Adrenalektomie je chirurgické odstranění nadledviny, které má řadu indikací. Laparoskopická adrenalektomie je zlatým standardem operační léčby chorob nadledvin. Tato miniinvazivní metoda přinesla jednoznačný benefit pro pacienty stran nižší krevní ztráty, menší operační rány, zkrácení doby hospitalizace a nižší potřeby analgetik. V rukou zkušeného chirurga je adrenalektomie spojena s nízkým výskytem závažných komplikací.
Adrenalectomy is a surgical adrenal gland removing with wide scale of indications. Laparoscopic adrenalectomy is a gold standart of suprarenal gland surgery. This miniivasive procedure brought clear patient benefits of lower blood lost, smaller surgery wound, shorter hospitalization and lower need for analgesics. In the hands of an experienced surgeon adrenalectomy is associated with low level of sever complications.
- MeSH
- adrenalektomie * metody MeSH
- feochromocytom chirurgie MeSH
- laparoskopie MeSH
- lidé MeSH
- nemoci nadledvin chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Autozomálně dominantní polycystická choroba ledvin je geneticky podmíněné onemocnění, které u asi poloviny pacientů vede k chronickému renálnímu selhání. Jedná se o multisystémové onemocnění s predominancí postižení ledvin a výrazně zhoršující zdravotní stav nemocného. Kauzální terapie není známa. Mezi renální komplikace patří infekce močových cest, nefrolitiáza, hematurie, krvácení do cyst a další. Léčba ve fázi chronického renálního selhání zahrnuje náhradu funkce ledvin - hemodialýzu/peritoneální dialýzu a transplantaci ledviny. Kontroverzní otázkou je indikace, načasování a technika nefrektomie nativních polycystických ledvin. Vždy je třeba postupovat individuálně, žádný jednoznačný konsensus není. Rutinně se provádět nedoporučuje. Má také své chirurgické aspekty a implikace. K jejímu provedení se doporučují symptomatické ledviny, asymptomatické při potřebě získání místa k transplantaci ledviny a ledviny, kde je podezření na tumor. V tomto přehledu vyzdvihujeme důležité aspekty tohoto onemocnění v urologii.
Autosomal dominant polycystic kidney disease is a genetic disease that leads to chronic renal failure in about half of patients. It is a multisystem disease with a predominance of kidney affection and significantly worsening the patient's health. Causal therapy is not known. Renal complications include urinary tract infections, nephrolithiasis, hematuria, cyst bleeding and others. Treatment in chronic renal failure includes renal replacement therapy - hemodialysis/peritoneal dialysis and kidney transplantation. Indication, timing and technique of nephrectomy of native polycystic kidneys remains controversial. It is necessary to proceed individually, there is no clear consensus. It is not recommended to perform nephrectomy routinely. It also has its surgical aspects and implications. Native nephrectomy is recommended in symptomatic kidneys, in asymptomatic kidneys when it is necessary to obtain a place for kidney transplantation and in kidneys where a tumor is suspected. This review focuses on important aspects of ADPKD for urologists.
- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- nefrektomie MeSH
- polycystické ledviny autozomálně dominantní * diagnóza genetika terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Autozomálně dominantní polycystická choroba ledvin je geneticky podmíněné onemocnění, které asi u poloviny pacientů vede k chronickému renálnímu selhání. Jedná se o multisystémové onemocnění s predominancí postižení ledvin a výrazně zhoršující zdravotní stav nemocného. Kontroverzní otázkou je indikace, načasování a technika nefrektomie nativních polycystických ledvin. Metody: Retrospektivní observační studie zaměřená na chirurgické aspekty pacientů s ADPKD, kteří podstoupili na našem pracovišti nativní nefrektomii. Do souboru byli zařazeni pacienti operovaní v období 1. 1. 2000 – 31. 12. 2020. Celkem bylo zařazeno 115 pacientů s ADPKD (14,7 % ze všech transplantovaných). V souboru jsme u pacientů zhodnotili základní demografická data, typ operačního výkonu, indikace, komplikace. Výsledky: U 68 pacientů z celkových 115 (59 %) byla provedena nativní nefrektomie. U 22 pacientů (32 %) z nich byla provedena unilaterálně, u 46 (68 %) bilaterálně. Nejčastější indikace byly infekce (42 pacientů, 36 %), bolesti (31 pacientů, 27 %), hematurie (14 pacientů, 12 %), gastrointestinální důvody (1 pacient, 1 %), respirační důvody (1 pacient, 1 %), získání místa pro transplantaci (17 pacientů, 15 %) a podezření na tumor (5 pacientů, 4 %). Závěr: K provedení nativní nefrektomie se doporučují symptomatické ledviny, asymptomatické při potřebě získání místa k transplantaci ledviny a ledviny, kde je podezření na tumor.
