Hypertenze je nejčastější neporodnickou komplikací postihující zhruba 10 % těhotenství. Hypertenze v těhotenství je klasifikována buď jako preexistující (chronická) nebo gestační, rozvíjející se po 20. týdnu těhotenství a obvykle ustupující do 6 týdnů po porodu. Systolický krevní tlak ≥ 170 mmHg nebo diastolický krevní tlak ≥ 110 mmHg jsou považovány za emergentní situaci a je indikována hospitalizace. Výběr antihyperteziva a cesta podání závisí na hodnotách krevního tlaku, gestačním stáří a předpokládaném termínu porodu. Podle současných evropských a českých guidelines je doporučeno zahájit farmakologickou léčbu hypertenze při hodnotách krevního tlaku > 140/90 mmHg u gestační hypertenze (nezávisle na přítomnosti proteinurie), u gestační hypertenze nasedající na preexistující hypertenzi nebo u hypertenze provázené orgánovým poškozením zprostředkovaným hypertenzí nebo symptomy kdykoliv v těhotenství. Ve všech ostatních případech je možno medikamentózní léčbu zahájit až při dosažení hodnot krevního tlaku 150/95 mmHg. Metyldopa, labetalol a blokátory kalciových kanálů (zvláště nifedipin) jsou léky volby. Hypertenze v těhotenství je provázena vyšším rizikem rozvoje hypertenze a kardiovaskulárních onemocnění v pozdější fázi života.
Hypertension is the most frequent non-obstetric complication effecting about 10% of pregnancies. Hypertension in pregnancy is classified as either pre-existing (chronic) or gestational, developing after 20 weeks of gestation and usually resolving within 6 weeks postpartum. Systolic blood pressure ≥ 170 mmHg or diastolic blood pressure ≥ 110 mmHg are considered an emergency and hospitalization is indicated. The selection of antihypertensive drugs and the way they are administered depend on blood pressure values, gestational age and the estimated time of delivery. According to the current European and Czech guidelines, initiation of drug treatment is recommended at values > 140/90 mmHg in women with gestational hypertension (with or without proteinuria), with pre-existing hypertension with the superimposition of gestational hypertension and with hypertension complicated by hypertension mediated organ damage or symptoms at any time during pregnancy. In all other cases, drug treatment may be postponed until blood pressure reaches 150/95 mmHg. Methyldopa, labetalol, and calcium antagonists (nifedipine in particular) are the drugs of choice. Hypertensive disorders of pregnancy are associated with a higher risk of developing hypertension later in life as well as cardiovascular disease.
- MeSH
- blokátory kalciových kanálů farmakologie terapeutické užití MeSH
- hypertenze indukovaná těhotenstvím * diagnóza farmakoterapie klasifikace MeSH
- komplikace těhotenství MeSH
- labetalol farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- methyldopa farmakologie terapeutické užití MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Hypertenze je nejčastější neporodnickou komplikací postihující zhruba 10 % těhotenství. Hypertenze v těhotenství je klasifikována buď jako preexistující (chronická) nebo gestační, rozvíjející se po 20. týdnu těhotenství a obvykle ustupující do 6 týdnů po porodu. Systolický krevní tlak ≥ 170 mmHg nebo diastolický krevní tlak ≥ 110 mmHg jsou považovány za emergentní situaci a je indikována hospitalizace. Výběr antihyperteziva a cesta podání závisí na hodnotách krevního tlaku, gestačním stáří a předpokládaném termínu porodu. Podle současných evropských a českých guidelines je doporučeno zahájit farmakologickou léčbu hypertenze při hodnotách krevního tlaku > 140/90 mmHg u gestační hypertenze (nezávisle na přítomnosti proteinurie), u gestační hypertenze nasedající na preexistující hypertenzi nebo u hypertenze provázené orgánovým poškozením zprostředkovaným hypertenzí nebo symptomy kdykoliv v těhotenství. Ve všech ostatních případech je možno medikamentózní léčbu zahájit až při dosažení hodnot krevního tlaku 150/95 mmHg. Metyldopa, labetalol a blokátory kalciových kanálů (zvláště nifedipin) jsou léky volby. Hypertenze v těhotenství je provázena vyšším rizikem rozvoje hypertenze a kardiovaskulárních onemocnění v pozdější fázi života.
