• MeSH
• antiflogistika aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• beta blokátory aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• časná diagnóza MeSH
• cyproteronacetát aplikace a dávkování   farmakokinetika   terapeutické užití   MeSH
• dlouhodobá péče MeSH
• fibrózní dysplazie polyostotická * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   terapie   MeSH
• fludrokortison aplikace a dávkování   farmakokinetika   terapeutické užití   MeSH
• hydrokortison aplikace a dávkování   farmakokinetika   terapeutické užití   MeSH
• hypertrofická kardiomyopatie * MeSH
• hypertyreóza farmakoterapie   MeSH
• imidazoly aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• nadledviny MeSH
• ovariální cysty farmakoterapie   MeSH
• sekundární malignity prevence a kontrola   MeSH
• tachykardie * MeSH
• tamoxifen aplikace a dávkování   farmakokinetika   terapeutické užití   MeSH
• thyreostatika aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• Klíčová slova
• directly acting antiviral (DAA), přímo působící virostatika (DAA), ledipasvir, dasabuvir, ombitasvir, daclatasvir, pegylovaný interferon,
• MeSH
• anilidy aplikace a dávkování   MeSH
• antivirové látky * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• benzimidazoly aplikace a dávkování   MeSH
• chronická hepatitida C * diagnóza   farmakoterapie   komplikace   MeSH
• dlouhodobá péče MeSH
• fixní kombinace léků MeSH
• fluoreny aplikace a dávkování   MeSH
• genotyp MeSH
• heterocyklické sloučeniny tricyklické aplikace a dávkování   MeSH
• imidazoly aplikace a dávkování   MeSH
• interferon alfa aplikace a dávkování   MeSH
• jaterní cirhóza diagnóza   farmakoterapie   komplikace   MeSH
• karbamáty aplikace a dávkování   MeSH
• klinické laboratorní techniky MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• management nemoci * MeSH
• monitorování léčiv MeSH
• polyethylenglykoly aplikace a dávkování   MeSH
• ribavirin aplikace a dávkování   MeSH
• ritonavir aplikace a dávkování   MeSH
• RNA virová krev   MeSH
• simeprevir MeSH
• sofosbuvir MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• sulfonamidy aplikace a dávkování   MeSH
• uracil analogy a deriváty   aplikace a dávkování   MeSH
• uridinmonofosfát analogy a deriváty   aplikace a dávkování   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• směrnice pro lékařskou praxi MeSH

Článek podává přehled o léčivech pro antiresorpční léčbu postmenopauzální osteoporózy. Jsou uvedeny hlavní indikace, dlouhodobá účinnost a nežádoucí účinky léčiv. Složení a mikrostruktura kosti se mění v závislosti na stupni útlumu remodelace a modelace kostní hmoty. Volba léčiva by se měla odvíjet nejenom od změn denzity kostního minerálu (BMD) a poklesu relativního rizika zlomenin v registračních studiích, ale také od dlouhodobého účinku léčiva na kvalitu kostní hmoty. Osteoporóza je chronické onemocnění. Po pěti letech užívání aminobisfosfonátů má být zvážena vhodnost pokračování této léčby. Dostatečně dokumentované studie rizika zlomenin po ukončení léčby zatím chybějí.

This review examines currently available clinical data on the pharmacological properties of antiresorptive treatments for postmenopausal osteoporosis, their indications, long-term anti-fracture efficacy and side-effects. The composition and microstructure of bone alters according to the degree of suppression of bone remodelling and modelling. The choice of an adequate treatment should be made not only in light of increased bone mineral density (BMD) and reduction of relative risk of fracture in pivotal clinical trials, but also in light of the long-term ability of the given drug to maintain bone tissue quality. Osteoporosis is a chronic condition. The appropriateness of continuing treatment with aminobisphosphonates after 5 years should be considered. Adequately powered post-discontinuation studies on maintenance or loss of fracture benefit are lacking.

