Cíl: Retrospektivní audit z urologického centra zaměřený na urologické píštěle, které vznikly v přímé souvislosti s léčbou gynekologické malignity. Podrobněji diskutované jsou ureteroarteriální píštěle, tedy patologické komunikace mezi močovodem a tepnou. Materiál: Jedná se retrospektivní analýzu případů v 10letém období (2011–2020), kdy bylo diagnostikováno a léčeno na našem pracovišti celkem 47 onkogynekologických pacientek s diagnózou močové píštěle. Jednalo se o případy, které byly na naši kliniku odeslány z lokálních, ale i ostatních pracovišť ČR. V rámci tohoto retrospektivního auditu zaměřeného na urologickou toxicitu onkogynekologické léčby jsme komplikaci ve formě ureteroarteriální píštěle zaznamenali celkem 3krát. Výsledky: Z celkového počtu 64 případů močových píštělí, které jsme za 10 let zaznamenali, bylo 47 pacientek (73,4 %) v přímé souvislosti s onkogynekologickou léčbou. Ve skupině s gynekologickými nádory jsme se setkali u třech pacientek (6,4 %) s diagnózou ureteroarteriální píštěle, přičemž dvě z nich v souvislosti s touto komplikací zemřely (exsangvinace). Ve všech případech se jednalo o pacientky léčené pro karcinom děložního čípku. Tyto ženy podstoupily v průběhu léčby radioterapii. Závěr: Ureteroarteriální píštěle jsou dnes těmi nejzávažnějšími komplikacemi, které mohou v medicíně vůbec nastat. Tato práce potvrzuje, že se s těmito případy setkáváme reálně i v dnešní době. U takto postižených pacientek bývá management extrémně náročný a vyžaduje víceoborovou spolupráci. Metody endovaskulární intervence umožňují v urgentních situacích nechirurgickým přístupem kontrolu krvácení. Zpravidla ale bývají prvním krokem k definitivnímu chirurgickému řešení.
Aim: A retrospective audit from a urological center focused on urological fistulas that directly connect with the treatment of gynecological malignancy. Ureteroarterial fistulas, i.e., pathological communication between the ureter and the artery, are discussed in more detail. Materials and methods: Over a period of ten years, from 2011 to 2020, a group of 47 patients with a diagnosis of urinary fistula was retrospectively evaluated. These patients, with a history of treatment for gynecological malignancy, were sent to our clinic from local and non-regional departments in the Czech Republic. We found three cases of ureteroarterial fistula in the presented analysis that focused on urological toxicity of oncogynecological treatment. Results: Within the mentioned period of ten years, we recorded 64 cases of urinary fistulas, and 47 patients (73.4%) were directly related to oncogynecological treatment. In the group with gynecological tumors, we found three patients (6.4%) with a diagnosis of ureteroarterial fistula, two of whom died directly related to this complication (exsanguination). These patients were treated for cervical cancer. All of them underwent radiotherapy during the treatment. Conclusion: Ureteroarterial fistulas are the most severe complications that can occur in medicine. This work confirms that we have encountered these cases even recently. Management is highly demanding for patients affected in this way and requires multidisciplinary cooperation. Endovascular intervention methods can control bleeding in emergency situations with non-surgical approaches. However, they are usually the first step towards a definitive surgical solution.
