OBJECTIVE: The aim of this study was to evaluate whether the different vasovasostomy techniques can be performed using only the operating loupe in a rat model. The secondary aims were to evaluate the patency rate and inflammation of the vas deferens (VD) after contusion and the different vasovasostomy repair techniques. METHODS: A total of 40 male rats were divided into 4 groups based on the type of surgery: 1. contusion of the VD; 2. cutting of the VD and vasovasostomy with absorbable sutures; 3. cutting and joining of the VD using absorbable sutures with an intraluminally situated lead fibre; and 4. cutting and joining of the VD using non-absorbable sutures with an intraluminally situated lead fibre. Ninety days after the surgery the VD was resected, patency and histopathological signs of inflammation in the VD were evaluated. RESULTS: All vasovasostomy techniques were successfully performed in all animals using only the operating loupe. The patency rate was 100% in the subgroup with contusion. Differences in the patency rates were found among the subgroups with vasovasostomy (P=0.007). The patency rate was higher in the subgroup that underwent group 3. Compared with vasovasostomies, contusion was associated with lower rates of inflammation (P=0.02) and severe inflammation (P=0.003). No differences were found among the subgroups of vasovasostomy techniques. CONCLUSION: Contusion of the VD was not related to impairment in terms of patency. Vasovasostomy with an intraluminally situated lead fibre resulted in the highest patency rate among the standard vasovasostomy techniques.
- MeSH
- ductus deferens zranění chirurgie MeSH
- inguinální hernie chirurgie MeSH
- krysa rodu rattus MeSH
- lidé MeSH
- modely u zvířat MeSH
- potkani Wistar MeSH
- vasovasostomie metody MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- krysa rodu rattus MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Zhodnocení výsledků souboru dětských pacientů léčených pro spolknutá cizí tělesa v GIT. Metody: Retrospektivní analýza pacientů s cizím tělesem v GIT léčených v letech 2011−2018 ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. Výsledky: Bylo hodnoceno 365 pacientů s cizím tělesem v GIT (182 chlapců, 183 dívek). Medián věku dětí byl 2,4 roku. Ze souboru bylo 280 dětí léčeno ambulantně (76,7 %), hospitalizováno bylo pouze 85 dětí (23,3 %). Většinu spolknutých cizích těles tvořily mince s 26 %, na druhém místě byly baterie v 14,5 %, ostré předměty byly zastoupeny v 5,2 %. Byly zaznamenány i neobvyklé předměty, například propisovací tužka nebo bobtnající kuličky na výživu rostlin. U 302 dětí (82,7 %) cizí tělesa opustila trávicí trakt per vias naturales. U 63 dětí (17,2 %) byla cizí tělesa odstraněna endoskopicky, z toho z jícnu u 51 dětí a ze žaludku u 12 dětí. Žádné spolknuté cizí těleso, vědomé či nevědomé, nepřineslo komplikace typu perforace GIT nebo neprůchodnost střevní. Žádný pacient ze souboru nebyl indikován k operačnímu odstranění cizího tělesa. Závěr: Cizí tělesa uvíznutá v jícnu je nutné neprodleně endoskopicky odstranit. Naprostou většinu cizích těles v žaludku je možno úspěšně sledovat ambulantně, protože projdou bez komplikací per vias naturales. Endoskopické odstranění spolknutých baterií je na našem pracovišti indikováno pouze tehdy, pokud baterie setrvává na stejném místě po 24 hodinách. Dále je endoskopie na našem pracovišti prováděna u vícečetných magnetů a u těles, která jsou příliš rozměrná a zůstávají v žaludku několik týdnů až měsíců. Operační léčba by měla být vyhrazena pouze pro komplikace.
Introduction: Evaluation of results of the group of paediatric patients treated for swallowed foreign bodies in the digestive tract. Methods: Retrospective analysis of patients treated for foreign bodies in the digestive tract, managed at the University Hospital of Hradec Králové between 2011–2018. Results: 365 patients (182 boys, 183 girls) with a foreign body in the digestive tract have been evaluated. The mean age was 2.4 years. Most of the children were treated as outpatients (280 children, 76.7%) and only 85 children (23.3%) were hospitalized. The most commonly swallowed frequent bodies included coins (26%) and batteries (14.5%); sharp objects occurred in 5.2%. Unusual foreign bodies were noticed, too. We can mention for example a pen or a plant nutrition product. In 302 cases (82.7%) the foreign bodies passed easily per vias naturales. Endoscopy was necessary in 63 cases (17.2%) – in 51 children the object had to be removed from the oesophagus and in 12 children the object had to be removed from the stomach. None of the swallowed bodies caused complications such as digestive tract perforation or bowel obstruction. No patient in the group was indicated for laparotomy to remove the foreign body. Conclusion: Foreign bodies entrapped in the oesophagus have to be removed endoscopically. In most cases, foreign bodies in the stomach require only observation in the outpatient setting because they leave the stomach easily, without complications, per vias naturales. If a battery remains at the same place of the digestive tract for more than 24 hours, endoscopic removal is indicated at our department. In addition, endoscopy is done in cases of swallowed multiple magnets or bodies that are too large and remain in stomach for several weeks or months. Surgical removal of foreign bodies should be reserved only for complicated cases.
OBJECTIVE: The aim of this study was to evaluate whether the different vasovasostomy techniques can be performed using only the operating loupe in a rat model. The secondary aims were to evaluate the patency rate and inflammation of the vas deferens (VD) after contusion and the different vasovasostomy repair techniques. METHODS: A total of 40 male rats were divided into 4 groups based on the type of surgery: 1. contusion of the VD; 2. cutting of the VD and vasovasostomy with absorbable sutures; 3. cutting and joining of the VD using absorbable sutures with an intraluminally situated lead fibre; and 4. cutting and joining of the VD using non-absorbable sutures with an intraluminally situated lead fibre. Ninety days after the surgery the VD was resected, patency and histopathological signs of inflammation in the VD were evaluated. RESULTS: All vasovasostomy techniques were successfully performed in all animals using only the operating loupe. The patency rate was 100% in the subgroup with contusion. Differences in the patency rates were found among the subgroups with vasovasostomy (P=0.007). The patency rate was higher in the subgroup that underwent group 3. Compared with vasovasostomies, contusion was associated with lower rates of inflammation (P=0.02) and severe inflammation (P=0.003). No differences were found among the subgroups of vasovasostomy techniques. CONCLUSION: Contusion of the VD was not related to impairment in terms of patency. Vasovasostomy with an intraluminally situated lead fibre resulted in the highest patency rate among the standard vasovasostomy techniques.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Cíl: Embolizace lienální tepny se stává rutinní součástí konzervativní léčby pacientů s poraněním sleziny a spontánní rupturou sleziny. Cílem naší studie bylo zhodnocení souboru našich pacientů. Metodika: Naše studie retrospektivně zhodnotila výsledky embolizační léčby u pacientů s poraněním sleziny, kteří nebyli primárně indikováni k operační léčbě v letech 2016 a 2017. Výsledky: Do studie bylo zahrnuto deset nemocných. Tři z nich utrpěli polytrauma, šest mělo izolovanou laceraci sleziny v důsledku tupého abdominálního poranění a jedna nemocná měla spontánní rupturu sleziny při myeloproliferativním syndromu. Všichni pacienti byli vyšetřeni pomocí kontrastního CT břicha. Všichni měli provedenou angiografii, následná embolizace byla provedena u osmi pacientů. U žádného z osmi embolizovaných pacientů nedošlo k opakování krvácení a u sedmi z nich byla zachována slezina, u jedné pacientky byla provedena splenektomie 2. den pro vysoké riziko rozvoje subfrenického abscesu (imu-nosuprimovaná pacientka). Naopak jeden neembolizovaný pacient měl dvoudobou rupturu sleziny s nutností splenektomie. Všech deset pacientů bylo ve sledovaném období 3-24 měsíců bez komplikací. Závěry: Embolizace při neoperační léčbě krvácení ze sleziny zachovala slezinu u sedmi z osmi (87,5 %) embolizovaných pacientů. Embolizace lienální tepny je významnou součástí protokolu konzervativní léčby pacientů s poraněnou slezinou.