• MeSH
• alendronát analogy a deriváty   aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• bisfosfonátová osteonekróza čelistí epidemiologie   MeSH
• bisfosfonáty * farmakologie   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• estrogenní substituční terapie * metody   MeSH
• hodnocení rizik MeSH
• imidazoly aplikace a dávkování   farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• kyselina etidronová analogy a deriváty   aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• modulátory estrogenních receptorů * aplikace a dávkování   farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• norpregneny aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• organokovové sloučeniny * aplikace a dávkování   farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• osteoporotické fraktury * epidemiologie   etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• postmenopauzální osteoporóza * diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• reakce akutní fáze epidemiologie   chemicky indukované   MeSH
• resorpce kosti * etiologie   farmakoterapie   MeSH
• stresové fraktury epidemiologie   chemicky indukované   MeSH
• thiofeny aplikace a dávkování   farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• vápník aplikace a dávkování   MeSH
• vitamin D aplikace a dávkování   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Cílem léčby postmenopauzální osteoporózy je snížit riziko zlomenin a zlepšit kvalitu života pacientů se zlomeninami. Riziko zlomenin je multifaktoriální a pevnost kosti ovlivňují kromě denzity kostního minerálu (BMD) i další parametry kvality kosti např. mikroarchitektura kosti nebo kvalita kostní organické matrix. Farmakologická léčba má být podle současného doporučení Světové zdravotnické organizace zvažována u pacientů s vysokým absolutním rizikem zlomeniny. U pacienta se tak zvažují i další na BMD nezávislé rizikové faktory zlomenin (jako jsou věk, prodělané zlomeniny, osteoporotická zlomenina u rodičů nebo dlouhodobá léčba glukokortikoidy). Při volbě preparátu u jednotlivého pacienta je nutné zvažovat kromě rizika zlomeniny a etiologie osteoporózy, také mechanizmus účinku léku a jeho dlouhodobou účinnost a bezpečnost. Antikatabolické (antiresorpční) léky brání dalšímu úbytku kostní hmoty a zhoršování její kvality, ale nemají potenciál významněji stimulovat tvorbu nové kosti. U pacientů s těžkou osteoporózou s již prodělanými zlomeninami a v případech, kdy je primárně nízká aktivita osteoblastů (např. u glukokortikoidy indukované osteoporózy) jsou výhodné osteoanabolické léky, které stimulují kostní novotvorbu a zvětšují objem kosti. Osteoporóza je chronické onemocnění a dlouhodobé setrvání pacientů na léčbě je proto nezbytnou podmínkou úspěšné léčby. Nutným předpokladem zajištění účinnosti každé farmakologické léčby je i dostatečný příjem vápníku a vitaminu D.

The goal of the treatment of postmenopausal osteoporosis is to reduce the risk of fractures and improve the quality of life of patients with fractures. The fracture risk is multifactorial and bone strength is affected by other parameters of bone quality (e. g., bone microarchitecture). According to current WHO guidelines, pharmacological treatment should be considered in patients with risk of osteoporotic fractures. Thus, in a given patient, additional, BMD-independent risk factors for fractures (age, fractures suffered in parents, long-term treatment with glucocorticoids) are considered. In addition to the fracture risk and osteoporosis aetio logy, the mechanism of action of the drug and its safety need to be taken into consideration when selecting a preparation for a particular patient. Anticatabolic (antiresorptive) drugs prevent bone loss and deterioration of bone, but they lack the potential to stimulate new bone formation. Osteoanabolic drugs that stimulate bone formation and increase bone volume are beneficial in patients with severe osteoporosis and in cases with primarily low osteoblast activity such as in involutional and glucocorticoid-induced osteoporosis. Osteoporosis is a chronic condition requiring long-term treatment and long-term adherence of patients to treatment is therefore necessary for successful treatment. For any pharmacological treatment to be fully effective, sufficient calcium and vitamin D intake are essential.