Introduction: Autosomal dominant polycystic kidney disease (ADPKD) is a genetic disease that leads to chronic renal failure in about half of patients. It is a multisystemic disease with a predominance of kidney involvement, which significantly worsens the patient’s health. Controversial issues include the indication and the timing and technique of nephrectomy of native polycystic kidneys. Methods: A retrospective observational study focused on the surgical aspects of patients with ADPKD who underwent native nephrectomy at our institution. The group included patients operated on in the period 1/1/2000–31/12/2020. A total of 115 patients with ADPKD were enrolled (14.7% of all transplant recipients). We evaluated the basic demographic data, type of surgery, indications and complications in this group. Results: Native nephrectomy was performed in 68 out of a total of 115 (59%) patients. Unilateral nephrectomy was done in 22 (32%) patients and bilateral in 46 (68%). The most common indications were infections (42 patients, 36%), pain (31 patients, 27%), hematuria (14 patients, 12%), gastrointestinal reasons (1 patient, 1%), respiratory reasons (1 patient, 1%), obtaining a site for transplantation (17 patients, 15%) and suspected tumor (5 patients, 4%). Conclusion: Native nephrectomy is recommended in symptomatic kidneys, or in asymptomatic kidneys when it is necessary to obtain a place for kidney transplantation, and in kidneys where a tumor is suspected.
Čistá intermitentní katetrizace (ČIK) je v současnosti metodou volby pro pacienty, kteří nemohou spontánně močit nebo se vyprazdňují nekompletně. V těchto případech si pacient několikrát denně zavádí močový katétr k vyprázdnění močového měchýře. V domácím prostředí k tomu používá sterilní katétr v podmínkách komunitní hygieny. Metoda ČIK je široce používána v léčbě neurogenních dysfunkcí mikce, ale její používání se rozšiřuje také u non-neurogenních poruch močení. Mezi komplikace patří močová infekce a poranění uretry. V porovnání s dlouhodobou derivací permanentním močovým katétrem jsou tyto komplikace signifikantně nižší. Cílem práce je shrnout aktuální informace o čisté intermitentní katetrizaci močového měchýře a podpořit širší používání této metody.
Clean intermittent catheterization (CIC) is currently the method for patients who cannot urinate spontaneously or void incompletely. In these cases, the patient repeatedly inserts a urinary catheter to empty the bladder. In the home environment, he uses a sterile catheter for this in the conditions of community hygiene. The CIC method is widely used in the treatment of neurogenic dysfunctions of lower urinary tract, but its use is expanding also in non-neurogenic voiding dysfunctions. Complications include urinary tract infection and urethral injury. Compared to long-term catheterization with a permanent urinary catheter, these complications are significantly lower. The aim of the paper is to summarize the current information on clean intermittent catheterization of the bladder and encourages wider use of this method.
- MeSH
- infekce močového ústrojí prevence a kontrola terapie MeSH
- intermitentní katetrizace * metody MeSH
- lidé MeSH
- močení fyziologie MeSH
- neurogenní močový měchýř terapie MeSH
- uretra zranění MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Maligní obstrukce močovodu (MOM) může být způsobena nádorovým onemocněním močovodu, nebo extramurálním útlakem způsobeným řadou nádorů lokalizovaných v pánvi a dutině břišní. Zpravidla jde o nádory pokročilého stadia, které způsobují obstrukci močovodů vlastním nádorem nebo uzlinovým procesem. Neřešená MOM vede časem ke vzniku hydronefrózy, obstrukční uropatii, projevům uremie a posléze k úmrtí. Historicky se přístup k MOM změnil z otevřených chirurgických metod, zatížených vysokou morbiditou, k miniinvazivním metodám. Mezi možná řešení MOM patří zavedení ureterálních stentů nebo perkutánní nefrostomie, případně extraanatomického stentu. Obě metody jsou efektivní v řešení MOM, stenty mají větší tendenci k selhání léčby při významnější extramurální obstrukci. I miniinvazivní metody mají u onkologických pacientů nezanedbatelnou míru komplikací. Rozhodnutí o řešení MOM bývalo doménou urologů, v současnosti je nutné řešit MOM v rámci multidisciplinárních týmů s ohledem na prognózu onemocnění a probíhající onkologickou léčbu. Při indikaci derivace moči je třeba pečlivě individuálně zvažovat benefit a riziko derivace moči. Pomoci v tomto rozhodování mohou prognostické modely. Cílem práce je podat ucelený přehled informací o problematice MOM, upozornit na možná rizika derivace moči a přispět k rozhodování založeném na evidenci.
