BACKGROUND: The painless form of chronic pancreatitis is one of the rarer forms of the disease. While 80% to 90% of all chronic pancreatitis cases have abdominal pain as their clinical symptom, a smaller proportion of persons with chronic pancreatitis do not report typical pain. This form of the disease is often associated with exocrine and endocrine pancreatic insufficiency and weight loss, but the absence of pain symptoms may initially lead to misdiagnosis. METHODS: In a cohort of 257 people with chronic pancreatitis, the painless form was diagnosed in 30 individuals (11.6%), with an average age of 56 years and a predominance of men (71.4%). Thirty-eight percent were non-smokers and 47.6% of patients smoked up to 10 cigarettes per day. Alcohol intake of less than 40 g per day was reported by 61.9% of subjects. A quarter were moderately overweight, with a mean BMI of 26.5. Newly diagnosed diabetes mellitus had 25.7% of the subjects. RESULTS: A frequent finding was the demonstration of morphological changes, with calcifications found in 85,7% and dilatation of the pancreatic duct greater than 6.0 mm in 66%. A surprising finding was the presence of metabolic syndrome in 42.8% and the most frequent finding was the demonstration of decreased external pancreatic secretion (90%). CONCLUSION: Painless chronic pancreatitis is usually treated conservatively. We demonstrate a subset of 28 patients with painless chronic pancreatitis treated surgically. Most frequent indications were benign stenosis of the intrapancreatic bile duct and stenosis of the pancreatic duct. Although approximately 1 in 10 people with chronic pancreatitis present with a painless form of it, so that the form of the disease is described as rare, this does not change the fact that management of these people is still not optimal.
- MeSH
- exokrinní pankreatická insuficience * etiologie farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- malabsorpční syndromy etiologie farmakoterapie MeSH
- nemoci slinivky břišní farmakoterapie komplikace MeSH
- pankreatická lipasa aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- pankreatin * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Imunoglubulin G4 asociované nemoci tvoří skupinu chorob, které charakterizuje vysoká hladina imunoglobulinu G4 (IgG4) v krevním séru, zvýšený obsah lymfocytů a plasmatických buněk s IgG4 v parenchymu některých orgánů a storiformní fibróza. Nejčastěji postiženým orgánem je pankreas. Hovoříme o autoimunitní formě pankreatitidy, která se rozlišuje na dva typy. 1. typ s vysokým obsahem IgG4 v pankreatickém parenchymu je významně častější než 2. typ a má zásadní odlišnost, i pokud jde o přítomnost extrapankreatických postižení. V obecné rovině platí, že chronický zánět patří mezi rizikové faktory vzniku karcinomu. Chronická pankreatitida je tak akceptovaným rizikovým faktorem vzniku pankreatického karcinomu. Je otázkou, zda toto platí i o autoimunitní pankreatitidě (AIP), která má některé mediátory zánětu shodné s pankreatitidou sporadickou, a jakou roli hraje přítomnost imunoglobulinu G4. Naprostá většina prací s touto tematikou jsou kazuistická sdělení, přesto však, a to i na základě vlastních zkušeností, si dovolujeme tvrdit, že existuje vztah mezi autoimunitní formou pankreatitidy a pankreatickým karcinomem, který se objevuje obvykle v prvních dvou letech od stanovení diagnózy AIP. Významný je rovněž fakt, že u skupiny osob s AIP, která je klinickou manifestací IgG4 asociovaných onemocnění, byl nalezen dokonce vyšší výskyt nádorových onemocnění extrapankreatických, než tomu bylo v pankreatu samotném. Diferenciální diagnostika AIP od karcinomu pankreatu může být někdy problematická, protože tato onemocnění se mohou projevovat obě jako fokální pankreatické léze. IgG4 je považován za užitečný pro diagnostiku AIP, avšak hladiny IgG4 mohou být mírně zvýšené i v případě adenokarcinomu pankreatu. Hladiny IgG4 přesahující dvojnásobek horní hranice jsou u pacientů s adenokarcinomem pankreatu vzácné. Byly však zdokumentovány případy současného projevu karcinomu pankreatu a AIP, a proto ani tato možnost by neměla být opomíjena. AIP patří mezi stav, jenž vyžaduje pravidelnou dispenzarizaci, a to i z pohledu možné kancerogeneze.