Purpose: Embolisation of the splenic artery has become routine part of conservative therapy of patients with injury of the spleen and spontaneous splenic rupture. The goal of our study was assessment of our series of patients. Methods: Our study is a retrospecitve analysis of results of embolisation therapy in patients with injured spleen who were not primarily indicated for surgical therapy in 2016 and 2017. Results: There were 10 patients included in the study. Three of them had polytrauma, six had isolated laceration of the spleen due to blunt abdominal trauma, and one woman suffered from spontaneous rupture of the spleen having underlying myeloproliferative syndrome. All patients had contrast enhanced CT scan of the abdominal cavity and angiography Embolisation was performed in eight patiens. There was no recurrent bleeding in all embolised patiens, and in 7 of them the spleen was preserved. One patient underwent splenectomy for high risk of sub-phrenic abscess development in immuno-compromised setting the other day. On contrary one nonembolised patient had delayed rupture of the spleen which neccessitated splenectomy. All ten patients fully recovered in follow up of 3-24 months. Conclusions: Embolisation in nonoperative management of splenic hemorrhage saved spleen in 7 out of 8 (87.5%) embolised patients. Embolisation of the splenic artery is a significant part of protocol of conservative therapy of patients with injury of the spleen.
- MeSH
- arteria lienalis diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- chemoembolizace metody přístrojové vybavení MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- periferní katetrizace metody přístrojové vybavení MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- ruptura sleziny * diagnostické zobrazování etiologie chirurgie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Úvod: Akutní apendicitida je častým onemocněním postihujícím dospělé i dětské pacienty. Základním terapeutickým postupem je odstranění zaníceného červovitého přívěsku. Otevřená apendektomie byla v posledních letech na řadě pracovišť postupně doplněna a někdy i nahrazena laparoskopickým přístupem. Cílem naší práce bylo objektivně porovnat laparoskopickou a klasickou operaci. Metoda: Retrospektivní analýza dat souboru pacientů operovaných na Oddělení dětské chirurgie a traumatologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové v letech 2009 až 2016. Byly posuzovány dva exaktně hodnotitelné parametry, tedy čas anestezie a čas operace. Třetím hodnoceným parametrem byla doba trvání pooperační bolesti zjištěná podle pediatrické čtyřstupňové škály hodnocení bolesti. Data byla hodnocena jen u homogenní skupiny pacientů s flegmonózní apendicitidou. Výsledky: V daném období bylo na našem pracovišti operováno 261 pacientů s akutní apendicitidou, u 166 z nich se jednalo o flegmonózní apendicitidu. 133 dětí bylo operováno laparoskopicky a 33 otevřeně. Získané výsledky byly zpracovány, statisticky významně se liší pouze čas anestezie (p=0,00035), který byl kratší u otevřené operace. Kratší byl i vlastní čas operace, ale jen na hranici statistické významnosti, a nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v době trvání bolesti u jednotlivých operačních přístupů. Závěr: Laparoskopický přístup při operaci akutní apendicitidy je modernější metodou než otevřená operace a na některých pracovištích je již standardním výkonem. Výsledky naší studie ale potvrzují, že otevřený přístup zůstává srovnatelnou alternativou při léčbě akutní flegmonózní apendicitidy.