• Klíčová slova
• Calcichew D3, Kombi-Kalz,
• MeSH
• alendronát aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• bisfosfonáty aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• dospělí MeSH
• estrogeny farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• farmakoterapie metody   využití   MeSH
• fraktury kostí prevence a kontrola   MeSH
• hodnocení rizik MeSH
• imidazoly aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• kalcitonin aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• kvalita života MeSH
• kyselina etidronová analogy a deriváty   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nežádoucí účinky léčiv komplikace   MeSH
• organokovové sloučeniny aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• osteoporóza diagnóza   farmakoterapie   terapie   MeSH
• postmenopauza fyziologie   metabolismus   účinky léků   MeSH
• prognóza MeSH
• protein podobný parathormonu aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• rizikové faktory MeSH
• selektivní modulátory estrogenních receptorů farmakologie   klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• teriparatid aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• thiofeny aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• vápník aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• vitamin D aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH

Léčebné ovlivnění zvýšeného tonu sympatického nervového systému (SNS) vychází z režimových opatření a z farmakologické léčby. Mezi léčiva, která přímo ovlivňují zvýšenou aktivitu SNS, patří především centrálně působící antihypertenziva. Používání léčiv I. generace (a-methyldopa, klonidin, guanfacin) je často doprovázeno relativně vyšším výskytem vedlejších účinků. Novější skupina látek selektivně se vážících na centrální imidazolinové receptory I1 (centrálně působící látky II. generace – rilmenidin, moxonidin) má ve srovnání s I. generací podstatně lepší tolerovatelnost při zachování srovnatelného antihypertenzního účinku. I1-imidazolinové receptory jsou zapojeny do okamžité i dlouhodobé kontroly TK. Blokátory imidazolinových receptorů (rilmenidin) díky selektivní vazbě na tyto receptory účinně a dlouhodobě snižují krevní tlak u hypertenzních pacientů, příznivě ovlivňují aktivitu sympatiku a vagu směrem k autonomní rovnováze u normotoniků a zlepšují baroreflexní senzitivitu u pacientů s hypertenzí. Účinnost v monoterapii je srovnatelná s ostatními antihypertenzivy první volby. Je možné kombinovat je s těmito antihypertenzivy, nejvhodnější je patrně kombinace s diuretiky, blokátory kalciových kanálů a s inhibitory ACE. Vzhledem k příznivému metabolickému účinku jsou vhodné u hypertoniků s přidruženými chorobami.

The management of increased tonus of the sympathetic nervous system (SNS) is based on lifestyle changes and pharmacological the rapy. An important example of such therapy are centrally acting antihypertensive drugs with a direct effect on increased SNS activity. The first-generation antihypertensive drugs (alpha-methyldopa, clonidine, guanfacine) cause relatively frequent adverse events. Newer agents (centrally acting second-generation antihypertensive drugs rilmenidine, moxonidine) are selective I1 imidazoline receptors agonists that have considerably better tolerability in comparison with the first-generation therapy, while being comparably effective in controlling hypertension. I1 imidazoline receptors are involved in both short-term and long-term blood pressure control. Imidazoline receptor agonists (rilmenidine) as selective ligands for these receptors are effective in reducing blood pressure on a long-term basis in hypertensive patients, have a positive effect on sympathetic and vagal balance in normotensive subjects and improve baroreflex sensitivity in hypertensive patients. As monotherapy, they are comparably effective as other first-line antihypertensive agents. They can be used in combination with other antihyper tensive drugs, most preferably with diuretics, calcium channel blockers and ACE inhibitors. In view of the positive metabolic effects, imidazoline receptor agonists are suitable for use in hypertensive patients with comorbidities.

• MeSH
• hypertenze farmakoterapie   MeSH
• imidazolinové receptory antagonisté a inhibitory   terapeutické užití   MeSH
• imidazoly aplikace a dávkování   MeSH
• lidé MeSH
• oxazoly aplikace a dávkování   MeSH
• sympatolytika farmakokinetika   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Onychomykóza je infekční onemocnění nehtového aparátu způsobené mikroskopickými houbami: dermatofyty, kvasinkami a oportunními hyfomycetami; většina onychomykóz je dermatofytického původu. Obecně se předpokládá, že onychomykóza postihuje 2,5–8 % populace. Lokální léčba má u onychomykóz jen omezené uplatnění, některé infekce lze léčit dlouhodobým používáním antimykotických laků; tato léčba má naději na úspěch v situacích, pokud není napadeno více než 25 % plochy nehtové ploténky. V ostatních případech je nutná systémová terapie (itrakonazol, terbinafin), závěry studií preferují v léčbě onychomykóz kombinovanou terapii. Nedílnou součástí léčby a prevence onychomykóz je dodržování režimových opatření, mezi něž patří pravidelná dezinfekce rukavic, ponožek a obuvi 1krát týdně antimykotickým dezinfekčním prostředkem.