OBJECTIVE: To investigate long-term and patient-reported outcomes, including sexual function, in women undergoing urogenital fistula (UGF) repair, addressing the lack of such data in Western countries, where fistulas often result from iatrogenic causes. PATIENTS AND METHODS: We conducted a retrospective analysis at a tertiary referral centre (2010-2023), classifying fistulas based on World Health Organisation criteria and evaluating surgical approaches, aetiology, and characteristics. Both objective (fistula closure, reintervention rates) and subjective outcomes (validated questionnaires) were assessed. A scoping review of patient-reported outcome measures in UGF repair was also performed. RESULTS: The study included 50 patients: 17 (34%) underwent transvaginal and 33 (66%) transabdominal surgery. History of hysterectomy was present in 36 patients (72%). The median (interquartile range [IQR]) operating time was 130 (88-148) min. Fistula closure was achieved in 94% of cases at a median (IQR) follow-up of 50 (16-91) months and reached 100% after three redo fistula repairs. Seven patients (14%) underwent reinterventions for stress urinary incontinence after transvaginal repair (autologous fascial slings). Patient-reported outcomes showed median (IQR) scores on the International Consultation on Incontinence Questionnaire Female Lower Urinary Tract Symptoms Modules (ICIQ-FLUTS) of 5 (3-7) for filling symptoms, 1 (0-2) for voiding symptoms and 4.5 (1-9) for incontinence symptoms. The median (IQR) score on the ICIQ Female Sexual Matters Associated with Lower Urinary Tract Symptoms Module (ICIQ-FLUTSsex) was 3 (1-5). The median (IQR) ICIQ Satisfaction (ICIQ-S) outcome score and overall satisfaction with surgery item score was 22 (18.5-23.5) and 10 (8.5-10), respectively. Higher scores indicate higher symptom burden and treatment satisfaction, respectively. Our scoping review included 1784 women, revealing mixed aetiology and methodological and aetiological heterogeneity, thus complicating cross-study comparisons. CONCLUSIONS: Urogenital fistula repair at a specialised centre leads to excellent outcomes and high satisfaction. Patients with urethrovaginal fistulas are at increased risk of stress urinary incontinence, possibly due to the original trauma site of the fistula.
- MeSH
- dospělí MeSH
- hodnocení výsledků péče pacientem * MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- vezikovaginální píštěl * chirurgie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- pozorovací studie MeSH
Cíl: Shrnutí aktuálních informací o možnostech diagnostiky a léčby uterovezikální píštěle jako následek iatrogenní komplikace. Metodika: Literární přehled dostupných informací o možnostech operační léčby uterovezikální píštěle vzniklé po předchozím císařském řezu a srovnání s vlastními zkušenosti v podmínkách rozvojového světa. Závěr: Uterovezikální píštěl je abnormální komunikace mezi močovým měchýřem a dělohou. Příčinou této patologie je ve většině případů iatrogenní komplikace, nejčastěji po císařském řezu. Incidence této patologie se výrazně liší geograficky. V rozvinutých zemích jsou tyto píštěle spíše vzácné. Naproti tomu v rozvojových zemích jsou uterovezikální píštěle častější, s významným dopadem na následný život pacientky vzhledem k obecně nedostupné zdravotní péči.
Aim: Aim of the study to summarize the current information on diagnostic and treatment options for uterovesical fistula as a consequence of iatrogenic complication. Methods: Literature review of available information on surgical treatment options for uterovesical fistula resulting from previous caesarean section and comparison with our own experience in the developing world. Conclusion: Uterovesical fistula is an abnormal communication between the bladder and uterus. The cause of this pathology in most cases is an iatrogenic complication, most commonly arising after a caesarean section. The incidence of this pathology varies significantly geographically. In developed countries, these fistulas are rather rare. On the other hand, in developing countries, uterovesical fistulas are more common with a significant impact on the subsequent life of the patient due to generally inaccessible health care.
- MeSH
- císařský řez * škodlivé účinky MeSH
- dospělí MeSH
- inkontinence moči etiologie MeSH
- kazuistiky jako téma MeSH
- lidé MeSH
- píštěl močového měchýře * diagnóza etiologie terapie MeSH
- ultrasonografie metody MeSH
- vezikovaginální píštěl diagnostické zobrazování diagnóza patologie terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Geografické názvy
- subsaharská Afrika MeSH
- MeSH
- erektilní dysfunkce diagnóza etiologie terapie MeSH
- hemoragická cystitida diagnóza etiologie terapie MeSH
- inkontinence moči diagnóza etiologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- močové píštěle diagnóza klasifikace terapie MeSH
- nádory * komplikace MeSH
- píštěl močového měchýře diagnóza etiologie terapie MeSH
- radioterapie škodlivé účinky MeSH
- rizikové faktory MeSH
- striktura uretry chirurgie diagnóza epidemiologie MeSH
- urologické nemoci * etiologie klasifikace terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Stejně jako ve všech oborech medicíny i v urologii ošetřujeme pacienty stále vyššího věku a s četnějšími komorbiditami. Řada našich pacientů tak má anamnézu rekonstrukčních výkonů na cévním řečišti. Setkali jsme se s komplikací u pacienta po angiochirurgické intervenci, po uzavření objemného aneuryzmatu vnitřní kyčelní tepny coilingem. V případě prezentovaného pacienta došlo po vyplnění aneuryzmatu coilingem ke vzniku píštěle mezi výdutí a močovým měchýřem a také k rozvoji hematurie. Zdrojem hematurie nebyla píštěl z již vyplněné výdutě, ale krvácení cév sliznice močového měchýře v důsledku kongesce z útlaku objemným vakem aneuryzmatu vnitřní tepny kyčelní. Diagnostika a terapie příčiny hematurie v důsledku aneuryzmatu je velmi náročná pro raritní výskyt a měl by se na ní podílet multidisciplinární tým složený z urologa, cévního chirurga a intervenčního radiologa.
