Pathogenic variants in the highly conserved OVOL2 promoter region cause posterior polymorphous corneal dystrophy (PPCD) 1 by inducing an ectopic expression of the endothelial OVOL2 mRNA. Here we produced an allelic series of Ovol2 promoter mutations in the mouse model including the heterozygous c.-307T>C variant (RefSeq NM_021220.4) causing PPCD1 in humans. Despite the high evolutionary conservation of the Ovol2 promoter, only some alterations of its sequence had phenotypic consequences in mice. Four independent sequence variants in the distal part of the Ovol2 promoter had no significant effect on endothelial Ovol2 mRNA level or caused any ocular phenotype. In contrast, the mutation c.-307T>C resulted in increased Ovol2 expression in the corneal endothelium. However, only a small fraction of adult mice c.-307T>C heterozygotes developed ocular phenotypes such as irido-corneal adhesions, and corneal opacity. Interestingly, phenotypic penetrance was increased at embryonic stages. Notably, c.-307T>C mutation is located next to the Ovol1/Ovol2 transcription factor binding site. Mice carrying an allele with a deletion encompassing the Ovol2 binding site c.-307_-320del showed significant Ovol2 gene upregulation in the cornea endothelium and exhibited phenotypes similar to the c.-307T>C mutation. In conclusion, although the mutations c.-307T>C and -307_-320del lead to a comparably strong increase in endothelial Ovol2 expression as seen in PPCD1 patients, endothelial dystrophy was not observed in the mouse model, implicating species-specific differences in endothelial cell biology. Nonetheless, the emergence of dominant ocular phenotypes associated with Ovol2 promoter variants in mice implies a potential role of this gene in eye development and disease.

• MeSH
• dědičné dystrofie rohovky * genetika   MeSH
• dospělí MeSH
• fenotyp MeSH
• lidé MeSH
• messenger RNA MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• myši MeSH
• rohovkový endotel MeSH
• transkripční faktory genetika   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• myši MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Cíle: Hlavním cílem naší studie bylo prokázat rozdíl v hustotě endotelových buněk mezi skupinou uživatelů kontaktních čoček s keratokonem a neuživatelů kontaktních čoček (bez keratokonu). Materiál a metody: V naší studii jsme měli data od 96 probandů. Jejich průměrný věk byl 40,5 ±14,05 let. Pro účely naší studie jsme u jednotlivých probandů pracovali samostatně s každým okem zvlášť (n = 192). U 97 očí byl diagnostikován keratokonus (výzkumná skupina). Průměrný věk pacientů z výzkumné skupiny byl 41,9 ±10,6 let. U zbývajících 95 očí nebyl keratokonus diagnostikován (kontrolní skupina). Průměrný věk pacientů v kontrolní skupině byl 39,5 ±16,6 let. Ve skupině s keratokonem celkem 43 očí pacientů nosilo tvrdé kontaktní čočky (TKC) a 48 očí pacientů hybridní kontaktní čočky (HKC) a 6 očí pacientů používalo měkké kontaktní čočky (MKC). Průměrná celková doba používání kontaktních čoček ve výzkumné skupině byla 10,6 ±2,36 roku. Výsledky: Průměrný počet endotelových buněk u výzkumné skupiny byl 2607,11 ±298,45 buněk na mm2. Průměrný počet endotelových buněk u kontrolní skupiny byl 2831,94 ±523,51 buněk na mm2. Tyto dvě proměnné jsme otestovali pomocí T-testu, který ukázal na statisticky významný rozdíl (p < 0,001). Statisticky významný rozdíl průměrného počtu endotelových buněk související s věkem pacientů a užíváním/neužíváním kontaktních čoček dvou typů byl prokázán pouze ve skupině do 40 let při srovnání mezi skupinou bez kontaktních čoček a bez keratokonu a skupinou s keratokonem, která používá TKC (p = 0,02). Statisticky významný rozdíl z pohledu délky nošení kontaktních čoček byl prokázán mezi skupinou bez keratokonu s nebo bez MKC a skupinou s keratokonem při nošení TKC nebo HKC po dobu delší než 20 let (p = 0,01 a p = 0,02). Tento rozdíl byl ještě prokázán u uživatelů HKC již po 15 letech nošení (p = 0,001). Závěr: Z našich výsledků tedy můžeme vyvodit, že existuje rozdíl v počtu endotelových buněk mezi pacienty bez keratokonu a s keratokonem.