Malignant ureteral obstruction (MUO) can be caused by ureteral cancer but also by extramural obstruction by a number of tumors located in the pelvis and abdominal cavity. Generally, these are late-stage tumors that cause obstruction of the ureters by their own tumor or nodal process. Untreated MUO eventually leads to hydronephrosis, obstructive uropathy, manifestations of uremia, and subsequently death. Historically, the approach to MUO has evolved from open surgical methods burdened with high morbidity to minimally invasive methods. Potential solutions to MUO include the insertion of ureteral stents or percutaneous nephrostomy. While both methods are effective in the management of MUO, stents are more likely to fail the treatment when an extramural obstruction is significant. Even minimally invasive methods have a non-negligible complication rate in cancer patients. Decisions about the management of MUO used to be the domain of urologists. It is nowadays necessary to manage MUO within multidisciplinary teams, with regard to the prognosis of the disease and ongoing oncological treatment. The benefit and risks of urinary diversion should be carefully considered on an individual basis when urinary diversion is indicated. Prognostic models can help in this decision. The aim of this paper is to provide a comprehensive review of information on the issue of MUO, draw attention to the potential risks of urinary derivation, and contribute to evidence-based decision-making.
- Klíčová slova
- maligní obstrukce močovodu, ureterální stent, extraanatomický stent,
- MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony MeSH
- nádory * komplikace MeSH
- obstrukce močovodu * chirurgie etiologie MeSH
- perkutánní nefrostomie metody MeSH
- stenty MeSH
- urologické chirurgické výkony MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Prezentujeme 29letého muže s nezánětlivými příznaky dolních cest močových (LUTS: bolesti varlat, obtíže s močením, dysurie, snížení proudu moče). Jako příčina LUTS byla provedenými vyšetřeními (ultrasonograficky, uretrocystoskopicky, uretrograficky a computerovou tomografií) diagnostikována parauretrální cystická formace v corpus spongiosum bulbární uretry. Po primárně provedené perkutánní jehlové biopsii došlo k recidivě, která byla úspěšně vyléčena klasickou chirurgickou extirpací. Nemocný se po operaci nekomplikovaně zhojil. Tři měsíce po operaci byl bez subjektivních příznaků LUTS a na kontrolní transperineální ultrasonografii nebyla zhledána ani perzistence ani recidiva cystické formace ve spongiózním tělese bulbu. Stav pacienta je v současné době tři roky stabilní. Nemocný je trvale v péči urologa, není projevů infekce v moči, ani subvezikální obstrukce (uroflowmetrii, ultrasonografie rezidua moči).
We present a 29-year-old man with non-inflammatory symptoms of the lower urinary tract (LUTS: testicular pain, difficulty urinating, dysuria, decrease in urine flow). As the cause of LUTS, a paraurethral cystic formation in the corpus spongiosum bulbar urethra was diagnosed by performed examinations (ultrasonographically, urethrocystoscopically, urethrographically and by computed tomography). After the primary percutaneous needle biopsy, there was a relapse, which was successfully cured by classical surgical extirpation. The patient healed uncomplicatedly after the operation. Three months after the operation, he was without subjective LUTS and in the follow-up transperineal ultrasonography, neither persistence nor recurrence of the cystic formation in the spongy body of the bulb was found. The patient's condition is currently stable for 3 years. The patient is permanently under the care of a urologist, there are no manifestations of infection in the urine, nor subvesical obstruction (uroflowmetry, ultrasonography of urine residues).
Úvod: Syndrom hyperaktivního měchýře po radikální prostatektomii je méně časté, ale závažné onemocnění, které může mít velký negativní dopad na kvalitu života.
Introduction: Hyperactive bladder syndrome after radical prostatectomy is a less common but serious disease that can have a major negative impact on quality of life. Method: A group of 500 patients after robot-assisted radical prostatectomy in 2016-2018 was evaluated. Hyperactive bladder was assessed on the basis of micturition diaries 3 and 6 months after surgery. Results: The median follow-up was 36 months. Overactive bladder syndrome was diagnosed in 15 (3 %) patients. First-generation anticholinergic therapy was effective in 12 (80 %) patients. In three (20 %) patients, treatment was changed to solifenacin, which remained effective. After 6 months, the treatment was effective and did not need to be changed in the long term, Conclusion: The incidence of overactive bladder syndrome was low in our cohort (3 %), which was less than in similar published studies. In most patients (80 %), first-generation anticholinergic therapy was effective. If the therapeutic effect was insufficient or side effects occurred, treatment with solifenacin was effective.
Souhrn: Cíl práce: Historie a současný pohled na léčbu hyperaktivního močového měchýře. Metodika: Článek byl vypracován s využitím databází Medline Pubmed a Scopus. Vyhledány byly články publikované do prosince 2020. Součástí článku je popis vnitřních postupů na našem pracovišti. Výsledky a Závěr: Hyperaktivní měchýř je onemocněním značně zhoršujícím kvalitu života našich pacientek. Základem léčby jsou nefarmakologické postupy, jako je cvičení pánevního dna. Efekt těchto postupů je však omezený. Znatelnou úlevu od obtíží přináší léčba farmakologická. Tu zahajujeme nasazením trospia. Při nedostatečném efektu pokračujeme propiverinem, solifenacinem, fesoterodinem, darifenacinem či mirabegronem. Až při selhání farmakologických postupů je indikována léčba elektrickou stimulací či aplikací botulotoxinu. Souhrnně lze říci, že při správně zvolené metodě nalezne úlevu od potíží každá pacientka.
Objective: Historical and current view on the therapy of overactive bladder. Methods: This review summarizes the historical approach and current therapy of overactive bladder. The articles were gathered from Pubmed and Scopus databases. Studies published before December 2020 were used for the review. Results and Conclusion: Overactive bladder is a condition that quite a lot reduces the quality of life of our patients. Our therapeutic approach starts with non-pharmacological treatment, such as pelvic floor exercises. The next step is a pharmacological approach. The entry level drug is trospium. If the effect is not sufficient, propiverine, solifenacin, fesoterodine, darifenacin or mirabegron are used. Electrostimulation or botulinum toxin A application is an option only in cases that didn’t respond to pharmacological treatment. It is safe to say, that in the end, there is a way of reducing the severity of overactive bladder symptoms for every patient.
Východiska: HDR brachyterapie penisu je vhodnou orgán šetřící metodou léčby u vybraných pacientů s časným karcinomem penisu (Tis, T1–2) v porovnání s chirurgickou terapií. Materiál a metody: Celkem 28 pacientů bylo mezi lety 2002–2020 léčeno na Klinice onkologie a radioterapie FN Hradec Králové pro časný tumor penisu pomocí brachyterapie s vysokým dávkovým příkonem (HDR brachyterapie), celková dávka byla 18× 3 Gy, aplikována 2× denně. Výsledky: Medián sledování pacientů činí 92 měsíců (3,7–219). S mediánem do recidivy 39 měsíců (7–98) se u sedmi pacientů rozvinula recidiva na glans penis (25 %). Šest pacientů podstoupilo parciální amputaci penisu bez další recidivy, u jednoho pacienta byla provedena parciální amputace pro radionekrózu. Dvacet pacientů žije se zachovalým penisem, z toho sexuálně aktivně 19 pacientů. Celkem čtyři pacienti zemřeli (jeden zemřel na duplicitní tumor plíce, další tři na interní komorbidity). Celkové pětileté přežití v našem souboru pacientů je 96,4 % (95 % CI: 89,6–100,0 %), pětileté přežití bez lokálních známek karcinomu penisu či jeho diseminace 100 %, pětileté přežití bez známek recidivy 77,7 % (95 % CI: 61,8–93,5 %) a pětileté přežití bez lokální recidivy 81,1 % (95 % CI: 66,0–96,1 %). Závěr: HDR BT s dávkou 18× 3 Gy aplikovaných 2x denně je slibná metoda orgán zachovávající léčby u vybraných pacientů s karcinomem penisu a zaslouží si zhodnocení ve větší prospektivní studii.
Background: HDR brachytherapy of penis is suitable organ-sparing method of treatment for selected patients. Material and methods: A total of 28 patients were treated at the Department of Oncology and radiotherapy at University Hospital Hradec Králové between 2002 and 2020 for early penile tumor using high-dose rate brachytherapy (HDR brachytherapy), the total dose was 18× 3 Gy, applied twice a day. Results: The median follow-up of patients is 92 months (3,7–219). Seven patients developed recurrence of the penile cancer (25%) with median time to recurence of 39 months (3.7–219). Six patients underwent partial amputation of penis without further recurence. Twenty patients are alive with a preserved penis, 19 of them are sexually active. Four patients died (1 patient of duplicate lung tumor, 3 of internal comorbidities). Five-year overall survival in our cohort is 96,4% (95% CI: 89,6–100,0%), penile cancer free survival 100%, five-year disease free survival is 77,7% (95% CI: 61,8–93,5%) and fiveyear survival without local reccurence is 81,1% (95% CI: 66,0–96,1%). Conclusion: Hyperfractionated interstitial high-dose rate brachytherapy with 18 times 3Gy per fraction twice daily is a promising method in selected patients with penile carcinoma and deserves further evaluation in larger prospective study.
Úvod: Obezita má v České republice prevalenci cca 30 % a je předpoklad, že se do budoucna bude zvyšovat. Jedná se o onemocnění, které komplikuje operační výkon, ale i pooperační průběh. Cílem naší práce je prezentovat techniku rukou asistované laparoskopické nefrektomie (HALS), která byla využita k chirurgické léčbě nádoru ledviny u extrémně obézních nemocných s body mass indexem (BMI) >40. Metody: Retrospektivně jsme hodnotili soubor 7 nemocných s BMI>40, u kterých byla provedena nefrektomie technikou HALS. U nemocných byla analyzována demografická data (věk, pohlaví, tělesná hmotnost, tělesná výška, BMI a komorbidity). Dále byla hodnocena hospitalizace (doba operace, krevní ztráta, doba na jednotce intenzivní péče, doba hospitalizace a ranné komplikace), charakteristika tumoru (histologie, TNM klasifikace, velikost nádoru, velikost odstraněné ledviny) a pooperační sledování. Výsledky: Věk nemocných byl 38−67 let, soubor tvořily 2 ženy a 5 mužů, tělesná hmotnost byla 117−155 kg, BMI 40,3−50,1 kg/m2. Délka operace byla 73−98 minut, krevní ztráta 20−450 ml, celková doba hospitalizace byla 5−7 dnů, kýla v jizvě se objevila u jednoho nemocného. Ve všech případech se jednalo o ledvinný karcinom o velikosti 48−110 mm, největší odstraněný preparát měl rozměry 210×140×130 mm. Jedna pacientka zemřela za 9 měsíců od operace na generalizaci, ostatní pacienti žijí bez známek tumoru 1−5 let. Závěr: HALS nefrektomie se jeví jako vhodná chirurgická technika u komplikovaných nemocných, jakými morbidně obézní pacienti jsou. HALS nefrektomie má dobré chirurgické i onkologické výsledky.
Introduction: Prevalence of obesity is 30 % in the Czech Republic and is expected to increase further in the future. This disease complicates surgical procedures but also the postoperative period. The aim of our paper is to present the surgical technique called hand-assisted laparoscopic nephrectomy (HALS), used in surgical management of kidney cancer in morbid obese patients with BMI >40 kg/m2. Methods: The basic cohort of seven patients with BMI >40 undergoing HALS nephrectomy was retrospectively evaluated. Demographic data were analyzed (age, gender, body weight, height, BMI and comorbidities). The perioperative course (surgery time, blood loss, ICU time, hospital stay and early complications), tumor characteristics (histology, TNM classification, tumor size, removed kidney size) and postoperative follow-up were evaluated. Results: The patient age was 38−67 years; the cohort included 2 females and 5 males, the body weight was 117−155 kg and the BMI was 40.3−501 kg/m2. Surgery time was 73−98 minutes, blood loss was 20−450 ml, and hospital stay was 5−7 days; incisional hernia occurred in one patient. Kidney cancer was confirmed in all cases, 48–110 mm in diameter, and the largest removed specimen size was 210×140×130 mm. One patient died just 9 months after the surgery because of metastatic disease; the tumor-free period in the other patients currently varies between 1 and 5 years. Conclusion: HALS nephrectomy seems to be a suitable and safe surgical technique in complicated patients like these morbid obese patients. HALS nephrectomy provides acceptable surgical and oncological results.
- MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- morbidní obezita chirurgie MeSH
- nefrektomie * metody MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rukou asistovaná laparoskopie metody MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