Onychomycosis is infection of the toenails or fingernails by microscopic fungi: dermatophytes, yeasts and opportunistic hyphomycetes. Dermatophytes account for most cases of onychomycosis that is generally estimated to affect 2.5 –8 % of the population. Topical treatment of onychomycosis is of limited benefit. Long-term use of antifungal nail varnishes can be effective in some patients with less than 25% of the nail plate invaded. The other patients require systemic treatment with itraconazole and/or terbinafine and combined therapy is preferred for onychomycosis based on study results. An integral part of onychomycosis treatment and prevention is adherence to the preventive measures including weekly disinfection of gloves, socks and shoes with an antifungal agent.

• MeSH
• antifungální látky aplikace a dávkování   kontraindikace   škodlivé účinky   MeSH
• aplikace lokální MeSH
• aplikace orální MeSH
• imidazoly aplikace a dávkování   farmakokinetika   škodlivé účinky   MeSH
• itrakonazol aplikace a dávkování   kontraindikace   škodlivé účinky   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• morfoliny aplikace a dávkování   farmakokinetika   škodlivé účinky   MeSH
• naftaleny aplikace a dávkování   kontraindikace   škodlivé účinky   MeSH
• onychomykóza farmakoterapie   MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

BACKGROUND: In a randomized phase II trial in metastatic renal cell carcinoma (mRCC), objective response rate was significantly higher with axitinib versus placebo titration (54% vs. 34%; 1-sided P = .019). PATIENTS AND METHODS: Treatment-naive patients with mRCC (n = 213) received axitinib 5 mg twice per day (b.i.d.) for 4 weeks. Patients meeting dose titration criteria were randomized to receive axitinib 5 mg b.i.d. with axitinib or placebo titration (n = 56 each); 91 patients ineligible for randomization continued axitinib 5 mg b.i.d.; 10 discontinued before randomization. RESULTS: Median overall survival (95% confidence interval [CI]) was 42.7 months (24.7-not estimable) with axitinib titration versus 30.4 months (23.7-45.0) with placebo titration (stratified hazard ratio, 0.785; 95% CI, 0.485-1.272; 1-sided P = .162), and 41.6 months (95% CI, 33.0-not estimable) in nonrandomized patients. Safety data were consistent with previous reports. CONCLUSION: Median overall survival was numerically longer in patients with first-line mRCC who received axitinib versus placebo titration. No new safety signal was observed after long-term axitinib treatment in first-line mRCC.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• dospělí MeSH
• dvojitá vazba (komunikace) MeSH
• imidazoly aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• indazoly aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• inhibitory angiogeneze aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• karcinom z renálních buněk farmakoterapie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• metastázy nádorů MeSH
• nádory ledvin farmakoterapie   MeSH
• přežití bez známek nemoci MeSH
• rozvrh dávkování léků MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• klinické zkoušky, fáze II MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH
• Research Support, N.I.H., Extramural MeSH

Pagetova kostní choroba je druhé nejčastější metabolické onemocnění skeletu, chronické onemocnění vyžadující dlouhodobou, často celoživotní léčbu. Vzhledem k primární poruše na úrovni klonu osteoklastů se v léčbě užívají léky tlumící jejich činnost nebo omezující jejich počet. Dosud se v léčbě Pagetovy choroby užívaly jednak perorální bisfosfonáty v násobcích denních dávek užívaných v léčbě osteoporózy, jednak intravenózní bisfosfonáty s nutností opakovat vždy několik infúzí v odstupu řádově měsíců. Nyní je u nás k dispozici zatím nejnovější léčebný postup s použitím zolendronátu v jedné krátkodobé infúzi jedenkrát ročně. Ve studii HORIZON-TOP byl porovnáván efekt zatím nejužívanějšího referenčního risedronátu podávaného per os v dávce 30 mg denně po dobu dvou měsíců s patnáctiminutovou infúzí 5 mg zolendronátu podanou jednou ročně. Studie prokázala, že po půl roce dosáhlo terapeutické odpovědi 96 % pacientů na zolendronátu proti 74,3 % pacientů na risedronátu (p = 0,001). K normalizaci alkalické fosfatázy (ALP) došlo u 88,6 % pacientů na zolendronátu, ale pouze u 57,9 % pacientů na risedronátu. Zolendronát navíc měl podstatně kratší medián času k terapeutické odpovědi 64 vs. 79 dní (p = 0,001). V rámci prodloužení studie (medián 190 dní) bylo prokázáno, že terapeutickou odpověď ztratilo 26 % osob léčených risedronátem, ale pouze 1 % osob léčených zolendronátem. Jednoroční podání intravenózního bisfosfonátu zajišťuje nejen 100% compliance k terapii, ale i podstatně lepší kvalitu života pacientů s Pagetovou chorobou.

Paget's disease of the bone is the second most common metabolic disease of the skeleton, chronic disease that requires long-term, often lifelong treatment. Due to primary failure of osteoclasts clones drugs that suppress their activity or limit there number are used in treatment. So far in the treatment of Paget's disease both oral bisphosphonates in multiple daily doses compared to these used to treat osteoporosis or intravenous bisphosphonates with the need for repeated infusions always within a few months were used. Now we have the option of the newest treatment approach so far using zolendronate in a short-term infusion once a year. In the study HORIZON-TOP the effect of most frequently used reference treatment risedronate administered orally at a dose of 30 mg a day for two months was compared with a fifteen-minute infusion of 5 mg zolendronate filed once a year. The study showed that after half a year the therapeutic response of patients on zolendronate was 96% against 74.3% in patients on risedronate (p = 0001). The normalization of alkaline phosphatase (ALP) occurred in 88.6% of patients on zolendronate but only in 57.9% of patients on risedronate. Zolendronate also had substantially shorter median time to therapeutic response of 64 vs. 79 days (p = 0.001). As part of extension of the study (median of 190 days) it has shown that 26% of those treated with risedronate has lost therapeutic response vs. only 1% of those treated with zolendronate. Once per year administration of an intravenous bisphosphonate not only ensures 100% compliance to therapy but also significantly improves the quality of life of patients with Paget's disease.

• MeSH
• alkalická fosfatasa krev   MeSH
• bisfosfonáty aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• imidazoly aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• kvalita života MeSH
• lidé MeSH
• Pagetova kostní nemoc diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Pagetova kostní choroba je druhé nejčastější metabolické onemocnění skeletu, chronické onemocnění vyžadující dlouhodobou, často celoživotní léčbu, onemocnění snižující kvalitu života. Etiologie onemocnění je zatím nejasná, nejspíše se jedná o kombinaci virové infekce na pozadí genetické predispozice. Choroba se nejčastěji zachytí jako náhodný radiologický nebo biochemický nález. Vzhledem k primární poruše na úrovni osteoklastů se v léčbě užívají léky tlumící jejich činnost nebo omezující jejich počet. Dosud se v léčbě Pagetovy choroby užíval jednak kalcitonin a jednak perorální bisfosfonáty v násobcích denních dávek užívaných v léčbě osteoporózy, nebo intravenózní bisfosfonáty s nutností opakovat vždy několik infuzí v odstupu řádově měsíců. Zatím největším pokrokem je léčebné použití zolendronátu v jedné krátkodobé infuzi jedenkrát ročně. Ve studii HORIZON-TOP byl porovnáván efekt zatím nejužívanějšího referenčního risedronátu podávaného per os v dávce 30 mg denně po dobu dvou měsíců s patnáctiminutovou infuzí 5 mg zolendronátu podanou jednou ročně. Studie prokázala, že po půl roce dosáhlo terapeutické odpovědi 96 % pacientů na zolendronátu proti 74,3 % pacientům na risedronátu (p = 0,001). K normalizaci alkalické fosfatázy (ALP) došlo u 88,6 % pacientů na zolendronátu, ale pouze u 57,9 % pacientů na risedronátu. Zolendronát navíc měl podstatně kratší medián času k terapeutické odpovědi 64 vs. 79 dní (p = 0,001). V rámci prodloužení studie (medián 190 dní) bylo prokázáno, že terapeutickou odpověď ztratilo 26 % osob léčených risedronátem, ale pouze 1 % osob léčených zolendronátem. Jednoroční podání intravenózního bisfosfonátu zajišťuje nejen 100% complianci k terapii, ale i podstatně lepší kvalitu života pacientů s Pagetovou chorobou.