Aims: The main aim of our study was to demonstrate the difference in endothelial cell density between a group of keratoconus contact lens users and non-contact lens users (without keratoconus). Material and methods: In our study we had data from 96 subjects with an average age of 40.5 ±14.05 years. For the purposes of our study, we worked with each eye separately for each subject (n = 192). Keratoconus (research group) was diagnosed in 97 eyes. The mean age of the patients in the research group was 41.9 ±10.6 years. Keratoconus was not diagnosed in the remaining 95 eyes (control group). The mean age of the patients in the control group was 39.5 ±16.6 years. In the keratoconus group, the patients wore hard contact lenses (HCL) in a total of 43 eyes, hybrid contact lenses (HbCL) in 48 eyes and soft contact lenses (SCL) in 6 eyes. The average total period of contact lens use in the research group was 10.6 ±2.36 years. Results: The average number of endothelial cells in the research group was 2607.11 ±298.45 cells per mm2. The average number of endothelial cells in the control group was 2831.94 ±523.51 cells per mm2. We tested these two variables using a T-test, which showed a statistically significant difference (p < 0.001). A statistically significant difference in the mean endothelial cell count related to patient age and use / non-use of contact lenses of two types was demonstrated only in the under-40 group in a comparison of the non-contact and keratoconus group with the keratoconus group using HCL (p = 0.02). A statistically significant difference in the length of contact lens wear was demonstrated between the keratoconus-free group with or without SCL and the keratoconus group when wearing HCL or HbCL for more than 20 years (p = 0.01 and p = 0.02). For HbCL users, this difference was demonstrated also after 15 years of wearing (p = 0.001). Conclusion: From our results we can conclude that there is a difference in endothelial cell density between patients with and without keratoconus.

• Klíčová slova
• endotelový mikroskop,
• MeSH
• endoteliální buňky MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• měkké kontaktní čočky * MeSH
• mikroskopie MeSH
• počet buněk MeSH
• rohovkový endotel * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíle: Zhodnocení výsledků zadních lamelárních keratoplastik typu DMEK a PDEK na fakických očích. Materiál a metody: Retrospektivní analýza operací, které byly provedeny na našem pracovišti v období od června 2016 do prosince 2019. V hodnocení jsme se zaměřili na pooperační zrakovou ostrost, počet endotelových buněk na mm2 a možné peroperační i pooperační komplikace včetně rozvoje komplikované katarakty. Výsledky: Bylo provedeno 12 operací na 11 očích u 7 pacientů. Z primárních diagnóz převažovala Fuchsova endotelová dystrofie (7 očí), dále jsme zaznamenali bulózní keratopatii po implantaci fakické předněkomorové IOL (2 oči) a iridokorneální endotelový syndrom (2 oči). Průměrná délka sledování byla 12,5 měsíců. K rozvoji a následné operaci komplikované katarakty během roku sledování došlo u 3 očí, jedenkrát byl nutný rebubbling pro nevhodnou polohu a jedenkrát rePDEK pro dysfunkci lamely. Na konci sledování dosáhla průměrná nejlepší korigovaná zraková ostrost hodnoty 0,87, přičemž 82 % očí dosáhlo nejlepší korigované zrakové ostrosti 0,8 nebo lepší, a průměrný počet endotelových buněk hodnoty 1589 buněk/mm2. Závěr: Zadní lamelární keratoplastiky typu DMEK a PDEK lze provádět i na fakických očích. V rukách zkušeného chirurga se jedná o bezpečné výkony s dobrými pooperačními výsledky, které navíc u mladších pacientů umožňují zachovat schopnost akomodace.