Immunoglobulin G4-related diseases (IgG4-RD) are a group of diseases characterized by high serum levels of immunoglobulin G4 (IgG4), increased lymphocyte and plasma cell with IgG4 positivity in the parenchyma of some organs, and storiform fibrosis. The most frequently affected organ is the pancreas. This is an autoimmune form of pancreatitis, which can be divided into two types: Type 1, which is significantly more common than Type 2, is high in IgG4 in the pancreatic parenchyma and shows a fundamental difference in the noted presence of extra‑pancreatic disorders. In general, chronic inflammation is a risk factor in the development of carcinomas. Chronic pancreatitis is an accepted risk factor for the development of pancreatic cancer. The question is whether this also applies to autoimmune pancreatitis (AIP), which has some mediators of inflammation in common with sporadic pancreatitis, and what role the presence of IgG4 plays. The vast majority of the work on this topic consists of case reports, yet, even based on our own experience, we would like to say that there is a relationship between the autoimmune form of pancreatitis and pancreatic cancer, which usually occurs in the first two years after diagnosis of AIP. Also significant is the fact that the group of people with AIP, who is a clinical manifestation of IgG4-RD, was found to have an even higher incidence of extrapancreatic cancer than in the pancreas itself. Differentiating AIP from pancreatic cancer can sometimes be problematic since these diseases can both present as focal pancreatic lesions. IgG4 has been considered useful for AIP diagnosis, however, IgG4 levels can be slightly elevated, as in the case with pancreatic adenocarcinoma. IgG4 levels of over twice the upper limit are rare among patients with pancreatic adenocarcinoma. However, cases of simultaneous presentation of pancreatic cancer and AIP have been documented and should not be neglected. AIP is a condition where regular follow‑up is mandatory, including from the perspective of possible cancerogenesis.
- MeSH
- adenokarcinom * diagnóza etiologie MeSH
- autoimunitní nemoci * komplikace MeSH
- autoimunitní pankreatitida diagnóza MeSH
- imunoglobulin G MeSH
- lidé MeSH
- nádory slinivky břišní * diagnóza etiologie MeSH
- pankreatitida * komplikace MeSH
- rizikové faktory MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Metabolický syndrom patří mezi závažný celosvětový společenský problém. V České republice trpí tímto onemocněním více než 30 % dospělé populace. Role rekurentní akutní pankreatitidy v indukci pankreatitidy chronické, ve shodě s mechanistickou definicí chronické pankreatitidy, byla jednoznačně potvrzena. Existuje však řada faktorů, které mohou přispět k rozvoji chronické pankreatitidy. Prvním cílem studie bylo zjistit, zda metabolický syndrom může mít vliv na rozvoj chronické pankreatitidy. Druhou otázku jsme si položili, zda i jedna prodělaná ataka pankreatitidy akutní, může být vyvolávající faktor pankreatitidy chronické. Metody: Na základě retrospektivně získaných dat celkem od 264 osob, které jsou dispenzarizovány s diagnózou chronické pankreatitidy ve 4 centrech, byl získán soubor celkem 59 osob (22,3 %) s chronickou pankreatitidou diagnostikovanou do 36 měsíců od prvé ataky pankreatitidy akutní. Vyloučena byla etiologie pankreatitidy geneticky indukované a pankreatitidy autoimunitní. Ze získaného souboru 59 osob byla provedena diagnostika metabolického syndromu na základě splnění kritérií tzv. harmonizované definice z roku 2009 (obezita, arteriální hypertenze, hypertriglyceridémie, diabetes mellitus 2. typu a snížená hladina HDL cholesterolu). Výsledky: Při porovnání nálezů jednotlivých komponent metabolického syndromu u osob s chronickou pankreatitidou po 1. atace akutní pankreatitidy s metabolickým syndromem a u osob s chronickou pankreatitidou po 1. atace akutní pankreatitidy bez metabolického syndromu, byl nalezen statisticky významný rozdíl v zastoupení obezity (82,5 % v.s. 28,5 %), hypertriglyceridémie (82,3 % v.s. 17,8 %) a arteriální hypertenze (70,5 % v.s. 21,4 %). Interval, během kterého došlo ke vzniku chronické pankreatitidy po akutní pankreatitidě, u osob s metabolickým syndromem činila průměrná doba 12 měsíců (10–14 měsíců), zatímco u skupiny bez přítomnosti metabolického syndromu byl časový interval delší, činil 20 měsíců (16–29 měsíců). Závěr: Naše výsledky ukazují, že i jedna ataka akutní pankreatitidy (bez ohledu na etiologii), může být vyvolávajícím faktorem pankreatitidy chronické. Přítomnost metabolického syndromu může akcelerovat rozvoj chronické pankreatitidy po prodělané pankreatitidě akutní.
Background: Metabolic syndrome is a serious societal problem worldwide. In the Czech Republic more than 30% of the adult population are sufferers. The role of recurrent acute pancreatitis in the induction of chronic pancreatitis, following the so‑called „mechanistic definition“ of chronic pancreatitis, has been unequivocally confirmed. However, there are a number of factors that may contribute to the development of chronic pancreatitis. The first aim of the study was to determine whether the metabolic syndrome may affect the development of chronic pancreatitis. The second question we asked ourselves was whether even one acute attack of pancreatitis could be an inductive factor in chronic pancreatitis. Methods: Based on data obtained retrospectively from a total of 264 people diagnosed with chronic pancreatitis in 4 centers, a total of 59 people (22.3%) diagnosed within 36 months of a first attack of acute pancreatitis was obtained. Etiologies of either genetically induced pancreatitis or autoimmune pancreatitis were excluded. Diagnostics to identify the presence of metabolic syndrome were run on the 59 persons so obtained using the criteria from the so‑called "harmonized" definition of 2009 (obesity, arterial hypertension, hypertriglyceridemia, type 2 diabetes mellitus and a decreased level of HDL cholesterol). Results: Comparing the findings of the individual components of metabolic syndrome in persons with chronic pancreatitis after a 1st attack of acute pancreatitis with the metabolic syndrome and in persons with chronic pancreatitis after the 1st attack of acute pancreatitis but without metabolic syndrome, a statistically significant difference in obesity was found (82.5% vs. 28.5%), hypertriglyceridemia (82.3% vs 17.8%) and arterial hypertension (70.5% vs 21.4%). The interval during which chronic pancreatitis occurred after acute pancreatitis averaged 12 months (10–14 months) in subjects with metabolic syndrome, whereas in the group without metabolic syndrome the interval was longer, 20 months (16–29 months). Conclusion: Our results show that even one attack of acute pancreatitis (regardless of etiology) can be an inductive factor in chronic pancreatitis. The presence of metabolic syndrome can accelerate the development of chronic pancreatitis after one has had acute pancreatitis.
Úvod: V posledních letech prošla více než 20 let sloužící Atlantská klasifikace akutní pankreatitidy (AP) revizí. Přesto se prognostické ukazatele AP neustále hledají. Naše studie se pokouší zhodnotit odůvodnění 3 nově zavedených stupňů tíže revidované klasifikace akutní pankreatitidy a přínos 2 jednoduchých krevních laboratorních testů jako markerů rizika úmrtí a těžkého průběhu AP. Metody: Do studie bylo zahrnuto a sledováno celkem 159 pacientů s AP. Pacienti byli rozděleni do skupin podle Revidované Atlantské klasifikace a jednotlivé skupiny byly hodnoceny podle počtu úmrtí, délky hospitalizace a počtu stavem vyžadovaných intervencí včetně operací pankreatu. Počet leukocytů a distribuční šíře červených krvinek (RDW – red blood cell distribution width) v první den hospitalizace byly hodnoceny z hlediska prognózy AP. Výsledky: Podíl úmrtí, délka hospitalizace a počty operací pankreatu se statisticky významně lišily mezi všemi jednotlivými skupinami tíže podle Revidované Atlantské klasifikace. Počty bílých krvinek a RDW v 1. den hospitalizace byly identifikovány jako významné prediktory těžké AP a RDW také jako významný prediktor úmrtí. Souhrn: Nově zavedené kategorie lehké, středně těžké a těžké AP podle pravidel Revidované Atlantské klasifikace dobře vystihují prognózu, délku hospitalizace a riziko intervencí u nemocných. Počet bílých krvinek a RDW v první den hospitalizace se jeví jako možný adept mezi ukazatele k predikci úmrtí a rozvoje těžké formy AP.