Paget‘s disease of bone is the second most common metabolic bone disease. It is a chronic condition which requires long-term, if not life-long, treatment, and it decreases the quality of life. The disease aetiology remains unclear; however, it most likely results from a combination of a viral infection and an underlying genetic predisposition. The disease is most commonly detected on an incidental radiological or biochemical finding. Given the primary disorder at osteoclast level, the treatment is based on drugs inhibiting osteoclast action or reducing their number. Until recently, the treatment for Paget‘s disease involved both calcitonin and oral bisphosphonates given in multiples of daily doses used in the treatment of osteoporosis, or intravenous bisphosphonates administered repeatedly at severalmonth intervals. The major progress so far has been the therapeutic use of zoledronate in a short infusion once yearly. The HORIZON-TOP study compared the effect of 30 mg of oral risedronate, the so far most widely used reference agent, given daily for two months to that of a 15-minute infusion of 5 mg of zoledronate given once-yearly. The study demonstrated that, at six months, a therapeutic response was achieved in 96 % of patients on zoledronate compared to 74.3 % of patients on risedronate (p = 0.001). Alkaline phosphatase (ALP) returned to normal in 88.6 % of patients on zoledronate compared to a mere 57.9 % of those on risedronate. Moreover, zoledronate exhibited a substantially shorter median of time to therapeutic response of 64 vs. 79 days (p = 0.001). The study extension (a median of 190 days) demonstrated that the therapeutic response was lost in 26 % of those treated with risedronate compared to a mere 1 % of those treated with zoledronate. The once-yearly administration of intravenous bisphosphonate ensures not only a 100 % compliance with treatment but also a substantially better quality of life of patients with Paget‘s disease.

• Klíčová slova
• Aclasta,
• MeSH
• bisfosfonáty aplikace a dávkování   MeSH
• hodnocení léčiv MeSH
• imidazoly aplikace a dávkování   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• kyselina etidronová analogy a deriváty   aplikace a dávkování   MeSH
• lidé MeSH
• Pagetova kostní nemoc farmakoterapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Úvod: Cílem léčby hypertenzní choroby je dosažení cílových hodnot krevního tlaku a k tomu je u většiny potřebná kombinační léčba. Inhibitory ACE a blokátory imidazolinových receptorů mají neutrální vliv na metabolizmus lipidů a pozitivní vliv na glukózový metabolizmus. Mohou tedy podstatně zlepšit dlouhodobou prognózu pacientů s hypertenzí a metabolickým syndromem či hypertenzí a diabetes mellitus. Cílem naší práce bylo zhodnotit přístup lékařů k léčbě hypertenze a zjistit, jaké procento pacientů v běžné klinické praxi potřebuje ke kontrole hypertenze kombinační terapii. Dalším cílem bylo ověřit si znalosti o charakteru a frekvenci nežádoucích účinků v souvislosti s podáváním hodnocených přípravků. Materiál a metodika: Do 12týdenního sledování (2 kontroly po 6 týdnech) bylo zařazeno 993 pacientů s mírnou nebo středně závažnou hypertenzí starších 18 let (20- 92; průměr 57; medián 56) s proporcionálním rozložením mužů a žen (48 %, resp. 51 %). Pro získání dat byl použit standardní formulář a krevní tlak byl měřen standardním způsobem podle guidelines. Nově zjištěnou hypertenzi mělo 609 pacientů (61 %), nedostatečně kontrolovanou hypertenzi mělo 363 pacientů (37 %) a u 21 pacientů nebyl údaj zadán (2 %). Vstupní léčbou byl imidapril (Tanatril®) 10 mg. Na rozhodnutí lékaře bylo, zdali na druhé kontrole za 6 týdnů zvolí zvýšení dávky (increase - imidapril 20 mg) nebo kombinaci malých dávek [low dose combination - imidapril 10 mg + moxonidin (Cynt®) 0,2, resp. 0,3 mg]. Závěrečná kontrola proběhla 12 týdnů od vstupu do studie u celkem 965 pacientů (97 % původního souboru). Výsledky: Terapii předčasně ukončilo 11 pacientů (1,1 %). Nejčastější příčinou přerušení terapie byl suchý dráždivý kašel, který se objevil u 4 pacientů, což bylo jen 0,4 % pacientů z celého souboru. Systolický krevní tlak klesl v průběhu 12 týdnů ze 154 mm Hg na 132 mm Hg (p < 0,001). Diastolický tlak klesl v průběhu sledování z 92 mm Hg na 80 mm Hg (p < 0,001). Při závěrečné návštěvě dosáhlo normotenze celkem 718 pacientů (74 %). Pacienti s nadváhou a obezitou profitovali z léčby výrazně více než pacienti s BMI