As well as in other departments of medicine, also in urology, we treat much older patients with more frequent comorbidities. Many of our patients have a history of reconstructive procedures on the vascular system. We encountered a complication in a patient after angiosurgery, which included closing a large aneurysm of the internal iliac artery by coiling. In this case study, a fistula between the vascular bulge and the bladder developed after filling the aneurysm with coiling and the hematuria was presented. However, the source of hematuria was not the fistula from the already filled bulge, but the bleeding of the vessels of the bladder mucosa due to congestion from compression by a large sac of the aneurysm of the internal iliac artery. Diagnosis and therapy of the cause of hematuria due to an aneurysm is very difficult because of its rare occurrence therefore it should involve a multidisciplinary team consisting of a urologist, vascular surgeon and interventional radiologist.
- MeSH
- aneurysma ilické tepny * chirurgie patologie MeSH
- antibakteriální látky MeSH
- cystoskopie MeSH
- hematurie * diagnostické zobrazování etiologie terapie MeSH
- katetrizace močového měchýře MeSH
- lidé MeSH
- píštěl močového měchýře diagnostické zobrazování patologie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Zatímco v rozvojových zemích představují nejčastější příčinu vzniku urogenitální píštěle poranění vzniklá v důsledku protrahovaného porodu, jsou ve vyspělých státech tyto komplikace naštěstí relativně vzácné. Zde vzniká urogenitální píštěl obvykle jako následek nerozpoznaného iatrogenního poranění močových cest během operačního výkonu; typicky hysterektomie. Radioterapie pánevní oblasti či zánětlivé onemocnění pánve představují některé z méně běžných příčin rozvoje píštělí. Zcela charakteristickým příznakem je kontinuální denní i noční nekontrolovatelný únik moči, který v přítomnosti rizikových faktorů souvisejících s možnou formací píštěle nutí lékaře pomyslet na tuto poměrně vzácnou diagnózu. Důsledně odebraná anamnéza, zevrubné urogynekologické fyzikální vyšetření a barvivový test představují první diagnostické kroky, které jsou často schopné píštěl spolehlivě odhalit. Ze zobrazovacích vyšetření rutinně využíváme retrográdní a mikční cystouretrografii a kontrastní CT močových cest, které vyloučí souběžné poranění močovodů. U cystografie je nutné provést předozadní i boční projekci, ke stanovení přesné lokalizace píštěle. Uretrocystoskopie v indikovaných případech doplněná biopsií suspektních lézí je nedílnou součástí předoperační diagnostiky (1). Klasickým řešením tohoto onemocnění dosud byla otevřená operační revize. Ale využití laparoskopické a robotické chirurgie v současné době rozšiřuje možnosti řešení poranění močovodu. Dalšími možnostmi léčby je zavedení ureterálního stentu nebo perkutánní nefrostomie samotné nebo v kombinaci se zavedením ureterálního stentu (2). V naší kazuistice popisujeme případ pacientky, u které došlo ke spontánnímu zhojení ureterovaginální píštěle.
While in developing countries obstetric trauma due to prolonged labour is the most common cause of genitourinary fistulas, these complications are fortunately relatively rare in developed countries. Here, a genitourinary fistula usually occurs as a result of an unrecognized iatrogenic injury to the urinary tract during surgery; typically hysterectomy. Radiotherapy to the pelvic area or pelvic inflammatory disease are some of the less common causes of fistulas. Continuous diurnal and nocturnal uncontrolled urine leakage is a very characteristic feature which, in the presence of risk factors associated with possible fistula formation, prompts the doctor to consider this relatively rare diagnosis. A thorough medical history, a comprehensive urogynaecological physical examination, and a dye test are the initial diagnostic steps which are often capable of reliably diagnosing a fistula. In terms of imaging studies, retrograde and voiding cystourethrography and a contrast-enhanced CT scan of the urinary tract to rule out concurrent ureteral injury are used routinely. Cystography requires both anteroposterior and lateral projection in order to determine the exact location of the fistula. When indicated, urethrocystoscopy complemented with biopsy of suspicious lesions is an integral part of preoperative diagnostic tests (1). Open surgical repair has so far been the classic management of this condition. Recently, however, the use of laparoscopic and robotic surgery has expanded the management options for ureteral injury. Other treatment options are ureteral stent placement and percutaneous nephrostomy alone or in combination with ureteral stent placement (2). We report a case of a female patient in whom spontaneous healing of a ureterovaginal fistula occurred.
- MeSH
- hysterektomie škodlivé účinky MeSH
- iatrogenní nemoci MeSH
- lidé MeSH
- močové píštěle * diagnostické zobrazování patologie MeSH
- morbidní obezita MeSH
- spontánní remise MeSH
- vaginální píštěl * diagnostické zobrazování patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Vezikovaginální píštěl je patologická komunikace mezi močovým měchýřem a pochvou, Nejčastěji se vyskytuje v rozvojových zemích jako poporodní komplikace a jako iatrogenní pooperační komplikace především v zemích vyspělých. Video prezentuje operační výkon v jednotlivých krocích. Materiál a metody: V období 11/2005–5/2019 podstoupilo robotickou okluzi vezikovaginální píštěle na našem pracovišti již 15 pacientek pomocí systému da Vinci S a Si. U všech pacientek došlo ke vzniku píštěle po předchozí gynekologické operaci s rozvojem obtíží v rozmezí dvou až šesti týdnů od operace. U devíti pacientek se jednalo o předchozí operaci pro benigní onemocnění, tedy uterus myomatosus, tři pacientky trpěly hypermenorheou, další tři pacientky byly indikovány k operačnímu řešení pro maligní onemocnění, dvě pro karcinom endometria, jedna pro karcinom děložního čípku. Deset pacientek podstoupilo laparoskopickou vaginálně asistovanou hysterektomii, čtyři pacientky podstoupily operační výkon klasickou abdominální cestou. Jedna z pacientek prodělala nejprve laparoskopický výkon. Pro pooperační krvácení byla provedena otevřená revize do 24 hodin od výkonu se suturou močového měchýře. U dvou pacientek selhaly předchozí pokusy o uzávěr fistuly (laparoskopický a otevřený – abdominální přístup). U další pacientky pak selhal pouze jeden laparoskopický pokus o uzávěr píštěle. Výsledky: Průměrná doba operace byla 151 (105–192) minut, krevní ztráty byly u všech pacientek neměřitelné. Průměrná doba hospitalizace byla 12 (6–19) dní. Průměrná délka katetrizace byla 12 (9–18) dní. Plánovaně jsme ponechávali permanentní katétr zpočátku 12 dní, někdy i déle, spíše pro pocit jistoty a dle rozhodnutí operatéra, postupně jsme dobu katetrizace zkracovali Jedna z pacientek si jedenáctý den katétr omylem vytrhla a krvácela, proto jsme u ní ponechali cévku o sedm dní déle. U žádné z pacientek jsme nezaznamenali žádnou časnou ani pozdní pooperační komplikaci. Všechny pacientky podstoupily kontrolní cystoskopické vyšetření po třech měsících od operace a u žádné nebyla prokázána recidiva píštěle. Toto vyšetření jsme prováděli rutinně, abychom ověřili celkový stav močového měchýře, kapacitu, stav jizvy i ureterálních ústí. Závěr: Vezikovaginální píštěl se vyskytuje ve vyspělých zemích jako komplikace po gynekologických operacích pro benigní onemocnění v 80 %, následkem porodního traumatu v 10 %, radioterapie v 5 % a jako komplikace gynekologické onkologické operace v 5 % Vzhledem ke vzrůstajícímu počtu gynekologických výkonů budou jistě přibývat i komplikace, jejichž řešení je nutno se věnovat se stejnou péčí. Robotický přístup patří mezi nejmodernější metody. Umožňuje rychlejší a přesnější operační zákrok a zkracuje dobu rekonvalescence. Naše pětileté výsledky potvrzují 100% efektivitu této metody u pacientek s fistulou vzniklou po předchozím operačním zákroku.
Introduction: Vesicovaginal fistula is a pathological communication between the bladder and the vagina. It most commonly occurs as a postpartum complication in developing countries and as an iatrogenic postoperative complication in developed countries. The presented video illustrates the surgical procedure in individual steps. Material and methods: In the period from 11/2005 to 05/2019, a total of 15 patients underwent robotic-assisted vesicovaginal fistula repair using the da Vinci S and Si systems at our centre. All the patients developed a fistula after previous gynaecological surgery, with their symptoms developing within 2 to 6 weeks following the procedure. In nine patients, it was previous surgery for a benign condition (uterine fibroids); three patients had hypermenorrhoea; another three patients were indicated for surgical management of malignant disease - two for endometrial cancer and one for cervical cancer. Ten patients underwent laparoscopic-assisted vaginal hysterectomy; four patients had classic abdominal surgery. One of the patients had laparoscopic surgery first. Because of postoperative bleeding, an open revision was performed within 24 hours of the procedure with a bladder suture. In two patients, previous attempts at closing the fistula (laparoscopic and open - abdominal approach) failed. In another patient, only one laparoscopic attempt at closing the fistula failed. Results: The average operation time was 151 (105-192) minutes; blood losses were unmeasurable in all the patients. The average durationof hospital stay was 12 (6-19) days. The average catheterization time was 12 (9-18) days. We intentionally left an indwelling catheter in place for 12 days initially, sometimes even longer for a sense of security, and based on the surgeon's decision, decreased the catheterization time gradually. On day 11, one of the patients pulled out her catheter accidentally and experienced bleeding; thus, the catheter was left in place for additional 7 days. No early or late postoperative complications were noted in any of the patients. All the patients underwent follow-up cystoscopy at three months after surgery and no fistula recurrence was observed in any of them. We performed this on a routine basis to check the general condition and capacity of the bladder, as well as the status of the scar and ureteral orifices. Conclusion: In developed countries, a vesico‑ vaginal fistula occurs as a complication following gynaecological surgery for benign disease in 80%, due to obstetric trauma in 10%, after radiotherapy in 5%, and as a complication of gynaecological oncological surgery in 5%. Given the increasing number of gynaecological procedures, complications will certainly be on the rise and their management will require adequate care. The robotic approach is among the most up-to-date methods, allowing for a more rapid and accurate surgical procedure and reducing the recovery time. Our five-year results show a 100% efficacy of this method in patients with a fistula due to previous surgery.
Předmětem tohoto textu je přehledně přiblížit čtenáři téma urogenitálních píštělí. Zatímco v rozvojových zemích představují nejčastější příčinu vzniku píštěle poranění vzniklá v důsledku protrahovaného porodu, jsou ve vyspělých státech tyto komplikace naštěstí relativně vzácné. Zde vzniká urogenitální píštěl obvykle jako následek nerozpoznaného iatrogenního poranění močových cest během operačního výkonu; typicky hysterektomie. Radioterapie pánevní oblasti či zánětlivé onemocnění pánve představují některé z méně běžných příčin rozvoje píštělí. Zcela charakteristickým příznakem je kontinuální denní i noční nekontrolovatelný únik moči, který v přítomnosti rizikových faktorů souvisejících s možnou formací píštěle nutí lékaře pomyslet na tuto poměrně vzácnou diagnózu. Důsledně odebraná anamnéza, zevrubné urogynekologické fyzikální vyšetření a barvivový test představují první diagnostické kroky, které jsou často schopné píštěl spolehlivě odhalit. Ze zobrazovacích vyšetření rutinně využíváme retrográdní a mikční cystouretrografii a kontrastní CT močových cest, které vyloučí souběžné poranění močovodů. Uretrocystoskopie v indikovaných případech doplněná biopsií suspektních lézí je nedílnou součástí předoperační diagnostiky. S ohledem na rozsah následujícího sdělení se autoři nezabývají léčbou a managementem píštělí, které budou předmětem budoucího přehledového článku.
The aim of this text is to introduce the topic of urogenital fistulae to the reader. Whereas obstructed labour is the most common cause of fistula formation in the developing countries, it is a quite rare complication in the developed world, where it usually occurs as a result of an unrecognized intraoperative injury of the urinary tract, mainly so during hysterectomy. Pelvic radiotherapy and inflammatory disease are some of the less frequent causes of fistula formation in the developed countries. The presence of involuntary urine loss througout the day and especially at night during sleep is a typical sign of a fistula. A high level of suspicion for possible urogenital fistula formation must be addressed if these symptoms are associated with some of the risk factors included in the patient’s history. Detailed history and physical examination with dye tests may be sufficient in order to reach the correct diagnosis, however retrograde urethrogram and voiding cystourethrogram are routinely used in the diagnostic work‑up. CT urogram is a mandatory investigation used to exclude possible upper urinary tract involvement. We also use urethrocystoscopy with biopsy of the fistula tract if suspicion of malignancy arises in the preoperative assessment of the fistula. The conservative and surgical management of urogenital fistualae is beyond the scope of this text and will be discussed in great detail in our future review article.
- Klíčová slova
- urogenitální píštěl,
- MeSH
- barvení a značení MeSH
- cystoskopie MeSH
- diagnostické zobrazování MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- iatrogenní nemoci MeSH
- lidé MeSH
- píštěl močového měchýře * diagnóza etiologie MeSH
- píštěle etiologie klasifikace MeSH
- rizikové faktory MeSH
- urodynamika MeSH
- vezikovaginální píštěl * diagnóza etiologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Arterio‑ureterální píštěl je vzácná život ohrožující příčina masivní hematurie. Cílem práce je prezentovat dvě kazuistiky s touto komplikací. Oba případy spojuje přítomnost makroskopické hematurie, operace v oblasti pánve s následnou radioterapií, cévní a urologické výkony zahrnující pravidelné výměny stentu v anamnéze. Přestože se jedná o komplikaci vzácnou, zdá se, že její výskyt dle dostupných kazuistik není zcela raritní. Zároveň lze očekávat i nárůst její incidence vzhledem ke stárnutí populace a extenzivní léčbě onkologických pacientů související s prodloužením doby přežití a vyšším rizikem výskytu sekundárních komplikací. V diagnostice je proto stěžejní na možnou přítomnost píštěle myslet a v terapii poté multioborový přístup zejména ve spolupráci s intervenčními radiology a cévními chirurgy
Arterio-ureteral fistula is a rare life threatening cause of gross haematuria. The aim is to present two cases with this condition. Both cases presented with gross haematuria and had a history of vascular and pelvic surgery with radiotherapy and regular ureteral stent reinsertion. Even though it is a rare condition, it appears to be more frequent than we previously thought according to described cases in literature. Moreover its incidence can be expected to increase with aging population, extensive oncological treatment, improved cancer survival and thus higher risk of secondary complications. Therefore it is crucial to consider this possible complication and use multidisciplinary treatment especially in cooperation with interventional radiologist and vascular surgeon.
- Klíčová slova
- arterio‑ureterální píštěl,
- MeSH
- cévní píštěle * diagnóza komplikace MeSH
- hematurie * diagnóza etiologie terapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- močové píštěle * diagnóza komplikace MeSH
- močové ústrojí chirurgie patofyziologie MeSH
- nádory anu komplikace MeSH
- nádory děložního čípku komplikace MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Vezikovaginální píštěle (VVP) jsou jednou z obávaných gynekologických komplikací. Sama VVP neohrožuje pacientku na životě, ale vznikem močové inkontinence výrazně zhoršuje její kvalitu života. Rozsah a charakter úniku moči je závislý na velikosti VVP. Uzávěr VVP lze provádět jak vaginální cestou, tak abdominálně. V době otevřené chirurgie byl jako první krok užíván, pro svou mininvazivitu, vaginální přístup a k invazivnímu abdominálnímu přístupu cestou laparotomie bylo přistupováno až po selhání vaginálního přístupu. Zavedení laparoskopie snížilo invazivitu transabdominálního přístupu a pro větší efektivitu tohoto výkonu ve srovnání s vaginálním přístupem se laparoskopie stává metodou první volby na většině pracovišť. Následné zavedení roboticky asistované chirurgie pomáhá překonat některé překážky klasické laparoskopie, při ponechání všech výhod miniinvazivity (jedná se o vyšší stupeň laparoskopie). To je ještě více prohloubeno v případě užití jednoportové techniky pomocí Single site daVinci Xi technologie. Indikace a operační postup jednoportového roboticky asistovaného uzávěru vezikovaginální píštěle: Jednalo se o padesátiletou pacientku po laparoskopicky asistované vaginální hysterektomii s pravostrannou adnexektomií. Výkon jsme provedli v celkové anestezii v Trendelenburgově poloze 31°. Tuto polohu používáme standardně u tohoto typu operací. Obloučkovitou incizí v hraně pupku délky 25 mm a opatrnou preparací jednotlivých vrstev jsme otevřeli dutinu břišní (DB). Po vyšetření DB, které bylo bez patologického nálezu, jsme zavedli touto incizí složený pracovní disk "Single site“, který se po rozevření sám fixuje v ráně. Tímto diskem jsme v prefabrikovaných otvorech zavedli optický port pro 8 mm standardní robotickou 3D kameru s šikmou optikou a dva zahnuté pracovní porty 5 mm pro robotické flexibilní nástroje. Ještě je v disku jedno místo na asistentský port, který může být 10 mm či 8 mm, my využili 8 mm, a dokončili dokaci robota. Transvezikálně jsme ozřejmili lokalizaci píštěle a vztah k ústím ureterů. Poté jsme provedli resekci kanálu píštěle a odpreparování pochvy od stěny močového měchýře, který mobilizujeme, co nejdále od stěny pochvy s píštělí. Uzavření pochvy a močového měchýře jsme provedli vstřebatelnými V‑LOC 90R stehy a stehy StratafixTM na permanentním močovém katétru Ch 20 Foley, který jsme ponechali 21 dní na spád. Na našem pracovišti je odstranění permanentního močového katétru za tři týdny standardní dobou. Dle literatury (1, 2, 4, 5) možno odstranit katétr i dříve (7–10 dní). Břišní drén byl odstraněn druhý pooperační den. Celkový čas operace (skin to skin) byl 135 minut, z toho vlastní délka výkonu na robotické konzoli byla 65 minut. Výsledek: Pooperační průběh byl nekomplikovaný. Dvacátýprvní den od operace byl vytažen permanentní katétr a pacientka od té doby zcela bez urologických obtíží a jizva v pupku pevná a zhojena tak, že není na první pohled patrná. Diskuze: V případě, že je indikován abdominální přístup řešení VVF, doporučujeme zvážit užití robotického nebo laparoskopického přístupu, abychom minimalizovali morbiditu spojenou s provedením velké incize. První případ roboticky asistované korekce VVF popsali Melamud et al. v roce 2005 (1). Od této doby byla uveřejněna celá řada malých studií a kazuistik (2, 3, 4, 5, 6). Nemáme sice k dispozici přímá srovnání korekce VVF pomocí roboticky asistovaného vs. otevřeného vs. laparoskopického přístupu, benefit robota v podobě lepšího zvětšení, trojrozměrného zobrazení, lepší manipulace a kratší učební křivky oproti laparoskopii může být při operaci VVF neocenitelný (2, 4, 7, 8, 9). Korekci VVF pomocí laparoskopické operace jedním portem (LESS) poprvé popsali v roce 2011 Abdel‑Karim et al. Autoři užili zařízení Triport a další 5 mm port pro suturu (10). O využití této technologie při operaci VVF máme zatím k dispozici pouze minimum údajů (11). Závěr: Jednoportové roboticky asistované uzavření vezikovaginální píštěle může u vybrané skupiny pacientek nahradit více portový přístup laparoskopický či robotický při stejném kurativním výsledku s podstatně lepším kosmetickým efektem. A o srovnání s eventuálním laparotomickým přístupem ani nemluvě.
Introduction: Vesicovaginal fistulas (VVPs) are among much‑feared gynaecological complications. A VVP in itself is not life‑threatening for the patient, but the resulting urinary incontinence significantly impairs her quality of life. The extent and nature of urine leakage depend on the size of the VVP. A VVP closure can be performed via both the vaginal and abdominal routes. In the era of open surgery, the vaginal approach was used as the first step due to its minimal invasiveness, and an invasive abdominal approach with laparotomy was only adopted after a failure of the vaginal approach. The introduction of laparoscopy reduced the invasiveness of the transabdominal approach, and, due to a higher effectiveness of this procedure in comparison with the vaginal approach, laparoscopy has become the method of first choice in most centres. The subsequent introduction of robot‑assisted surgery has helped to overcome some of the obstacles of classic laparoscopy, while maintaining all the advantages of minimal invasiveness (it is a higher‑grade laparoscopy). This is even more enhanced when the single‑port technique of the da Vinci Xi Single‑Site technology is used. Indications for and the operating procedure of a single‑port robot‑assisted closure of a vesicovaginal fistula: We report a 50-year‑old patient who underwent laparoscopy‑assisted vaginal hysterectomy with right adnexectomy. The procedure was carried out under general anaesthesia in the Trendelenburg position of 31°. We use this position by default in this type of surgery. The abdominal cavity was opened with a 25-mm semi‑lunar incision at the umbilical margin and by carefully dissecting the individual layers. Once the abdominal cavity was inspected with no pathology found, the single‑site working disk was deployed into the abdomen through the incision in its folded configuration, and then unfolded and self‑secured in the wound. Using this disk, an optical port for a standard 8-mm robotic 3D camera with oblique optics and two curved 5-mm working ports for flexible robotic instruments were placed through prefabricated openings. There is one more site in the disk for an 8-mm or 10-mm assistant port; we used the 8-mm one, and completed robot docking. The fistula location and its relation to the ureteric orifices were identified transvesically. Next, the fistula canal was resected and the vaginal wall was dissected from the bladder which was mobilized as far as possible from the vaginal wall with the fistula. Closure of the vagina and bladder was performed with non‑absorbable V‑LOC 90R sutures and StratafixTM sutures on an indwelling Foley catheter Ch 20 that was kept in situ for 21 days. At our centre, removing an indwelling urinary catheter in 3 weeks’ time is a standard procedure. According to the literature (1, 2, 4, 5), a catheter can be removed earlier than that (in 7 to 10 days). The abdominal drain was removed on postoperative day 2. The total duration of surgery (skin to skin) was 135 minutes, with the robotic console time being 65 minutes. Result: The postoperative course was uneventful. On day 21 after surgery, the indwelling catheter was removed, and since then, the patient has been completely free from urological complaints, with the umbilical scar being firm and healed to such an extent that it is unnoticeable at first glance. Discussion: When the abdominal approach is indicated in the management of VVF, we recommend considering the use of robotic or laparoscopic approach in order to minimize the morbidity associated with major incisions. The first case of robot‑assisted repair of VVF was reported by Melamud et al in 2005 (1). Since then, a number of small studies and case reports have been published (2, 3, 4, 5, 6). Although no direct comparisons of VVF repair using robot‑assisted vs. open vs. laparoscopic approach are available, the benefits of robot‑assisted surgery in terms of increased magnification, three‑dimensional visualization, superior manipulation, and a shorter learning curve compared with laparoscopy can all be invaluable in the surgical management of VVF (2, 4, 7, 8, 9). The repair of a VVF using laparoendoscopic single‑site surgery (LESS) was first described by Abdel‑Karim et al. in 2011. The authors used the TriPort system and another 5-mm port for the suture (10). Only scarce data are available on the use of this technology in VVF surgery (11). Conclusion: In a selected group of patients, a single‑port robot‑assisted closure of a vesicovaginal fistula may replace multiple‑port laparoscopic or robotic approach with the same curative outcome and a significantly superior cosmetic effect, with a possible laparotomic approach bearing no comparison to the above.
- MeSH
- laparoskopie metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony MeSH
- močové ústrojí chirurgie MeSH
- roboticky asistované výkony metody MeSH
- vagina chirurgie MeSH
- vezikovaginální píštěl * chirurgie patologie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