Introduction: Acute appendicitis is a common disease affecting both adults and children. The basic therapeutic procedure is an appendectomy. Open appendectomy has been gradually supplemented and sometimes replaced by a laparoscopic approach in numerous departments. The aim of our work was to compare laparoscopic and open surgery objectively. Method: Retrospective analysis of data from patients operated on at the Department of Pediatric Surgery and Traumatology, Teaching Hospital in Hradec Králové in 2009−2016. Only the precisely evaluated parameters, i.e. the time of anesthesia, the time of surgery and the duration of post-operative pain, were assessed within the scope of objectification. Data were evaluated only in a homogeneous group of patients with phlegmonous appendicitis. Results: During the above period, 261 patients with acute appendicitis were operated on at our department, 166 of whom suffered from phlegmonous appendicitis. 133 children were operated laparoscopically and 33 by open procedure. The results obtained were statistically significantly different only for the time of anesthesia (p=0.00035) which was shorter in open operations. The time of surgery was also shorter in the open operation group, but only at the limit of statistical significance. A statistically significant difference was not found in the time of duration of pain for individual surgical approaches. Conclusion: Laparoscopic approach in the surgical treatment of acute appendicitis is a more modern method than open surgery and it has become a standard procedure in some departments. However, the results of our study confirm that the open approach remains an equivalent alternative to the treatment of acute phlegmonous appendicitis.
- Klíčová slova
- otevřená operace,
- MeSH
- apendektomie * metody využití MeSH
- apendicitida * chirurgie MeSH
- chirurgie operační metody MeSH
- délka operace MeSH
- dítě MeSH
- hodnocení postupů (zdravotní péče) MeSH
- hodnotící studie jako téma MeSH
- laparoskopie metody využití MeSH
- lidé MeSH
- měření bolesti metody MeSH
- pooperační bolest MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
Úvod: Nekrotizující enterokolitida (NEC) je závažné zánětlivé onemocnění postihující převážně nezralé novorozence. I přes pokrok v přístupu k takto ohroženým novorozencům, poznatkům v oblasti prevence a zlepšující se diagnostice, zůstává NEC jednou z vedoucích příčin mortality i morbidity předčasně narozených novorozenců. Metodika: Retrospektivní kohortová analýza. Výsledky: Ve spádovém regionu Perinatologického centra FN Hradec Králové se v letech 2010 -2017 narodilo 100 233 novorozenců, z toho 7165 novorozenců s porodní hmotností <2500 g, 907 novorozenců s porodní hmotností <1500 g a 119 novorozenců s porodní hmotností <750 g. Klasifikace NEC (IIa a vyšší) dle modifikované Bellovy stupnice byla realizována při stanovení diagnózy, v průběhu konzervativní léčby mohla progredovat. NEC byla diagnostikována v 86 případech (incidence 0,86 ‰). Incidence NEC v hmotnostní kategorii <1500 g byla v našem regionu 5,6 %, v hmotnostní kategorii <1000 g 10,5 %, u novorozenců s porodní hmotností V750 g 12,6 %. Letalita novorozenců s porodní hmotností <750 g dosahovala 53 %, u novorozenců s hmotností <1500 g 24,5 %; v celém souboru 86 pacientů s NEC činila 23 %. Letalita podle gestačního stáří byla ve skupině novorozenců narozených mezi 24. až 28. týdnem 33,3 %, u novorozenců narozených mezi 29. až 32. gestačním týdnem 22,7 % a ve skupině novorozenců narozených po 33. týdnu těhotenství 10,7 %. Stadium II jsme diagnostikovali celkem 58krát, stadium III 28krát. Konzervativně bylo léčeno 22 pacientů, zbývajících 64 pacientů podstoupilo chirurgickou léčbu. Mezi chirurgicky léčenými pacienty byla souhrnná letalita 30 %, mezi konzervativně léčenými pacienty byla souhrnná letalita 4,5 %. Průměrná délka hospitalizace u konzervativně léčených pacientů byla 49 dní, u pacientů léčených chirurgicky 84 dní. Závěr: Výše uvedená data jsou srovnatelná s výsledky publikovanými v západní Evropě a Severní Americe. V posledních letech lze v našem souboru pozorovat trend mírného poklesu výskytu tohoto onemocnění, i tak zůstává nekrotizující enterokolitida velmi závažným onemocněním, které zásadně ovlivňuje přežití i dlouhodobou prognózu předčasně narozených novorozenců.