Purpose: To evaluate the results of posterior lamellar keratoplasties (DMEK and PDEK) in phakic eyes. Material and methods: Retrospective analysis of surgeries performed in our department between June 2016 and December 2019. The main focus was put on postoperative visual acuity, corneal endothelial cell density and possible peroperative and postoperative complications including cataract formation. Results: We performed 12 surgeries on 11 eyes of 7 patients. The most prevalent primary diagnosis was Fuchs’ endothelial dystrophy (7 eyes), followed by bullous keratopathy after phakic anterior chamber IOL implantation (2 eyes) and ICE syndrome (2 eyes). The average length of follow-up was 12.5 months. Clinically significant complicated cataract had developed and was removed in 3 eyes, one eye required rebubbling due to graft detachment and one eye required rePDEK due to graft failure. At the end of follow-up, the average visual acuity was 0.87, while 82% of eyes achieved VA 0.8 or better, and the average endothelial cell density was 1589 cells/mm2. Conclusion: Posterior lamellar keratoplasties (DMEK and PDEK) can be performed on phakic eyes. When performed by an experienced surgeon, these are safe procedures with good postoperative results and significant advantage in preserving younger patients’ accommodation.

• MeSH
• Descemetova membrána chirurgie   MeSH
• fakické nitrooční čočky * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nemoci rohovky chirurgie   MeSH
• počet buněk MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rohovkový endotel MeSH
• zadní lamelární keratoplastika * metody   MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH

Corneal stromal lenticule is a part of corneal stroma, which can be created by manual dissection, by femtosecond laser from the donor cornea, but chiefly it is a waste product of a refractive procedure ReLex SMILE (Small Incision Lenticule Extraction). Corneal lenticule has a huge potential in corneal surgery. In recent years, many studies have been published to show the possibility to use this tissue to treat corneal defects, as well as in refractive surgery. Thanks to the quantity of lenticules which arise every day during SMILE operations, this tissue is much more accessible than any other kind of corneal tissue. According to the experience with lenticule implantation in animal models, or even human patients, lenticule implantation is considered safe, reversible method, which is not associated with immune rejection or other severe complications. However, the crucial step before the process of lenticule implantation, is proper preservation of this tissue. Donor corneal tissue containing endothelium is usually preserved in hypothermia and then usable maximally for two weeks. Newer methods such as organ culture storage and use of a sterile cornea prolong the time of usability of the tissue. The possibilities for corneal lenticule storage are theoretically wider thanks to the fact, that we do not need to preserve fragile cellular structures. Besides the storage in hypothermia, other preserving methods such as cryopreservation and storage after decellularization have been tested. This review aimed to examine the current literature that describes possible methods of corneal lenticule preservation. A comprehensive search was created based on articles published in English on PubMed.gov, Cochranelibrary.com and Scopus.com using following keywords: corneal lenticule preservation, corneal lenticule storage, cold storage corneal lenticule, corneal lenticule cryopreservation till 2020.

• MeSH
• hypotermie * MeSH
• kryoprezervace MeSH
• lidé MeSH
• rohovka chirurgie   MeSH
• rohovkový endotel MeSH
• stroma rohovky * chirurgie   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

The aim of this study was to describe the ocular phenotype in a case with Kearns-Sayre syndrome (KSS) spectrum and to determine if corneal endothelial cell dysfunction could be attributed to other known distinct genetic causes. Herein, genomic DNA was extracted from blood and exome sequencing was performed. Non-coding gene regions implicated in corneal endothelial dystrophies were screened by Sanger sequencing. In addition, a repeat expansion situated within an intron of TCF4 (termed CTG18.1) was genotyped using the short tandem repeat assay. The diagnosis of KSS spectrum was based on the presence of ptosis, chronic progressive external ophthalmoplegia, pigmentary retinopathy, hearing loss, and muscle weakness, which were further supported by the detection of ~6.5 kb mtDNA deletion. At the age of 33 years, the proband's best corrected visual acuity was reduced to 0.04 in the right eye and 0.2 in the left eye. Rare ocular findings included marked corneal oedema with central corneal thickness of 824 and 844 μm in the right and left eye, respectively. No pathogenic variants in the genes, which are associated with corneal endothelial dystrophies, were identified. Furthermore, the CTG18.1 genotype was 12/33, which exceeds a previously determined critical threshold for toxic RNA foci appearance in corneal endothelial cells.