The aim of hypertension treatment is to achieve blood pressure target values; in the majority of patients this is achieved with combination therapy. ACE inhibitors and imidazoline receptor agonists have neutral effect on lipid metabolism and positive effect on glucose metabolism. They thus may significantly improve long-term prognosis of patients with hypertension and metabolic syndrome or hypertension and diabetes mellitus. The aim of our research was to evaluate physicians' approach to hypertension treatment and to ascertain the proportion of patients in general clinical practice who require combination treatment to control their hypertension. The study also aimed to assess the knowledge of the type and frequency of adverse events associated with the administered agents. MATERIALS AND METHODOLOGY: The 12-week evaluation (two 6-week visits) included 993 patients with mild to moderate hypertension above 18 years of age (20-92; mean 57; median 56) with proportional distribution of men and women (48% and 51%, respectively). Data were collected using a standard instrument and blood pressure measured in a standard manner according to guidelines. Hypertension was newly identified in 609 patients (61%), insufficiently controlled hypertension in 363 patients (37%) and data on hypertension were missing in 21 patients (2%). The initial therapy was imidapril (Tanatril) 10 mg. On the first follow up visit, it was on the physician's discretion to increase the dose (increase--imidapril 20 mg) or to prescribe a combination of lower doses [low dose combination--imidapril 10 mg + moxonidin (Cynt) 0.2 or 0.3 mg, respectively]. The second visit, scheduled at 12 weeks post study entry, was attended by 965 patients (97%). RESULTS: Eleven (1.1%) patients discontinued the treatment prematurely. Dry irritant cough, occurring in 4, i.e., only 0.4%, patients was the most frequent cause of treatment discontinuation. Over the 12 weeks oftreatment, systolic blood pressure declined from 154 mm Hg to 132 mm Hg (p < 0.001); diastolic blood pressure declined from 92 mm Hg to 80 mm Hg (p < 0.001). By the second visit, normal blood pressure was achieved by 718 (74%) patients. Overweight and obese patients have profited from the treatment significantly more than patients with BMI < 25. This held true for the reduction of systolic blood pressure (p = 0.022 at the first follow up and p = 0.037 at the second follow up, respectively) as well as the reduction of diastolic blood pressure (p = 0.003 at the first follow up and p = 0.001 at the second follow up, respectively). After the first follow up visit, the majority of patients continued to take 10 mg of imidapril (610; 61%). At the second follow up visit, 808 (84%) patients continued on the study medication, 79% of patients were on imidapril (5, 10 or 20 mg) and 21% on imidapril + moxonidin combination. Imidapril monotherapy (no other antihypertensive) was prescribed to 258 (27%) patients. CONCLUSION: Imidapril is an ACE inhibitor with one ofthe lowest incidences (less than 1% of patients) of dry irritant cough. It thus may become an alternative treatment modality in patients who experienced cough while taking other ACE inhibitors. A significant reduction of blood pressure can be expected in the majority of patients at a dose as low as 10 mg.

• MeSH
• antihypertenziva aplikace a dávkování   MeSH
• dospělí MeSH
• hypertenze farmakoterapie   MeSH
• imidazolidiny aplikace a dávkování   MeSH
• imidazoly aplikace a dávkování   MeSH
• inhibitory ACE aplikace a dávkování   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• multicentrická studie MeSH