Introduction: Necrotizing enterocolitis (NEC) is a serious inflammatory disease affecting predominantly immature newborns. NEC ranges from moderate stages with mucosal intestine impairment to catastrophic illness with impairment of the entire alimentary canal including its perforation, development of peritonitis and shock. Despite of care improvement NEC remains the leading cause of morbidity and mortality in premature newborns. Methods: Retrospective cohort analysis. Results: During the years 2010-2017, 100 233 newborns were born in the region served by the Perinatological Centre of the University Hospital in Hradec Králové. This includes 7165 newborns with birth weight <2500 g, 907 newborns with birth weight <1500 g and 119 newborns with birth weight <750 g. NEC classification (IIa and higher) according to the modified Bell’s scale was diagnosed in total 86 cases, corresponding to 0.86 ‰ incidence. NEC incidence was 5.6% in weight category <1500 g, 10.5% in weight category <1000 g and 12.6% in weight category <750 g. Lethality of newborns was 53% in weigh category <750 g, 24.5% in weight category <1500 g and 23% in the entire group of NEC patients. Gestational age-related lethality was 33.3% for newborns born between 24th and 28th week of gestation, 22.7% for newborns born between 29th and 32nd week of gestation, and 10.7% for newborns born after 33rd week of gestation. NEC stage II classification according to the modified Bell’s scale was diagnosed 58 times in total, stage III was diagnosed 28 times in total. In total, 22 patients were treated conservatively and 64 patients underwent surgical treatment. The overall lethality was 4.5% among the conservatively treated patients and 30% among the surgically treated patients. The average length of hospitalization was 49 days among the conservatively treated patients and 84 days among the surgically treated patients. Conclusion: Our results are comparable to those published in other studies in Western Europe and North America. Although we can see slight decrease of the NEC incidence in our region during the last several years, necrotizing enterocolitis remains a very serious disease that fundamentally affects the survival and long-term outcome of premature newborns.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Úvod: Segmentální dilatace střeva (segmental dilatation of the intestine – SDI) je vzácně popisovaným onemocněním, které je charakterizováno abnormálním rozšířením jednoho či více segmentů střeva s normálním průměrem i průchodností střevního lumen orálním i aborálním směrem projevujícím se funkční obstrukcí střeva. Postižena může být kterákoliv část tenkého či tlustého střeva, nejčastěji ileum. Resekce postiženého úseku je v naprosté většině případů kurativní. Při mikroskopickém vyšetření bývá nejčastěji popisován normální histologický obraz stěny střevní včetně gangliových buněk, event. změny svalové vrstvy ve smyslu ztenčení či hypertrofie. Cíl: Cílem práce je zhodnocení vlastního souboru pacientů s SDI, přehled dostupné literatury a vznesení otázek týkajících se klasifikace tohoto onemocnění. Metoda: Retrospektivní analýza souboru pacientů léčených v letech 1998–2012 na Dětské klinice LF UK a FN Hradec Králové. Informace o pacientech byly získány ze zdravotnické dokumentace. Výsledky: SDI byla diagnostikována u 22 pacientů. Ve všech případech se jednalo o nedonošené novorozence; 19 (86 %) novorozenců s porodní hmotností pod 1500 g, z nichž 15 (68 % z celého souboru) vážilo méně než 1000 g. Medián porodní hmotnosti pacientů byl 815 g (680–2720 g), medián gestačního věku 26 týdnů (24–35 týdnů). Byla zaznamenána mírná převaha chlapců (13 : 9; tj. 1,4 : 1). Klinické příznaky se objevily mezi 1.–14. dnem života (v průměru 5. den). Převážně se jednalo o vzedmutí břicha, rýsující se střevní kličky a intoleranci stravy. U 21 (95 %) pacientů byla postižena oblast ilea, z toho dvakrát byla současně dilatována ještě část jejuna; v jednom případě (5 %) bylo postiženo pouze jejunum. U všech 21 (95 %) operovaných pacientů byla provedena resekce dilatovaného úseku s následnou primární anastomózou či vyvedením stomie. Při histologickém vyšetření byl u 11 (50 %) pacientů popsán defekt svalové vrstvy střevní stěny v oblasti dilatace. Prognóza pacientů byla ovlivněna především celkovým stavem a onemocněními spojenými s prematuritou. Incidence SDI v uvedeném období ve spádové oblasti východočeského regionu činila 1,4 případů na 10 000 živě narozených dětí. Závěr: SDI je pravděpodobně nesourodou nozologickou jednotkou, do které jsou zahrnovány sobě podobné stavy několika různých etiologií. Z analýzy souboru usuzujeme na možné prolínání diagnóz SDI a segmentální defekt/absence svalové vrstvy střevní stěny. Klíčová slova: segmentální dilatace střeva, novorozenec, tenké střevo, svalová vrstva střevní stěny, defekt střevní svalové vrstvy
Introduction: Segmental dilatation of the intestine (SDI) is a rarely published disorder characterized by abnormal dilatation of one or more intestinal segments of normal diameter and transit both orally and aborally manifesting by functional obstruction of the intestines. Every part of small or large intestine can be affected, most frequently ileum. Resection of affected segment is curative in the majority of cases. Normal intestinal wall including ganglion cells is the most common histological finding; abnormally thin muscle layer or hypertrophy were described in the other cases. Objectives: The aim of this work is a case series presentation, a review of available literature and a formulation of questions concerning SDI classification. Methods: The retrospective case series study of patients treated at the Department of Pediatrics of University Hospital in Hradec Králové. The information was retrieved from medical records. Results: SDI was diagnosed in 22 patients. All patiens were premature newborns; 19 (86%) of birth weight <1500 g, 15 of them (68% of all cases) of birth weight <1000 g. The median birth weigth was 815 g (680–2720 g), the median gestational age was 26 weeks (24–35 weeks). SDI was slightly more frequently diagnosed in male newborns (male-to-female ratio – 13:9; i.e. 1.4:1). Clinical manifestations including abdominal distension, prominent bowel loops and feeding intolerance occured between day 1–14 of life (on the 5th day on average). Ileum was affected in 21 (95%) patients, part of jejunum was simultaneously dilated in two cases; jejunum exclusively was affected in one case (5%). Resection of dilated segment with following primary anastomosis or creating a stoma was performed in all 21 (95%) operated patiens. Defect of intestinal muscle layer in dilated segment was found in 11 (50%) patients. Prognosis was influenced mostly by general medical condition and prematurity associated diseases. The incidence of SDI was 1.4 cases to 10,000 lifeborn infants in the catchment area of Eastern Bohemia at the given time period. Conclusions: SDI is probably heterogeneous nosologic unit including more similar conditions of different origin. We presume possible diagnoses overlapping between SDI and segmental defect/absence of the intestinal musculature. Key words: segmental dilatation of the intestine, newborn, small intestine, intestinal muscle layer defect M.
- Klíčová slova
- svalová vrstva střevní stěny, defekt střevní svalové vrstvy,
- MeSH
- anastomóza chirurgická MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- dilatace patologická * diagnóza chirurgie patologie MeSH
- gestační stáří MeSH
- hladké svalstvo abnormality chirurgie patologie MeSH
- lidé MeSH
- nemoci ilea diagnóza chirurgie patologie MeSH
- novorozenec nedonošený MeSH
- novorozenec s velmi nízkou porodní hmotností MeSH
- novorozenec MeSH
- porodní hmotnost MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- střevní obstrukce * diagnóza etiologie chirurgie MeSH
- tenké střevo * abnormality chirurgie patologie MeSH
- vzácné nemoci MeSH
- zavedení chirurgických vývodů MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- novorozenec MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