• MeSH
• dospělí MeSH
• fenotyp MeSH
• Fuchsova endoteliální dystrofie patologie   MeSH
• genotyp MeSH
• katarakta genetika   MeSH
• Kearnsův-Sayreův syndrom genetika   MeSH
• lidé MeSH
• mitochondriální DNA MeSH
• rohovkový endotel patologie   patofyziologie   MeSH
• sekvenční delece MeSH
• sekvenování exomu MeSH
• transkripční faktor 4 genetika   MeSH
• trinukleotidové repetice * MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

PURPOSE: To present a case series of a modified three-quarter Descemet's membrane endothelial keratoplasty (3/4-DMEK) technique to treat pseudophakic bullous keratopathy in the presence of a glaucoma drainage device (GDD) tube in the anterior chamber by reducing the risk of donor endothelial damage due to absence of donor endothelial cells overlying the GGD tube area. METHODS: In this prospective case series, four eyes of three patients with stable glaucoma underwent 3/4-DMEK surgery for pseudophakic bullous keratopathy after GDD insertion. The patients were followed up to 24 ± 2.5 months postoperatively. RESULTS: No intraoperative or postoperative complications were noted. The average central endothelial cell density (ECD) was 1093 ± 74 cells/mm2 at 12 months postoperatively, corresponding to an ECD decrease of 58 (±6)% as compared to preoperative values. Average best-corrected visual acuity increased from finger counting before surgery to 20/60 (logMar 0.5) at 12 months after 3/4-DMEK and remained stable up to 24 months postoperatively. All corneas remained clear at the last available follow-up. CONCLUSION: This case series demonstrates the technical feasibility of 3/4-DMEK in eyes with pseudophakic bullous keratopathy in the presence of a GDD tube. The absence of a donor DM and donor cells above the silicone tube excludes direct tube contact with the graft. Longer term studies are needed to show the effect of this modified graft pattern and dimensions on transplant survival.

• MeSH
• časové faktory MeSH
• drenážní implantáty glaukomové * MeSH
• glaukom etiologie   patofyziologie   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• následné studie MeSH
• přežívání štěpu MeSH
• prospektivní studie MeSH
• protézy - design MeSH
• pseudofakie komplikace   MeSH
• refrakce oka MeSH
• rejekce štěpu prevence a kontrola   MeSH
• rohovkový endotel transplantace   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• zadní lamelární keratoplastika metody   MeSH
• zraková ostrost * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH

The corneal endothelium plays a key role in maintaining corneal transparency. Its dysfunction is currently treated with penetrating or lamellar keratoplasty. Advanced cell therapy methods seek to address the persistent global deficiency of donor corneas by enabling the renewal of the endothelial monolayer with tissue-engineered grafts. This review provides an overview of recently published literature on the preparation of endothelial grafts for transplantation derived from cadaveric corneas that have developed over the last decade (2010-2021). Factors such as the most suitable donor parameters, culture substrates and media, endothelial graft storage conditions, and transplantation methods are discussed. Despite efforts to utilize alternative cellular sources, such as induced pluripotent cells, cadaveric corneas appear to be the best source of cells for graft preparation to date. However, native endothelial cells have a limited natural proliferative capacity, and they often undergo rapid phenotype changes in ex vivo culture. This is the main reason why no culture protocol for a clinical-grade endothelial graft prepared from cadaveric corneas has been standardized so far. Currently, the most established ex vivo culture protocol involves the peel-and-digest method of cell isolation and cell culture by the dual media method, including the repeated alternation of high and low mitogenic conditions. Culture media are enriched by additional substances, such as signaling pathway (Rho-associated protein kinase, TGF-β, etc.) inhibitors, to stimulate proliferation and inhibit unwanted morphological changes, particularly the endothelial-to-mesenchymal transition. To date, this promising approach has led to the development of endothelial grafts for the first in-human clinical trial in Japan. In addition to the lack of a standard culture protocol, endothelial-specific markers are still missing to confirm the endothelial phenotype in a graft ready for clinical use. Because the corneal endothelium appears to comprise phenotypically heterogeneous populations of cells, the genomic and proteomic expression of recently proposed endothelial-specific markers, such as Cadherin-2, CD166, or SLC4A11, must be confirmed by additional studies. The preparation of endothelial grafts is still challenging today, but advances in tissue engineering and surgery over the past decade hold promise for the successful treatment of endothelial dysfunctions in more patients worldwide.

• MeSH
• antiportéry metabolismus   MeSH
• endoteliální buňky transplantace   MeSH
• lidé MeSH
• proteiny přenášející anionty metabolismus   MeSH
• proteomika MeSH
• rohovka MeSH
• rohovkový endotel * metabolismus   transplantace   MeSH
• transplantace rohovky * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

PURPOSE: To evaluate the long-term results of combining cataract surgery, intraocular lens (IOL) implantation, and Descemet membrane endothelial keratoplasty with peripheral stromal support (DMEK-S). METHODS: The outcomes of 107 eyes of 37 patients who had undergone a combination of cataract surgery, IOL implantation, and DMEK-S between October 2007 and February 2015 were retrospectively evaluated. The average follow-up duration was 18.2 ± 18.3 months (range, 6-84 months). Changes in uncorrected and corrected distance visual acuity, spherical equivalent, and corneal endothelial cell density were analyzed. Intraoperative and postoperative complications were also recorded. RESULTS: The mean logMAR uncorrected distance visual acuity improved from 0.92 ± 0.60 preoperatively to 0.33 ± 0.33, 0.28 ± 0.25, 0.24 ± 0.20, and 0.27 ± 0.27 at 6, 12, 24, and 36 months postoperatively (P < 0.001), respectively. The mean logMAR corrected distance visual acuity improved from 0.62 ± 0.65 preoperatively to 0.17 ± 0.29, 0.13 ± 0.21, 0.07 ± 0.16, and 0.11 ± 0.23 at 6, 12, 24, and 36 months postoperatively (P < 0.001), respectively. The mean endothelial cell density decreases were 50.7% ± 21.1%, 50.8% ± 19.8%, 60.7% ± 16.6%, 62.2% ± 11.8%, and 61.8% ± 20.0% at 6, 12, 24, 36, and 48 months after surgery, respectively. Similar trends, although with slightly better visual outcomes, were found in the subgroup of patients without other eye diseases. The mean final deviation from intended spherical equivalent was 0.77 ± 1.19 D, representing a hyperopic shift. CONCLUSIONS: A combined procedure of cataract surgery, IOL implantation, and DMEK-S is an effective method of treatment in patients with combined corneal disease and cataract, maintaining visual rehabilitation in the long term. Future developments should be performed to minimize the incidence of complications.

• MeSH
• fakoemulzifikace * MeSH
• implantace nitrooční čočky MeSH
• katarakta komplikace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• následné studie MeSH
• nemoci rohovky komplikace   MeSH
• počet buněk MeSH
• poruchy zraku rehabilitace   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rohovkový endotel patologie   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• stroma rohovky chirurgie   MeSH
• úbytek endoteliálních buněk rohovky patofyziologie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• zadní lamelární keratoplastika * MeSH
• zraková ostrost fyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Cíl: Cílem této práce je porovnání měřených parametrů při použití nového biometru Argos s konvenčně užívaným biometrem IOL Master 700. Soubor a metodika: Retrospektivní analýza biometrických dat u 57 pacientů (106 očí) vyšetřených na oční klinice TANA s.r.o., v Olomouci. Měření pacienta bylo prováděno na přístrojích Argos a IOL Master 700 v jeden den stejným optometristou v rámci standardní předoperační kalkulace nitrooční čočky před operací katarakty. Hodnocenými parametry byla axiální délka bulbu, hloubka přední komory, průměrná keratometrie a tloušťka čočky, které byly následně statisticky analyzovány. Výsledky: Korelace mezi všemi porovnávanými daty byla vysoká, se signifikancí p < 0,01. Při analyzování Bland-Altmanova grafu byla nalezena dobrá shoda měření při limitu shody 95 %. Axiální délky, průměrné keratometrie a tloušťky čočky nevykazovaly signifikantní rozdíl (p = 0,941; p = 0,773; p = 0,860). Průměrné keratometrie získané biometrem IOL Master 700 byly plošší, rozdíl byl ale malý a nesignifikantní. Signifikantně větší hloubky přední komory (p < 0,05) byly zaznamenány při měření přístrojem Argos. Závěr: Technologie segmentovaného refrakčního indexu, která je využívána přístrojem Argos, zapříčinila rozdíl v hodnotách hloubky přední komory. Porovnávaná celková axiální délka ale nebyla tímto v našem souboru pacientů ovlivněna. Optické biometry Argos a IOL Master 700 celkově vykazují vynikající shodu v měřených biometrických parametrech.

Purpose: To compare the biometric data obtained by the new optical biometer Argos and the conventionally used biometer IOL Master 700. Patients and methods: Retrospective analysis of the biometric data of 57 patients (106 eyes) who were examined at TANA Ophthalmology Clinic s.r.o in Olomouc. Patient measurements were carried out on both devices on the same day by the same optometrist within the standard preoperative calculation of the intraocular lens before cataract surgery. Evaluated and statistically analyzed biometric data were axial lenght, anterior chamber depth, average keratometry and lens thickness. Results: The correlation between all compared data was high, with statistical significance p < 0.01. Bland-Altman plots showed good agreement with a 95% limit of agreement. Axial lenght, average keratometry and lens thickens did not show significant differences (p = 0.941; p = 0.773; p = 0.860). IOL Master 700 showed flatter average keratometry, however, the differences were numerically small and insignificant. Anterior chamber depths obtained by Argos were longer, with a significance p < 0.05. Conclusion: The segmental refractive index technology used by Argos caused differences in anterior chamber depths. Overall axial length was, however, not, in our cohort of patients, affected by this. In general, the optical biometers Argos and IOL Master 700 show excellent agreement in the measured biometric data.

• Klíčová slova
• Argos,
• MeSH
• axiální délka oka MeSH
• biometrie * metody   přístrojové vybavení   MeSH
• interferometrie MeSH
• katarakta diagnóza   MeSH
• lidé MeSH
• nitrooční čočky * MeSH
• optická koherentní tomografie MeSH
• reprodukovatelnost výsledků MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rohovkový endotel MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Biophysical properties and microstructural changes of swelling cornea which caused by endothelial cells damage will be evaluated. Swelling cornea models were established by endothelial cells damage in 114 Sprague Dawley rats. Relative gray value, swelling rate and light transmittance were measured to evaluated the biophysical properties and microstructure changes were observed by transmission electron microscopy. Relative gray value decreased while swelling rate rose along with time and both of them reached relative stability after 7 days. Light transmittance showed a decline trend with time even after corneal thickness had reached stable stage. Observed by transmission electron microscopy, interfibrillar distance increased, fewer proteoglycans coating appeared and remnants proteoglycan branches became thinner and longer in 7 days. Diameter of fibrils didn't change obviously with time. In cornea edema models caused by endothelial cells damage, the changes of biophysical property and microstructure can help us evaluate corneal edema accurately and objectively.

• MeSH
• endoteliální buňky ultrastruktura   MeSH
• fotografování MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• potkani Sprague-Dawley MeSH
• rohovkový endotel diagnostické zobrazování   ultrastruktura   MeSH
• stroma rohovky MeSH
• transmisní elektronová mikroskopie MeSH
• úbytek endoteliálních buněk rohovky diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• ultrasonografie MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH