Terapie v těhotenství a laktaci má u pacientek s revmatoidní artritidou svá specifická úskalí. Vysoká aktivita revmatoidní artritidy v průběhu těhotenství přináší rizika nejen pro matku, ale i pro dítě (ztráta plodu, předčasný porod, nízká porodní hmotnost a další). Léčba revmatoidní artritidy se opírá o celou řadu léků od nesteroidních antirevmatik, glukokortikoidů, konvenčních chorobu modifikujících léků, biologik až po cílené syntetické léky. Podávání celé řady těchto léčiv je v těhotenství a laktaci, bud' úplně kontraindikováno, nebo je výrazně omezeno. Certolizumab pegol byl prvním biologickým lékem, který se etabloval v terapii obtížně kontrolovatelné revmatoidní artritidy v těhotenství.
Therapy during pregnancy and lactation presents specific challenges for patients with rheumatoid arthritis. High activity of rheumatoid arthritis during pregnancy poses risks to both the mother and the child, including fetal loss, premature birth, and low birth weight. Treatment of rheumatoid arthritis relies on a range of drugs including non-steroidal antirheumatic drugs, glucocorticoids, conventional disease-modifying drugs, biologics, and targeted synthetic drugs. Administering many of these drugs is either completely contraindicated or significantly restricted during pregnancy and lactation. Certolizumab pegol has been the first biologic drug to establish itself in treating challenging cases of rheumatoid arthritis during pregnancy.
Moderní strategie léčby pacientů s revmatoidní artritidou (RA) jsou zaměřeny na časnou a důslednou kontrolu synovitidy a prevenci vzniku nevratného poškození kloubů. Včasná diagnóza a rychlé zahájení léčby chorobu modifikujícími antirevmatiky jsou základním principem moderní léčby RA. Aktivita onemocnění by měla být pravidelně monitorována, hodnocena pomocí kompozitních indexů a léčba eskalována podle zásad léčby k cíli (T2T). Cílem léčby je dosažení remise nebo alespoň nízké aktivity onemocnění. Základem farmakoterapie RA jsou syntetické a biologické chorobu modifikující antirevmatické léky (DMARD), které ovlivňují dlouhodobý průběh onemocnění a zpomalují strukturální progresi.
Modern treatment strategies for patients with rheumatoid arthritis (RA) focus on early and consistent control of synovitis and prevention of irreversible joint damage. Early diagnosis and prompt initiation of treatment with disease-modifying antirheumatic drugs (DMARDs) are fundamental principles of modern RA treatment. Disease activity should be regularly monitored, assessed using composite indices and treatment escalated according to the principles of treatment to target (T2T). The goal of treatment is to achieve remission or at least low disease activity. The mainstay of RA pharmacotherapy is synthetic and biologic disease-modifying antirheumatic drugs, which affect the long-term course of the disease and slow structural progression.
- MeSH
- antirevmatika farmakologie terapeutické užití MeSH
- časná diagnóza MeSH
- glukokortikoidy farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- revmatoidní artritida * diagnóza farmakoterapie patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Axiální spondyloartritida je chronické revmatické onemocnění postihující osový skelet, periferní klouby a mimokloubní struktury. Cílem léčby je potlačit zánětlivou aktivitu a zabránit strukturálnímu poškození, aby se minimalizovala bolest a ztuhlost a zachovala pohyblivost a dobrá kvalita života pacientů. Interleukiny (IL) 17A a 17F jsou prozánětlivé cytokiny, které hrají důležitou roli v patogenezi axiální spondyloartritidy. IL-17F je u pacientů s axiální spondyloartritidou zvýšeně exprimován, i když je biologicky méně aktivní než IL-17A. Nicméně kombinovaná inhibice obou těchto cytokinů ukázala v in vitro experimentech lepší účinnost ve snižování zánětlivé aktivity než samostatná inhibice jednoho z nich. Bimekizumab je první monoklonální protilátka, která selektivně tlumí interakci IL-17A i IL-17F s jejich receptory. V klinických hodnoceních byla prokázána jeho účinnost a bezpečnost u pacientů s axiální spondyloartritidou. Pacienti, kteří užívali bimekizumab, dosáhli signifikantně lepší klinické odpovědi podle kritérií ASAS (Assessment of SpondyloArthritis International Society) a výraznějšího zmírnění objektivních ukazatelů zánětu než pacienti užívající placebo. Léčba byla účinná nezávisle na předchozí terapii a bimekizumab byl obecně dobře snášen. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patřily nasofaryngitida a infekce horních cest dýchacích. Plísňové infekce byly pozorovány častěji než u placeba, ale závažné infekce a kardiovaskulární příhody byly vzácné. Bimekizumab byl na podkladě těchto klinických hodnocení schválen pro léčbu ankylozující spondylitidy, neradiografické axiální spondyloartritidy a aktivní psoriatické artritidy. Pro konstatování vyšší účinnosti kombinované inhibice IL-17A a IL-17F u spondyloartritid, jako bylo prokázáno u psoriázy, zatím chybí srovnávací klinická hodnocení. Celkově lze konstatovat, že bimekizumab je účinný a dobře snášený biologický lék pro pacienty s axiální spondyloartritidou a představuje novou naději v léčbě tohoto onemocnění.
Axial spondyloarthritis is a chronic rheumatic disease affecting the axial skeleton, peripheral joints and extraarticular structures. The goal of treatment is to suppress inflammatory activity and prevent structural damage in order to minimize pain and stiffness and to preserve mobility and good quality of life of the patients. Interleukins (IL) 17A and 17F are pro-inflammatory cytokines that play an important role in the pathogenesis of axial spondyloarthritis. IL-17F is elevatedly expressed in patients with axial spondyloarthritis, although it is biologically less active than IL-17A. However, combined inhibition of both of these cytokines has shown better efficacy in reducing inflammatory activity in in vitro experiments than inhibition of either cytokine alone. Bimekizumab is the first monoclonal antibody that selectively inhibits the interaction of both IL-17A and IL-17F with their receptors. Its efficacy and safety have been demonstrated in clinical trials in patients with axial spondyloarthritis. Patients treated with bimekizumab achieved a significantly greater improvement in ASAS (Assessment of SpondyloArthritis International Society) clinical response and reduction in objective markers of inflammation than patients taking placebo. Treatment was effective independently of prior therapy and bimekizumab was generally well tolerated. The most common adverse effects were nasopharyngitis and upper respiratory tract infections. Fungal infections were seen more frequently than in placebo arm, but serious infections and cardiovascular events were rare. Based on these clinical trials, bimekizumab was approved for the treatment of ankylosing spondylitis, non-radiographic axial spondyloarthritis and active psoriatic arthritis. Comparative clinical trials are not yet available to conclude that combined IL-17A and IL-17F inhibition is more effective in spondyloarthritis, as has been demonstrated in psoriasis. Overall, bimekizumab is an effective and well-tolerated biologic for patients with axial spondyloarthritis and represents a new hope in the treatment of this disease.