Hypertension is the most frequent non-obstetric complication effecting about 10% of pregnancies. Hypertension in pregnancy is classified as either pre-existing (chronic) or gestational, developing after 20 weeks of gestation and usually resolving within 6 weeks postpartum. Systolic blood pressure ≥ 170 mmHg or diastolic blood pressure ≥ 110 mmHg are considered an emergency and hospitalization is indicated. The selection of antihypertensive drugs and the way they are administered depend on blood pressure values, gestational age and the estimated time of delivery. According to the current European and Czech guidelines, initiation of drug treatment is recommended at values > 140/90 mmHg in women with gestational hypertension (with or without proteinuria), with pre-existing hypertension with the superimposition of gestational hypertension and with hypertension complicated by hypertension mediated organ damage or symptoms at any time during pregnancy. In all other cases, drug treatment may be postponed until blood pressure reaches 150/95 mmHg. Methyldopa, labetalol, and calcium antagonists (nifedipine in particular) are the drugs of choice. Hypertensive disorders of pregnancy are associated with a higher risk of developing hypertension later in life as well as cardiovascular disease.
- MeSH
- blokátory kalciových kanálů farmakologie terapeutické užití MeSH
- hypertenze indukovaná těhotenstvím * diagnóza farmakoterapie klasifikace MeSH
- komplikace těhotenství MeSH
- labetalol farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- methyldopa farmakologie terapeutické užití MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- antihypertenziva aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- beta blokátory aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- blokátory kalciových kanálů aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- hypertenze * diagnóza farmakoterapie MeSH
- komplikace těhotenství * MeSH
- lidé MeSH
- methyldopa aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- metoprolol aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- preeklampsie * farmakoterapie MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Centrální antihypertenziva a antihypertenziva ovlivňující alfa‑receptory jsou v praxi využívaná mnohdy častěji, než by odpovídalo doporučeným postupům. V našich podmínkách lze mezi ně zařadit rilmenidin, moxonidin, urapidil, metyldopu, doxazosin a klonidin. Následující přehled shrnuje, proč jsou tyto látky řazeny mezi antihypertenziva 5. volby, jaké jsou jejich výhody, ale i limity. Zabývá se také specifickými typy hypertenze, kdy má užití centrálních antihypertenziv a antihypertenziv ovlivňující alfa‑receptory klinické opodstatnění.
Central-acting and alpha-1 adrenoreceptor blocking antihypertensive agents are used in praxis more frequently than cardiologic guidelines recommend. In our conditions, rilmenidine, moxonidine, urapidil, methyldopa, doxazosin, and clonidine can be included into this group of drugs. This review summarizes why these agents are ranked among fifth-line antihypertensive agents, what are their benefits, but also limits. We concern with specific types of hypertension where the usage of central-acting and alpha-1 adrenoreceptor blocking antihypertensive agents has clinical justification.
- MeSH
- antihypertenziva aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- doxazosin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- hypertenze * farmakoterapie terapie MeSH
- imidazoly aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- methyldopa aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- piperaziny aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- rilmenidin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Centrální antihypertenziva a antihypertenziva ovlivňující alfa‑receptory jsou v praxi využívaná mnohdy častěji, než by odpovídalo doporučeným postupům. V našich podmínkách lze mezi ně zařadit rilmenidin, moxonidin, urapidil, metyldopu, doxazosin a klonidin. Následující přehled shrnuje, proč jsou tyto látky řazeny mezi antihypertenziva 5. volby, jaké jsou jejich výhody, ale i limity. Zabývá se také specifickými typy hypertenze, kdy má užití centrálních antihypertenziv a antihypertenziv ovlivňujících alfa‑receptory klinické opodstatnění.
Central-acting and alpha-1 adrenoreceptor blocking antihypertensive agents are used in the practice more frequently than cardiologic guidelines recommend. In our setting, rilmenidine, moxonidine, urapidil, methyldopa, doxazosin, and clonidine can be included in this group of drugs. This review summarizes why these agents are among fifth-line antihypertensive agents and what their benefits as well limitations are. It also deals with specific types of hypertension wherein the use of central-acting and alpha-1 adrenoreceptor blocking antihypertensive agents has clinical justification.
- MeSH
- agonisté serotoninových receptorů aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- alfa-1-adrenergní receptory - antagonisté aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- antihypertenziva * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- doxazosin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- imidazolinové receptory agonisté aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- methyldopa aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- vazodilatancia aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- antihypertenziva aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- aplikace orální MeSH
- beta blokátory aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- blokátory kalciových kanálů aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- hypertenze * diagnóza farmakoterapie MeSH
- komplikace těhotenství * MeSH
- lidé MeSH
- methyldopa aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- metoprolol aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- parenterální infuze MeSH
- preeklampsie * farmakoterapie MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Cíl studie: Popis vzácného případu Cushingova syndromu v těhotenství s následnou rupturou děložní během porodu. Typ studie: Kazuistika. Název pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce. Vlastní pozorování: Prezentujeme výjimečný případ Cushingova syndromu u třiatřicetileté rodičky. Sekundipara byla poprvé hospitalizována na naší klinice ve 30. týdnu těhotenství pro elevaci krevního tlaku a otoky. Během hospitalizace jsme korigovali hypokalémii a arteriální hypertenzi (dvojkombinace Dopegyt, Vasocardin). Posléze přichází ve 36. týdnu s předčasným odtokem plodové vody. Za necelých šestnáct hodin dochází ke spontánnímu porodu zdravé holčičky. Během dne se rozvíjejí u rodičky bolesti břicha. Z provedeného CT vyšetření je patrné hemoperitoneum a je vysloveno podezření na tumorózní expanzi pravé nadledviny. Indikováno je operační řešení. Při revizi nalézáme rupturu v pravé hraně děložní a provádíme abdominální hysterektomii. Na základě endokrinologického vyšetření je postpartálně stanovena diagnóza Cushingova syndromu. Tři měsíce po porodu pacientka podstupuje laparoskopickou adrenalektomii. Histologicky byl prokázán tumor nadledviny – adrenokortikální onkocytom. Závěr: Cushingův syndrom v graviditě je velmi vzácný. Diagnostika je obtížná, protože symptomy s ním spojené jsou často zaměňovány za symptomy těhotenské. Nejčastěji je stanovena diagnóza Cushingova syndromu až postpartálně. Dominantu ve vyšetřovacích metodách tvoří sonografie a magnetická rezonance. Laboratorní diagnostika je svízelná, neboť v těhotenství dochází k fyziologické elevaci kortizolu. I přes raritní výskyt tohoto onemocnění bychom u gravidní pacientky na něj měli myslet v rámci diferenciální diagnostiky při špatně korigovatelné hypertenzi, diabetu, dysbalanci mineralogramu a při typickém cushingoidním habitu.
Objective: The description of rare case of the Cushing's syndrome in pregnancy resulting in the spontaneous rupture of uterus. Designs: A case report. Setting: Department of Gynecology and Obstetrics, 1st Medical Faculty of Charles University and Hospital Na Bulovce. Case report: The authors report the case of a 33 year old woman, who was admitted to the clinic in 30th week of pregnancy for elevated blood pressure and hypokalemia. Arterial hypertension was corrected with the combination of Vasocardin and Dopegyt. In 36th week of pregnancy the patient was admitted to the hospital with premature rupture of membranes. In less than sixteen hours the patient spontaneously gave birth to a healthy girl. Subsequently the patient suffered from abdominal pain. CT scan showed haemoperitoneum and a right adrenal mass and the surgical revision was performed. During the surgery uterine rupture was identified and the patient uderwent abdominal hysterectomy. Based on the endocrinological examination the diagnosis of Cushing's syndrome was made. Three months after the delivery she underwent laparoscopic right adrenalectomy. Histological examination revealed adrenocortical oncocytoma. Conclusion: Cushing's syndrome is rare in pregnancy and misdiagnosis is common. Symptoms mimic pregnancy complications. The disease is often diagnosed with delay even after delivery. The sonography and magnetic resonance are dominant imaging methods. Laboratory diagnosis is difficult due to pregnancy related changes. In spite of rarity of Cushing's syndrome in pregnancy we should think about it in terms of the differential diagnosis of hypertension, diabetes, dysbalance of mineralogram and typical cushingoid habitus.
- Klíčová slova
- adrenokortikální onkocytom,
- MeSH
- adrenokortikální nádory * diagnóza chirurgie MeSH
- Cushingův syndrom * diagnóza terapie ultrasonografie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- dospělí MeSH
- hypertenze etiologie farmakoterapie komplikace MeSH
- komplikace těhotenství MeSH
- lidé MeSH
- methyldopa aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- metoprolol aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- ruptura dělohy diagnóza chirurgie MeSH
- vzácné nemoci MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
V kombinační léčbě arteriální hypertenze využíváme již po několik desetiletí tzv. centrální působící antihypertenziva. Efekt těchto preparátů je dán u látek 1. generace aktivací centrálně uložených alfa-2-adrenergeních receptorů (alfamethyldopa, urapidil, clonidin, quanfacin), u antihypertenziv 2. generace (moxonidin, rilmenidin) aktivací imidazolinových receptorů v prodloužené míše. Tyto preparáty se využívají hlavně v kombinační léčbě středně těžké a těžké hypertenze, zejména u pacientů s diabetes mellitus, metabolickým syndromem nebo poruchou metabolizmu tuků.
- Klíčová slova
- urapidil, quanfacin, moxonidin,
- MeSH
- agonisté adrenergních alfa-receptorů terapeutické užití MeSH
- alfa-2-adrenergní receptory - agonisté * aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- antihypertenziva * aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- clonidin aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- hypertenze * farmakoterapie MeSH
- imidazoly aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- methyldopa aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- oxazoly aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- rilmenidin MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