Introduction: In the last few years the Atlanta classification of acute pancreatitis (AP) have been revised. However prognostic markers of AP are still being searched for. The aim of this study is to validate the 3 severity cathegories proposed by the revised Atlanta classification. We also tried to reevaluate the association between two laboratory markers (leucocyte count and RDW – red cell distribution width) on admission and prognosis of the patients with AP. Methods: 159 patients were included into the study. The patients were classified according to revised Atlanta criteria and the subgroups evaluated according to mortality, lenght of hospital stay and need for interventions. Leucocyte count and RDW on admission was evaluated in the patients. Results: All the subgroups of patients were associated with significantly relevant differences in mortality, lenght of hospital stay and need for operations on pancreas. Leucocyte count and RDW were identified as significant predictors for severe AP and RDW was also identified as significant predictor for mortality in patients with AP. Conclusion: New categories of severity as defined by Revised Atlanta classification are describing well the mortality, lenght of hospital stay and need for interventions in the patients with AP. Leucocyte count and RDW on admission are needed to be confirmed as potential prognostic markers of severity and mortality in AP.
- Klíčová slova
- Atlantská klasifikace, prognostické faktory,
- MeSH
- akutní nemoc * MeSH
- chirurgie operační statistika a číselné údaje MeSH
- délka pobytu statistika a číselné údaje MeSH
- erytrocytární znaky MeSH
- index tělesné hmotnosti MeSH
- kohortové studie MeSH
- krevní obraz MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pankreatitida * klasifikace krev mortalita MeSH
- počet leukocytů statistika a číselné údaje MeSH
- prognóza MeSH
- progrese nemoci MeSH
- ROC křivka MeSH
- rozdělení chí kvadrát MeSH
- senioři MeSH
- senzitivita a specificita MeSH
- stupeň závažnosti nemoci * MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- validační studie MeSH
- Klíčová slova
- imunoglobulin G4,
- MeSH
- autoimunitní nemoci MeSH
- biopsie MeSH
- endosonografie MeSH
- histologické techniky MeSH
- hormony kůry nadledvin terapeutické užití MeSH
- imunoglobulin G MeSH
- klinický obraz nemoci MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mastitida diagnóza etiologie terapie MeSH
- pankreatitida diagnóza etiologie terapie MeSH
- ultrasonografie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Autoimunitně asociovaná IgG4 cholangitida patří mezi nové jednotky nemocí jater a biliárního stromu a patří do skupiny tzv. IgG4 pozitivních stavů. Přestože prognóza onemocnění není zcela jasná, není tento typ sklerotizující cholangitidy spojován s karcinomem. Klinická a laboratorní data se poněkud liší od nálezů při klasické primární sklerotizující cholangitidě a především vysoká hladina IgG4 a hyperbilirubinemie podporují diagnózu autoimunitně indukované nemoci. Onemocnění oproti klasické primární sklerotizující cholangitidě není spojeno se vznikem malignity, efektním lékem jsou steroidy. Při relapsu nemoci je možnou alternativou kombinace steroidů s azatioprinem. Výsledný efekt terapie steroidy patří mezi diagnózu podporující kritéria. Na tuto nemoc je třeba pomýšlet všude tam, kde máme podezření na sklerotizující cholangitidu primární a jsou přitom přítomny autoimunitní aberace anebo jiné autoimunitně indukované nemoci. Zatím stálé chybí dlouhodobá sledování těchto nemocných, a proto studie na větších souborech jsou jistě žádoucí.
Autoimmune IgG4- associated cholangitis is a new entity among the liver and biliary tree disorders, classified among the so-called IgG4-related diseases. Even though prognosis of this disease is unclear, this type of sclerosing cholangitis is not being linked to a carcinoma. Clinical and laboratory data differ slightly from the findings associated with the usual primary sclerosing cholangitis and it is mainly the high IgG4 level and hyperbilirubinaemia that supports the diagnosis of autoimmune disease. Unlike primary sclerosing cholangitis, this disease is not associated with a malignant prognosis and steroids represent an effective treatment. Combination of steroids with azathioprin is a possible alternative in case of a relapse. Patient’s response to steroid therapy is a diagnosis-supporting criterion. This disease should always be considered as part of differential diagnosis of primary sclerosing cholangitis, especially when autoimmune aberrations or other autoimmune diseases are present. Long-term evaluations of these patients are so far lacking and thus studies on larger patient samples are required.
- Klíčová slova
- autoimunitní stavy, sklerotizující cholangitida,
- MeSH
- autoimunitní nemoci diagnóza MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- imunoglobulin G krev MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- sklerozující cholangitida diagnóza MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Pankreatický karcinom patří mezi většinou pozdně diagnostikovaná onemocnění. Cíl studie: Screening pankreatického karcinomu přitom efektivně realizovatelný není, a proto možným přístupem v diagnostice tzv. časného karcinomu žláz je identifikace a systematické vyšetřování z pohledu vzniku pankreatického karcinomu, rizikových osob. Materiál a metodika: Od roku 1992 do roku 2005 jsme systematicky sledovali celkem 223 osob s diagnózou chronické pankreatitidy. Za toto 14leté období jsme ve sledovaném souboru, kromě klasických diagnostických parametrů biochemických metod, endosonografie, CT vyšetření a ERCP vyšetření, hodnotili počet vykouřených cigaret za rok. Jako alkoholická forma chronické pankreatitidy byli označeni jedinci s pravidelným příjmem alkoholu více než 80g alkoholu denně u mužů po dobu 5 let a 50 g alkoholu denně po dobu 5 let u žen. Nemocné jsme rozdělili dle TIGARO klasifikace do tří skupin - alkoholická forma, obstruktivní a idiopatická forma. Alkoholická etiologie byla prokázána u 73,1 % vyšetřených, ve 21,5% se jednalo o chronickou obstruktivní formu pankreatitidy a pouze ve 5,4 % jsme zařadili nemocné do skupiny idiopatické pankreatitidy. Výsledky: Karcinom pankreatu v terénu chronické pankreatitidy jsme nalezli celkem u 13 osob (5,8 %), u tři nemocných s chronickou pankreatitidou byl prokázán karcinom žaludku a u jednoho ze sledovaných karcinom jícnu. Malignita pankreatu byla prokázána především u nemocných s alkoholickou formou pankreatitidy. V intervalu 14 let zemřelo 11 osob, z toho v 8 případech v souvislosti s karcinomem pankreatu. Maximum diagnostikovaných karcinomů bylo u osob starších 50 let s trváním chronické pankreatitidy delší 5 let. Závěr: Pankreatický i mimopankreatický karcinom s lokalizací v gastrointestinálním traktu patří mezi závažné komplikace dlouhodobě probíhající chronické nehereditární pankreatitidy. Systematickou dispenzarizaci osob s chronickou nehereditární pankreatitidou je třeba proto provádět cíleně se zaměřením na časnou diagnostiku gastrointestinálních a pankreatických malignit.
Introduction: Pancreatic carcinoma is one of the late stage diagnosed diseases. The aims of th estudy: The effective screening of the pancreatic carcinoma is not realizable at the moment and useful approach to the diagnose of the so called early carcinoma is identification and systematic follow-up of he risk population. Material and methods: Since 1992 to 2005 223 patients suffering from chronic pancreatitis were followed-up. In this 14 year long period a smoking history and common diagnostic criteria as biochemistry, endosonography, computer tomography and ERCP were evaluated. As an alcoholic form of chronic pancreatitis were designated patients with regular alcohol consumption of more than 80 g of etanol daily for men for 5 years and 50 g ethanol for women. The patients were divided according to TIGARO classification into 3 groups - alcoholic, obstructive and idiopathic chronic pancreatitis. Alcoholic etiology was documented in 73.1% patients, 21.5% was chronic obstructive pancreatitis a only 5.4% idiopathic chronic pancreatitis. Results: Pancreatic carcinoma in chronic pancreatitis was found in 13 patients (5.8%), 3 patients were suffering from gastric cancer and one had esophageal carcinoma. The pancreatic malignancy was found mainly in alcoholic pancreatitis. During 14 years 11 patients had died including 8 pancreatic carcinoma. The maximum of diagnosed cancers were patients over 50 years whose chronic pancreatiits lasted more than 5 years. Conclusion: Pancreatic and extrapancreatic gastrointestinal cancer is very serious complication of long term course of chronic non-hereditary pancreatitis. The systematic follow-up of patients suffering from chronic non-hereditary pancreatitis is neccesary for early diagnose of gastrointestinal and pancreatic cancer.
- MeSH
- chronická pankreatitida diagnóza komplikace prevence a kontrola MeSH
- diagnostické techniky gastrointestinální využití MeSH
- financování organizované MeSH
- kouření škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- medicína založená na důkazech MeSH
- nádory slinivky břišní diagnóza etiologie prevence a kontrola MeSH
- pití alkoholu škodlivé účinky MeSH
- plošný screening metody MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Pankreatický karcinom patří mezi většinou pozdně diagnostikovaná onemocnění, screening pankreatického karcinomu přitom efektivně realizovatelný není, a proto je možným přístupem v diagnostice tzv. časného karcinomu žláz identifikace a systematické vyšetřování z pohledu vzniku pankreatického karcinomu u rizikových osob. Metodika: Od roku 1992 do roku 2005 jsme systematicky sledovali celkem 223 osob s diagnózou chronické pankreatitidy. Za toto 14leté období jsme ve sledovaném souboru, kromě klasických parametrů biochemických metod, endosonografie, CT vyšetření a ERCP vyšetření, sledovali počet vykouřených cigaret za rok a etiologicky alkoholickou formu chronické pankreatitidy. Byli označeni jedinci s pravidelným příjmem alkoholu více než 80 g alkoholu denně u mužů po dobu 5 let a 50 g alkoholu denně po dobu 5 let u žen a nemocné jsme rozdělili dle TIGARO klasifikace. Výsledky: Alkoholická etiologie byla prokázána u 73,1 % vyšetřených, ve 21,5 % se jednalo o chronickou obstruktivní formu pankreatitidy a pouze ve 5,4 % jsme zařadili nemocné do skupiny idiopatické pankreatitidy. Karcinom pankreatu v terénu chronické pankreatitidy jsme nalezli u 13 osob (5,8 %), u 3 nemocných chronickou pankreatitido u byl prokázán karcinom žaludku a u 1 ze sledovaných karcinom jícnu. Malignita pankreatu byla prokázána především u nemocných s alkoholickou formou pankreatitidy (4,5 %). V intervalu 14 let zemřelo 11 osob, z toho v 8 případech v souvislosti s karcinomem pankreatu. Závěr: Pankreatický i mimopankreatický karcinom s lokalizací v gastro intestinálním traktu patří mezi závažné komplikace dlouhodobě probíhající chronické nehereditární pankreatitidy. Systematickou dispenzarizaci osob s chronickou pankreatitidou je třeba proto provádět cíleně na časnou diagnostiku gastro intestinálních a pankreatických malignit.
Pancreatic carcinoma is one of the diseases which mostly fail to be diagnosed on a timely basis, and there is no way to effectively screen patients for pancreatic carcinoma either. An option for the diagnosis of the "early glandular carcinoma" therefore resides in identification and systematic screening of patients with risk of pancreatic carcinoma. METHOD: We monitored 223 patients with chronic pancreatitis on a systematic basis from 1992 to 2005. During this 14-year period, we monitored the number of cigarettes smoked per year in addition to standard parametres measured by biochemical methods, endosonography, CT and ERCP exams, and assigned the alcoholic form of chronic pancreatitis to patients consuming more than 80g of alcohol per day on a systematic basis for more than 5 years in the case of men, and 50 g of alcohol per day in the case of women, and classed the patients according the TIGARO classification. RESULTS: Alcoholic etiology was proven in 73.1% of the examined patients, chronic obstructive form of pancreatitis was diagnosed in 21.5% of patients, and only 5.4% of patients were classified into the idiopathic pancreatitis group. Pancreatic carcinoma in the region of chronic pancreatitis was found in 13 patients (5.8%); stomach carcinoma was diagnosed in 3 patients with chronic pancreatitis, and oesophageal carcinoma in 1 patient of the total of patients monitored. Malignant pancreatic disease was diagnosed primarily in patients with alcoholic pancreatitis (4.5%). During the period of 14 years, 11 patients died, 8 of the deaths being associated with pancreatic carcinoma. CONCLUSION: Both pancreatic and extrapancreatic carcinoma in gastrointestinal location is a serious complication of protracted chronic, non-hereditary pancreatitis. Systematic identification and treatment of patients with chronic pancreatitis is therefore necessary for timely diagnosis ofgastrointestinal and pancreatic malignancies.
- MeSH
- alkoholická pankreatitida komplikace MeSH
- chronická pankreatitida komplikace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory slinivky břišní diagnóza komplikace MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH