosyntézách v oblasti diafýzy femuru, u 7 pacientů o infekt v oblasti diafýzy tibie a u 3 pacientů v oblasti hlezenního kloubu. Výsledky: V našem souboru bylo pozorováno kostní zhojení bez klinických a laboratorních známek infekce nebo stabilní artrodéza u 7 (54 %) pacientů. Ve 3 případech (23 %) probíhá hojení bez známek infekce. U 3 pacientů (23 %) byla nutná další operační léčba, jednak z důvodu nezhojení zlomeniny (n=1) a také z důvodu kombinace nezhojení kosti s infekcí (n=2). Celková míra záchrany končetiny byla 100 %. Závěr: Použití ACCINs naplňuje po důkladném debridementu další tři základní principy terapie kostního infektu: lokální působení ATB (antibiotik), vyplnění mrtvého prostoru a stabilizace skeletu. ACCINs je účinnou metodou v terapii FRI diafýz dlouhých kostí a septických artritid hlezna.

Introduction: Antibiotic cement-coated intramedullary nails (ACCINs) are an increasingly popular method in the treatment of FRI (fracture-related infections). FRI is a major challenge that poses a major problem for the treating physician and the health care system, both in terms of cost of therapy, time required, and the complexity of treatment with an uncertain outcome. The aim of our report is to evaluate the results of surgical management using ACCINs in patients with FRI who were treated during a 5-year period at our institution. Methods: A retrospective evaluation of the results of surgical treatment using ACCINs in patients with FRI treated at the Department of Trauma Surgery, University Hospital Brno and Faculty of Medicine, Masaryk University in Brno in 2018–2022. Based on the exclusion criteria, 5 out of 18 patients were excluded from the study for the following reasons: a follow-up period less than 6 months, chronic immunosuppressive drug therapy, and any oncological or autoimmune disease. Bone infections in the femoral diaphysis, tibial diaphysis and infections in the ankle joint were among the inclusion criteria for the use of ACCINs. The study population consisted of 13 patients (3 women, 10 men); mean age was 48 years and median age was 44 years. Three patients had an infection after osteosynthesis in the femoral diaphysis, 7 patients had an infection in the tibial diaphysis and 3 had an infection in the ankle joint. Results: In our cohort, bone healing without any clinical and laboratory signs of infection or stable arthrodesis was observed in 7 (54%) patients. In 3 cases (23%), healing proceeded without any signs of infection. In 3 patients (23%), further surgical treatment was required because of fracture nonhealing (n=1) and because of the combination of bone nonhealing and infection (n=2). The overall limb salvage rate was 100%. Conclusion: The use of ACCINs fulfills the three basic principles of bone infection therapy after thorough debridement: local action of antibiotics, filling of the dead space, and stabilization of the skeleton. ACCINs provide an effective method in the treatment of FRI of the diaphysis of long bones and septic arthritis of the ankle.

• Klíčová slova
• antibiotickým cementem potažené nitrodřeňové hřeby,
• MeSH
• artrodéza MeSH
• diafýzy diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• dolní končetina diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• dospělí MeSH
• kostní cementy * MeSH
• kostní hřeby MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• osteomyelitida * diagnostické zobrazování   terapie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• MeSH
• diafýzy * anatomie a histologie   zranění   MeSH
• fixace fraktur metody   MeSH
• fraktury femuru diagnóza   etiologie   komplikace   terapie   MeSH
• fraktury humeru diagnóza   etiologie   komplikace   terapie   MeSH
• fraktury tibie diagnóza   etiologie   komplikace   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• tromboembolie prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

BACKGROUND: The purpose of this study was to evaluate the implant survival, functional score and complications of intercalary endoprostheses implanted for metastatic involvement of the femoral and humeral diaphysis. METHODS: The selected group covered patients with bone metastasis who were surgically treated with an intercalary endoprosthesis between 2012 and 2021. The functional outcome was evaluated with the Musculoskeletal Tumor Society (MSTS) scoring system, and complications were evaluated by using the failure classification for prosthetics designed by Henderson. RESULTS: The mean follow-up was 29.8 months. In our group of 25 patients with 27 intercalary endoprostheses (18 femurs, 9 humeri), there were 7 implant-related complications (25.9%), which were more common on the humerus (4 cases, 44.4%) than on the femur (3 cases, 16.7%). Only type II failure-aseptic loosening (5 cases, 18.5%)-and type III failure-structural failure (2 cases, 7.4%)-occurred. There was a significantly higher risk of aseptic loosening of the endoprosthesis in the humerus compared with that in the femur (odds ratio 13.79, 95% confidence interval 1.22-151.05, p = 0.0297). The overall cumulative implant survival was 92% 1 year after surgery and 72% 5 years after surgery. The average MSTS score was 82%. The MSTS score was significantly lower (p = 0.008) in the humerus (75.9%) than in the femur (84.8%). CONCLUSIONS: The resection of bone metastases and replacement with intercalary endoprosthesis has excellent immediate functional results with an acceptable level of complications in prognostically favourable patients.

• MeSH
• diafýzy chirurgie   MeSH
• femur chirurgie   MeSH
• humerus chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory femuru * chirurgie   MeSH
• nádory kostí * chirurgie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• protézy a implantáty MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

PURPOSE OF THE STUDY The aim of this retrospective study was to assess the subjective evaluation of treatment by patients with respect to their return to work and recreational sport following the fracture of clavicle diaphysis with posttraumatic shortening of 1.5 cm, or more, treated non-operatively and surgically. MATERIAL AND METHODS Our group of patients consisted of 51 patients (14 females, 37 males) aged between 18 and 89 years (average age 46 years). We concentrated on the parameters of sex, age, side of injury, extent of posttraumatic shortening, method of treatment, return to work or recreational sport, DASH score at one year post non-operative or surgical treatment. Patients who sustained a pathological fracture, fractures of the clavicle combined with an injury of the acromioclavicular joint or simultaneous fracture of the humerus or the ribs were excluded from the study. Patients with open fractures or re-fractures were excluded as well. The indication for treatment selection was based on pre-operative discussion of the doctor with the patient and the Informed Consent was signed. The patient was informed about different treatment options. A shorter period of fixation of the arm and post-operative physiotherapy was mentioned in connection with surgical treatment as well as potential surgical complications. A statistical analysis comparing the data in both groups was conducted using the Fisher exact test. The p-value of 0.05 or less was considered as statistically significant. RESULTS The right side was affected 26 times, the left side 25 times. The shortening ranged from 1.5 to 3.7 cm. 24 patients (8 females, 16 males) aged 21 to 89 years (average 54 years) were treated non-operatively. 27 patients (6 females, 21 males) aged 18 to 74 years (average 38 years) underwent surgery. The difference in sex distribution in both groups was not statistically significant (p = 0.5311). According to the Robinson classification, there were 17 patients with type 2A2 fractures, of whom 8 underwent surgery and 9 were treated non-operatively, 19 patients with type 2B1 fractures, of whom 9 underwent surgery and 10 were treated non-operatively, and 15 patients with type 2B2, of whom 10 underwent surgery and 5 were treated non-operatively. The surgically treated patients prevailed in type 2B2 only, but this difference was not statistically significant (p = 0.2350). In the non-operatively treated group, 23 out of 24 patients returned to pre-injury activities in 3 months on average. Ten patients (48%) reported reaching the same function as on the other side. In the DASH score evaluation, 11 patients reached the value of 0-3.3, five patients 3.4-10, six patients 10.1-30.0 and two reached the score of more than 30. In the evaluation of capacity to work, 15 out of 24 patients were able to work, 11 of them without any restrictions or difficulties. In the evaluation of the sport and playing musical instrument module, 9 out of 24 patients did not engage in sports activities or do not play any musical instruments. In the surgically treated group, 26 out of 27 patients returned to pre-injury activities within 6 weeks. 19 (70%) patients reported reaching the same function as on the other side. In the DASH score evaluation, 19 patients reached the value of 0-3.3, two patients 3.4-10, 5 patients 10.1-30.0 and one patient with nonunion 72.5. Comparison of the average values of the DASH score demonstrated slightly better results achieved by surgical treatment (9.03 vs 6.77). When assessing the work module, 24 out of 27 patients returned to work, 20 of them without any restrictions or difficulties. Out of 27 patients, 4 patients were no longer able to engage in sports activities or to play a musical instrument. Of the 23 remaining patients, 18 did not have any problems, 5 suffered from minimal problems. The group of patients treated non-operatively included one case of non-union and the same applies to the surgically treated group. In 3 patients the removal of hardware was performed, 3 patients underwent revision of the surgical wound because of infection. DISCUSSION The recommendation of the weight-bearing of the upper extremity was similar in both groups, 12 weeks post injury/surgery on average. It is clear that sooner return to work or sports activities in the surgically treated group was preferred by younger patients who expected quicker recovery. Younger patients were less patient and more eager to return to work and sports, while the older patients, on the other hand, were more cautious about possible complications of surgery. CONCLUSIONS The results of our study did not identify any correlation between the clavicle shortening and the indication for surgical treatment. Surgical treatment was preferred by younger patients, more frequently by males. The rationale was supported by the perspective of sooner return to work and favourite sports activities. Their decision was not affected by the known risks of surgical treatment. Evaluation of the DASH score at one year after injury/surgery showed similar results. A higher incidence of complications in the surgically treated group did not lead to negative evaluation of the selected treatment modality by the highly motivated group of patients either. Key words: fractures of the clavicle diaphysis, non-operative treatment, surgical treatment, return to work, return to sports activities, functional results at 1 year.

• MeSH
• diafýzy MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury kostí * komplikace   chirurgie   MeSH
• klíční kost zranění   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• sporty * MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

AIMS: The aim of this study was to answer the question whether our newly developed injectable biodegradable "self-setting" polymer-composite as a bone adhesive is a good "bone-glue" candidate to efficiently fix comminuted fractures of pig femoral bones used as an ex-vivo experimental model. METHODS: Mechanical properties of adhesive prepared from α-tricalcium phosphate (TCP) powder and thermogelling copolymer were optimized by selecting the appropriate composition with adhesion enhancers based on dopamine and sodium iodinate. Setting time and injectability were controlled by rheology. Ex-vivo experiments of fixed pig bones were provided in terms of either the three-point bending test of bending wedge type fractured pig femurs (with LCP) or the axial compression test of 45° oblique fractured femurs (without LCP) in physiological saline solution at 37 °C. Fractured bones treated with optimized adhesive before and after bending tests were imaged by X-ray microtomography (μCT). RESULTS: Based on the rheological measurement, the adhesive modified with both dopamine and sodium iodinate exhibited optimal thixotropic properties required for injection via thin 22 G needle. This optimal adhesive composition showed an 8 min lag phase (processing time) followed by fast increase in storage modulus at 37 °C up to 1 GPa within 110 min. Self-setting of dopamine/iodinate modified adhesive was completed in 48 h exhibiting the maximum strength at compression of 7.98 MPa ± 1.39 MPa. Whereas unmodified adhesive failed in glue-to-bone adhesion, dopamine and dopamine/iodinate modified adhesive used for 45° oblique fracture fixation showed good and similar strength at compression (3.05 and 2.79 MPa, respectively). However, significantly higher elasticity of about 250% exhibited adhesive with iodinate enhancer. Moreover, mechanical properties of B2 fractures fixed with both LCP and dopamine/iodinate adhesive were approaching closely to the properties of original bone. Excellent adhesion between the adhesive and the bone fragments was proved by μCT. CONCLUSION: The polymer-composite bone adhesive modified with dopamine/iodinate exhibited very good fixation ability of femoral artificial comminuted fractures in an experimental model.

• MeSH
• biomechanika MeSH
• diafýzy MeSH
• femur diagnostické zobrazování   MeSH
• fixace fraktur MeSH
• fraktury femuru * diagnostické zobrazování   MeSH
• kostní cementy * MeSH
• kostní destičky MeSH
• prasata MeSH
• vnitřní fixace fraktury MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

PURPOSE OF THE STUDY This study aims to ascertain whether a high anteversion of the femoral neck can influence the measurement of the caputcollum-diaphyseal (CCD) angle on a plain anteroposterior (AP) radiograph of the proximal femur. MATERIAL AND METHODS We developed a new method of measuring the CCD angle and femoral neck version of the femur. This was done with the use of a computer program that utilised the measurement of the entire visualised area of femoral neck and shaft to calculate their long axis. Using this method, we measured the CCD angle and femoral neck version (FNV) of 100 photographed cadaveric femurs in two projections: The condylar line (CL) projection and the femoral neck (FN) projection. The same method was applied to 50 radiographs of the same femurs. The femurs were divided into three groups depending on the femoral neck version: Retro (FNV of <0°), Normal (FNV of 0-15°) and Ante (FNV of >15°) RESULTS We found a statistically significant difference in the CCD angle measured in the FN and CL projections in the Normal and Ante groups but not in the Retro group. There is a significant correlation between the increase in FNV and the difference between the measured CCD values in the FL and CL projections. The femoral neck version of our cadaveric femurs varied from -14. 4° to 31. 5° which is a range of more than 35°. CONCLUSIONS From the results, it is clear that with an increase in femoral neck anteversion, there is a statistically significant difference in the CCD angle measured between the two projections. This difference can be up to almost 10°. Surgeons should be aware of the limitation of the AP projection when planning for surgery on the hip. Key words: femoral neck anteversion, CCD angle, templating, preoperative planning.

• MeSH
• diafýzy MeSH
• femur * diagnostické zobrazování   MeSH
• krček femuru diagnostické zobrazování   MeSH
• lidé MeSH
• počítačová rentgenová tomografie * MeSH
• rentgendiagnostika MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

ÚVOD: Distální cílení intramedulárních hřebů má celosvětově různá řešení, avšak žádné z nich není standardně používané. Nejčastější používanou metodou v praxi je cílení pomocí zmíněné peroperační skiaskopie, což zvyšuje dávky RTG záření jak pro pacienta, tak pro personál. V roce 2018 byl registrován v České republice intramedulární hřeb pro osteosyntézu zlomenin diafýz humeru s možností cílení distálních jistících šroubů pomocí elektromagnetického systému pro distální cílení. CÍL PRÁCE: Popis nové metody a prvních zkušeností distálního cílení intramedulárního hřebu humeru pomocí elektromagnetického systému pro distální cílení. MATERIÁL A METODA: Na Klinice úrazové chirurgie FN Ostrava jsme doposud provedli šest osteosyntéz zlomenin diafýz humeru pomocí intramedulárního hřebu s elektromagnetickým distálním cílením u šesti pacientů - pěti mužů a jedné ženy. Průměrný věk pacientů byl 38 let (24–52). K osteosyntéze jsme indikovali zlomeniny typu 12 A (n-4) a 12B (n-2) dle AO/OTA klasifikace. VÝSLEDKY: Průměrný operační čas byl 56 minut, průměrný čas přípravy elektromagnetického cílení byl 13,33 minut, průměrný čas distálního jištění byl 8,33 minut, průměrný skiaskopický čas během operace byl 4,05 minut. ZÁVĚR: Systém pro distální cílení dlouhých humerálních hřebů Ezy-aim firmy Austofix představuje možnost inovativního cílení a vrtání otvorů pro distální jistící šrouby. Jeho výhodou je minimalizace rentgenového záření během operace a také přesnost vrtání. Nevýhodou je složitější příprava ramene pro distální cílení a jeho kalibrace a také propojení s řídící jednotkou kabely.

• Klíčová slova
• distální cílení hřebu, elektromagnetický systém, Ezy-aim,
• MeSH
• diafýzy chirurgie   zranění   MeSH
• fraktury humeru chirurgie   MeSH
• intramedulární fixace fraktury * metody   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

INTRODUCTION: Distal targeting of intramedullary nails has different solutions worldwide, but none of them is used as a standard. The most common method used in practice is targeting by means of the aforementioned peroperative skiascopy, which increases the dose of Xrays for both the patient and the staff. In 2018, an intramedullary nail for osteosynthesis of humeral diaphyseal fractures with the possibility of targeting the distal locking screws using an electromagnetic system for distal targeting was registered in the Czech Republic. AIM OF THE STUDY: Description of a new method and first experience with distal targeting of the intramedullary humeral nail using an electromagnetic system for distal targeting. MATERIAL AND METHOD: At the Department of Trauma Surgery, Ostrava University Hospital, we have so far performed 6 osteosyntheses of humeral diaphyseal fractures using an intramedullary nail with electromagnetic distal targeting in 6 patients - 5 men and one woman. The average age of patients was 38 years (24-52). Osteosynthesis was indicated for type 12A (n-4) and 12B (n-2) fractures according to the AO/OTA classification. RESULTS: The average operative time was 56 min, the average electromagnetic targeting preparation time was 13.33 min, the average distal fixation time was 8.33 min, the average skiascopic time during the operation was 4,05 min. CONCLUSION: The Austofix Ezy-aim distal targeting system for long humeral studs offers an innovative way of targeting and drilling holes for distal locking screws. Its advantage is the minimization of X-ray radiation during the operation and also the accuracy of drilling. The disadvantage is more complex preparation of the arm for distal targeting and its calibration, as well as connection to the control unit by cables.

• Klíčová slova
• distální cílení hřebu, elektromagnetický systém, Ezy-aim,
• MeSH
• diafýzy chirurgie   zranění   MeSH
• fraktury humeru chirurgie   MeSH
• intramedulární fixace fraktury * metody   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

x

x

• Klíčová slova
• distální jištění,
• MeSH
• chirurgie s pomocí počítače metody   MeSH
• diafýzy * chirurgie   zranění   MeSH
• fraktury kostí * chirurgie   MeSH
• intramedulární fixace fraktury MeSH
• lidé MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   MeSH
• výzkum MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

ÚVOD: Zlomeniny stehenní kosti jsou nejčastěji výsledkem vysokoenergetického mechanizmu. Jejich primární ošetření, definitivní řešení a řešení poruch hojení jsou stále námětem k diskuzi. CÍL: Cílem práce bylo analyzovat příčiny poruchy kostního hojení stehenní kosti, infekční komplikace a možnosti jejich řešení. METODIKA: Jedná se o retrospektivní studii 1433 pacientů z let 2014 až 2018. Zaměřili jsme se na skupinu sdruženě poraněných pacientů s NISS > 15, kteří zároveň utrpěli zlomeninu diafýzy nebo distální části stehenní kosti. Z tohoto souboru 178 pacientů zemřelo. Ze zbylých 998 pacientů s NISS > 15 utrpělo 82 pacientů (8 %) současně zlomeninu diafyzární nebo distální části stehenní kosti. VÝSLEDKY: Ke zhojení zlomeniny bez nutnosti další intervence došlo v 84 % případů. U dvou pacientů (2,6 %) byl stav hodnocen jako prodloužené hojení. K primárnímu nezhojení došlo celkem u 6 pacientů (8 %). DISKUZE: K řešení poruchy hojení stehenní kosti se nejčastěji používá výměna hřebu za silnější po předvrtání dřeňové dutiny a s možným přidáním vymezovacích šroubů. Úspěšnost této techniky se pohybuje mezi 75 a 100 %. Další možnou operační technikou je augmentace stávajícího hřebu přídatnou dlahou, která se osvědčila zejména v infraistmické části diafýzy, tedy v distální třetině. Úspěšnost této metody překračuje 90 %. Třetí možnou operační technikou je konverze nitrodřeňové osteosyntézy na dlahovou. Její význam spatřujeme při nutné konverzi relativní na absolutní stabilitu. ZÁVĚR: Příčiny poruchy hojení kosti jsou mechanické, biologické a kombinace obojího. Mechanickou příčinou může být nedostatečná stabilita nebo naopak přílišná rigidita osteosyntézy, která nevede ke tvorbě svalku. Biologickou příčinou je nejčastěji porucha výživy fragmentů zlomeniny. Odhalením příčiny poruchy hojení pak můžeme správnou intervencí dosáhnout zhojení.

• MeSH
• diafýzy chirurgie   MeSH
• fraktury femuru chirurgie   etiologie   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• hojení ran MeSH
• lidé MeSH
• mnohočetné fraktury chirurgie   MeSH
• osteointegrace MeSH
• pooperační komplikace diagnostické zobrazování   epidemiologie   etiologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   statistika a číselné údaje   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH